Fin de siècle - nadšená doba mystiky, pokroku a vlasteneckého cítění

Byl to věk, kterému vládla secese a symbolismus, v pozadí se však už postupně o slovo začala hlásit avantgarda. Umění bylo v podstatě všudypřítomné a lidé se snažili všem věcem, které vyrobili, vtisknout jedinečnou uměleckou duši, lhostejno jestli šlo o drahý šperk nebo obyčejný plakát či krabici na sušenky. Bylo to období, kdy Alfons Mucha udivoval Paříž svými plakáty a Gustav Klimt svými zlacenými a někdy celkem odvážnými obrazy šokoval Vídeň. V souvislosti s velkou poptávkou po užitém designu a umění se zrodilo celé dá se říci hnutí ARTS&CRAFTS (česky umění a řemesla). Celá společnost navíc oplývala určitým nadšením, neboť kromě umění zažívala svůj mohutný nástup také technika, věda a průmysl. Došlo k masivnímu budování nových továren, železnic a k mechanizaci výroby. Byla vynalezena spousta věcí, které lidem nejen ulehčily život, ale často byly přímo určené pro zábavu jako například kinematograf. Do této doby spadá i dá se říci až romantická postava madame Marie Curie - Sklodowské, která svůj život obětovala vědě a poznání, když se svým manželem získali z jáchymovského smolince radium a polonium. Ruku v ruce s tím vším, kdy se jednotlivé národy rozvíjeli šla i určitá národní hrdost, kdy každý člověk v Evropě byl hrdý na úspěchy své země a byl ochotný pracovat na tom, aby jeho země byla co nejlepší a překonala ty druhé. Malé evropské národy jako třeba my Češi se začali hlásit o svou svobodu; v českých zemích byl aktivní Sokol, který spojoval kulturu zdravého těla s ideou národního obrození. Ona obecně přišla taková dá se říci renesance slovanských národů, které už nechtěli žít pod německou (platí ve střední Evropě) nebo ještě mnohem horší tureckou (platí na Balkáně) nadvládou. Jižní Slované si svou nezávislost vydobili záhy, my západní slované po první světové válce.

Celý tento věk nepřišel hned, ale rodil se postupně v souvislosti s probíhající industrializací a urbanizací evropské společnosti. Zjednodušeně se dá říci, že lidé, kteří přicházeli do měst z venkova za prací, ztráceli své tradiční vazby a vznikal tak určitý prázdný prostor, jenž musel být něčím zaplněn. A právě secese a obecně celé toto období bylo logickou odpovědí na tuto prázdnotu. Secese není totiž o ničem jiném než o návratu k přírodním formám, tradičním řemeslům a specifickým tématům, která mohou být jak bezstarostná, tak i hluboce duchovní a filozofická. V souvislosti s výše uvedenými jevy se rozvíjela právě i mysteriózní duchovnost, což se projevilo zakládáním mnoha tajných ezoterických společností, z nichž mezi nejznámější patřil bezpochyby Zlatý úsvit nebo Teosofická společnost madame Blavatské.

Pro mě osobně je jedním z typických představitelů tohoto věku Alfons Mucha, kterého nejen ve své tvorbě považuji za velký vzor. Byl to člověk velmi zajímavý, který v sobě spojoval všechny zmíněné kvality své doby - byl nadaným umělcem, vzdělaným člověkem, velkým vlastencem a osobností, která projevovala náklonost k duchovním až mystickým tématům (hezky je to vidět v jeho díle Otčenáš).

Na závěr mi nezbývá než říci pár slov - fin de siècle si lze dle mého názoru nazvat zlatým věkem, který je i po více jak sto letech velmi inspirativní. I já toto období jako celek ve své výtvarné a designérské práci hojně reflektuji. Myslím navíc, že nám má co říci i z filozofického hlediska, což bych shrnul asi do jedné věty - probuďme v sobě opět určité nadšení, snažme se svou prací zlepšit sebe i své okolí a probuďme v sobě opět zdravé vlastenecké cítění a úctu ke své zemi a jejím tradicím.

S úctou
Jan Hachran