Facky - ovoce politické nenávisti v Parlamentu

Zrají ale, hutně pěstované, i v obecně neoblíbeném a naprostou většinou občanů za zbytečný považovaném, Senátu. Byť tam ještě facka nepadla, alespoň fyzicky ne. Protože jinak tam ta nenávist bují jak liány v pralesích, tam se pěstuje přímo, především vůči prezidentovi a premiérovi republiky.

Možná je to dáno i maličko vyšším věkem senátorů, protože ta hranice možnosti být tím senátorem je přec jenom vyšší, než být poslancem už od opuštění školních škamen, v některých případech i studentíci si v poslaneckých lavicích přivydělávají takovým větším kapesným. Že, pane Feri?

Nevyzrálí, nezkušení, co ještě v životě nic smysluplného pro společnost nevykonali, poslanci, rozhodně nejsou žádným přínosem, ale naopak, vnesli a vnášejí do Parlamentu prapodivné, zvláštní a ve finále extremisticky arogantní prvky chování. Neúcta, absolutní nerespekt, doslova neslušnost, se znaky chybějícího dobrého vychování, to je charakteristické pro poslance především z Pirátské udavačské strany, ale i zmiňovaného poslance Feriho a v plné míře pro poslankyni stejné pidistraničky TOP09 Pekarové Adamové.

Základem, podstatou většiny jejich, byť rétoricky dobře zvládaných, vystoupení v Parlamentu je nekonečné osočování, urážení, namnoze vylhané útoky, především na vládu. Nerozpakují se ani urážet prezidenta republiky, a to že s hlasitou vervou svého mládí. Co je ale nechutně absurdní, že z jejich nevycválaného jednání většinou, si berou příklad i poněkud starší poslanci, ale i poslankyně, žel. Protože platí - když oni mohou, proč né já?

A tak si tam tu svoji pravdu posilují někteří už odrostlejší, přímo dost dospělí, podobným způsobem, některé poslankyně i za pomoci hlasu pavlačových uhádaných drben. Čím víc decibelů vyprodukuji, tím mám větší pravdu, že, paní poslankyně Černochová?

Pravda, jeden z největších chrličů urážek, opovržlivých a dehonestujících rétorických "perel" ke svým politickým odpůrcům, nechvalně známý Kalousek, už (až se chce říct konečně) opustil poslaneckou lavici, kde si hověl přes dvě desítky let, ale i on masivně zaséval v Parlamentu tu politickou nenávist a doslova zlo. Byť mnozí označují jeho způsoby za rétorické, doslova, umění a nadprůmětnou schopnost úderně komunikovat, přednášet, nebylo to v posledních cca sedmi letech nic jiného, než výrony jeho zloby a nenávisti, pramenící z osobní politické, volební prohry, kterou nikdy neunesl, natož tak s nějakou kultivovaností, o noblese vůbec nemluvě.

O té noblese, když už je o ní řeč, se tak rádi vyžvaňují především politici z té pidi TOPky v souvislosti s jejich čestným předsedou, který ale ve skutečnosti byl a je pořád hulvát a hrubián par excelans, urážející náš národ a nás všechny víc jak často svými výroky, myslíc si, že jako "šlechtic" je k tomu přímo povolán a je mu dovoleno vše.

Takže kam až dojde všechna ta asertivita mladých poslanců, která je ale ve skutečnosti jenom neurvalá agresivita a namyšlený pocit, že mohou vše? Jednodužší jedinci, i mezi poslanci, si to fatální rozvolnění slušnosti a vskutku dobrých mravů, vykládají po svém a, jak jsme byli včera všichni svědci, i facky začnou rozdávat.

To jsme chtěli, takové zastupitele v demokracii, v Parlamentu? Uřvané, prolhané a drzé hokyně za kecpultíkem, hrozící infantilně prstíky členům vlády v lavici za nimi, i s tou otočkou někdy? Neurvalé, hospodské rváče připomínající, agresívní zástupce lidu? Je to jenom ovoce té nenávisti a zloby, záště i té závisti, kterou sejí výše jmenovaní, ale i nejmenovaní politici, co si o sobě myslí, že mohou naprosto vše. Lhát, dezinformovat, udávat, vymýšlet si, podsouvat občanům svoji vlastní zlobu z nevítězství ve volbách?

NE, nevolme už tyhle samožery a nenávistníky, nebuďme jako stát pro ostudu celému světu.