Chorvatsko v EU

První světová válka - vedle mnohých jiných, někdy i zcela nečekaných změn - přinesla rozpad Rakousko-Uherska a vznik řady nezávislých států, např. Československa, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců apod. Tím se však nevyřešily rozpory mezi náboženskými a kulturními orientacemi uvnitř nově vzniklých států. Napětí mezi Srby a Chorvaty přetrvávalo a tak po faktické likvidaci Jugoslávie nacistickým Německem v roce 1941 využili chorvatští katoličtí ultranacionalisté – Ustašovci a pod patronací Adolfa Hitlera vytvořili samostatný stát Chorvatsko s proněmeckou orientací a Ante Paveličem v čele. Tím vznikl jeden z nejkrvavějších loutkových režimů Druhé světové války. Odhaduje se, že v letech 1941 – 1945 zahynuly téměř 2 miliony Srbů. A to nejen vinou německých nacistů ale často i vražděním ustašovských oddílů. Je známo i to, že Paveličův režim po celou dobu války udržoval nadstandardní vztahy s Vatikánem a to i v oblasti financí. Do úschovy převzal Vatikán od chorvatských Ustašovců cca 350 milionů švýcarských franků, které byly uloupeny likvidovaným příslušníkům pronásledovaných skupin obyvatel, tedy především Srbům a Židům. Dále pak Vatikán v roce 1947 zajistil útěk Ante Paveliče do Argentiny. To vše bylo poměrně brzy po válce zapomenuto.

Poválečná Jugoslávie se v 90. letech začala rozpadat. Dělo se tak pod patronací německého ministra zahraničí Klause Kinkela. Některé kruhy v Německu totiž stále nezapomněly na to, že Chorvat J. B. Tito úspěšně vedl věrné Jugoslávce, v první řadě Srby,k osvobození Jugoslávie z německé okupace. Že dokázal vzdorovat i Moskvě a vytvořil z Jugoslávie federativní a prosperující zemi. 

A bylo to především pod německým vlivem, že se jugoslávská federace rychle rozpadala a vypukla válka všech proti všem. Vrcholem pak bylo bombardování Srbska a odtržení historického srbského území – Kosova a Metohije. Je mnoho důvodů abychom si otázky na toto téma kladli právě v okamžiku přijetí Chorvatska do EU. A v první řadě  se musíme ptát: Bude se stejně měřit i Srbům? A tak bychom si měli Cyrilo – Metodějské jubileum připomínat i v těchto souvislostech.