Drtivá porážka vládní koalice v krajských a senátních volbách vyvolává úvahy o platnosti Bohumínského usnesení

Vyhrála sociální demokracie, nejspokojenější jsou komunisté

Matematickým vítězem voleb je sociální demokracie, i když okolo 24 procent získaných hlasů nepředstavuje žádné omračující číslo. Nejvíc spokojeni jsou ovšem komunisté. Při nižší volební účasti (proti roku 2008 o čtyři procenta) získali o 68 mandátů víc. Nejméně jedno hejtmanské křeslo si KSČM určitě zaslouží. Naopak, v případě ČSSD poukazovali někteří komentátoři na ztrátu mandátů proti posledním krajským volbám.

Nižší absolutní zisk jde sice částečně na vrub nižší volební účasti, rozhodující roli však sehrály krajské reprezentace, především v Ústeckém a Libereckém kraji. V obou případech ČSSD vyhrála krajské volby v roce 2008 a vzápětí uzavřela klientskou koalici s ODS. Vždy šlo především o zachování a posílení mocenského vlivu. Koalice tohoto typu označil předseda Bohuslav Sobotka po letošních volbách jako „patologické“.

Navíc v Ústeckém kraji byl v roce 2008 původně jedničkou na krajské kandidátce možná trochu kontroverzní Jaroslav Foldyna, do hejtmanského křesla však usedla Jana Vaňhová. Celé volební období bylo poznamenáno funkčními přesuny v krajské organizaci, došlo k některým osobním konfliktům, snad i k „velrybářským“ metodám. Netroufám si celé ústecké volební období z dálky hodnotit; kolega František Štván do něho vidí víc a na tomto webu umístil několik zasvěcených postřehů.

Klientská koalice s ODS měla nakonec zákonité vyústění v policejním vyšetřování, zda nedošlo k zneužití (rozkradení) evropských dotací v programu ROP Severozápad. Hejtmančin náměstek je v této kauze stíhán vazebně. Bylo by nejvýš vhodné, aby letos zvolení zastupitelé ČSSD až do skončení vyšetřování neusilovali o funkční místa ve vedení kraje. V souladu s vůlí voličů může Radu kraje sestavit koalice KSČM + Severočeši.

Naopak je pro ČSSD velmi příjemný volební výsledek ve Středočeském kraji. Ani stíhání exhejtmana Davida Ratha (co mu vlastně během pětiměsíčního věznění dokázali?), ani nevybíravá volební kampaň ODS a velkohubá prohlášení jejího leadera Raduana Nwelatiho voliče nepřesvědčila. Sociální demokraté spolu s komunisty mohou složit většinovou koalici a Josefu Řihákovi se nabízí hejtmanský post.

Celkové výsledky ČSSD a KSČM, vzešlé z vůle voličů, možná znovu oživí úvahy o vyhaslosti tzv. Bohumínského usnesení z roku 1995. Vzhledem k dlouhé časové prodlevě je dobré připomenout, že usnesení potvrzuje platnost rozhodnutí sjezdu v Hradci Králové roku 1993 o zákazu spolupráce sociální demokracie s KSČM na vládní úrovni. Někteří čelní politici ČSSD, zejména Jiří Dienstbier, o vyhaslosti usnesení hovoří již dlouho. Na základě volebního výsledku se ve stejném duchu ozval také předseda Bohuslav Sobotka.

Občanští demokraté utrpěli největší výprask

Stále ještě premiér Petr Nečas se pokusil volební výprask ODS označit málem jako zákonitost. Vládní strana prý pravidelně doplácí na vládnutí. Obdobně dopadla sociální demokracie v letech 2000 a 2004. Občanští demokraté prý alespoň vyhráli volby v Plzeňském kraji.

Něco na oné zákonitosti možná je. Závažnou odlišností však jsou letošní senátní volby, i když do jejich vyústění zbývá týden. ODS obhajuje 13 křesel, ale její reprezentanti nastoupí za týden jen v deseti volebních obvodech. Navíc ODS ztratí nejméně jedno křeslo v Praze, ve své tradiční baště. Je možno připomenout, že při oranžovém tsunami před čtyřmi roky získala ODS pouhá tři senátorská křesla – všechna v Praze. Tehdejší pražský primátor Pavel Bém s hrdostí představoval pražské senátory za ODS – Miroslava Škalouda, Tomáše Kladívka a Zdeňka Schwarze.

Ani krajské vítězství v Plzni nemusí pro ODS mnoho znamenat. Její nejúspěšnější leader Jiří Pospíšil již ČSSD nabídl koaliční spolupráci, sám však v televizní diskusi uvedl, že odpovědí Milana Chovance od socanů si není jist. Sociální demokraté s 15 mandáty mohou spolu s KSČM (rovněž 15 mandátů) utvořit pohodlnou koalici v 55-členném zastupitelstvu a poslat vítěznou ODS do opozice. Něco podobného ostatně potkalo ČSSD po vítězných sněmovních volbách v roce 2010.

Propadla populistická uskupení

Poražených bylo ovšem víc. Na prvním místě je nutno jmenovat Alexandra Vondru, který neobhájil senátorský mandát v Litoměřicích. Není třeba pochybovat, že voliči vzali v úvahu Vondrovy zásluhy v kauze PromoPro, která daňové poplatníky stála okolo 350 milionů Kč.

Velké představy měla některá populistická uskupení. Vycházela z naděje, že voliči budou slyšet na jejich vábení po vzoru Věcí veřejných ve sněmovních volbách před dvěma roky. Uskupení ANO 2011 miliardáře Andreje Babiše a Suverenita – Blok Jany Bobošíkové kandidovala ve všech krajích, ale neuspěla nikde.

Poměrně vysoké naděje si dělala Strana práv občanů – Zemanovci. Prosadila se však pouze v Pardubickém a Zlínském kraji. Pardubickou kandidátku vedl někdejší šéf železničních odborů Jaromír Dušek před bývalým manažerem pardubických hokejistů Zbyňkem Kusým. Oba byli zvoleni. Ještě zajímavější jména jsou na zlínské kandidátce. Z 45., zcela nevolitelného místa na kandidátce katapultovaly preferenční hlasy až na první šéfa někdejšího JZD Slušovice Františka Čubu. Tím se celé pořadí promíchalo a mezi čtyři zvolené zastupitele se nedostal předseda strany Vratislav Mynář. Ten byl původně na druhém místě kandidátky.

Zejména ve Zlínském kraji však čtyři zastupitelé SPOZ mohou sehrát významnou roli. Pokud ovšem budou držet důsledně levicovou linii, kterou strana až doposud deklarovala.

Některé signály naznačují, že ve straně SPOZ není vše v naprostém pořádku. Zklamáním je neúspěch královéhradecké kandidátky v čele s bývalým socanem Vladimírem Drymlem. Ani v Plzeňském kraji se SPOZ s 3,42 % hlasů do zastupitelstva nedostala. Navíc senátorka Jiřina Rippelová, přestoupivší z ČSSD a původně jednička na krajské kandidátce, byla krátce před začátkem voleb z kandidátky vyškrtnuta. Ve Středočeském kraji strana neúspěšně kandidovala pod názvem SPO – Češi. Důvod jsem nenašel ani na stranickém webu.

Určitě větší ambice měli Národní socialisté – LEV 21. Kandidovali ve všech krajích, neprosadili se nikde. Strana s více než stoletou historií a spojená s jmény Jaroslava Klofáče či Edvarda Beneše se do většího povědomí veřejnosti neprosadila. Ukazuje se, že necelé dva roky aktivní práce k dosažení úspěchu ve volbách nestačí. Obdobnou zkušenost mají ostatně také jiné strany a hnutí.