Dluhy se mají platit!

Nad tou „výzvou OSN“ by se měli zamyslet zejména ti, co utíkali do exilu. Byly to – pravda - tisíce, zejména po roce 1968. Drtivá většina z nich obohatila novou domovinu svou kvalifikovanou prací. Byli to zejména lékaři, vědci, ale i umělci, sportovci… Ti všichni svou prací a vědomostmi se v cizině neztratili. Své vzdělání, profesi dali ve prospěch státu, který jim nabídl azyl. Svůj dluh jistě už dávno zaplatili.

My ostatní, co jsme zůstali ve své vlasti, jsme prožívali společně dobu nesvobody. Neměli jsme tu odvahu utéci. Nebo prostě jsme nechtěli hledat nové domovy. Nejspíše nám ta naše země, příliš přirostla k srdci. Neodešli jsme z našich vesniček, malebných městeček, neopustili jsme své domovy. Neopustili jsme ani své staré rodiče, své sourozence, ani své rodiny. Naše děti vyrůstaly ve skromných podmínkách. I drobná vítězství nám dělala radost.

Mnozí z nás čelili perzekuci za své příbuzné v zahraničí. Byli jsme ale rádi, že se jim v cizině žije dobře, že mohou jezdit po světě, opalovat se u moře, v zimě jezdit na sjezdovky do Alp. Těšili jsme se z jejich krásných automobilů, domů a bazénů. Občas nám dali nahlédnout do toho svého blahobytu…

O Vánocích jsme jim záviděli ty banány, plné výlohy, rozzářené ulice, …věděli jsme, že náš Ježíšek bude skromnější. Ale nenaříkali jsme.

My ostatní, co jsme neopustili svou domovinu, jsme stáli o Vánocích ve frontách na nedostatkové dárky, na ty vzpomínané banány, pomeranče. V průběhu roku někdy i na toaletní papír. Místo do Alp jsme jezdili do Krkonoš, místo teplého moře, jsme se koupali u rybníka, nebo na Baltu. Místo Mercedesu jsme proháněli Škodu z Mladé Boleslavi nebo Trabanta z NDR. Potěšilo nás každé hokejové vítězství nad sovětskou „sbornou“ , semkla nás i česká písnička v naší hospůdce, zajeli jsme si na své milované chalupy…. Nikdy jsme nečekali s nataženou rukou.

Po roce 1989 jsme přijali novou výzvu i novou realitu. Zmizeli naše továrny i zaměstnání. Naše úspory pohltila inflace, či zkrachovalé banky. Pravda - mohli jsme zase jezdit po světě, nebo si koupit vysněné ojeté auto ze zahraničí. Jen nám mnohým je divné, za koho máme platit ten dluh. Já si nic nepůjčil.