Fotbalové Slavii by v současné krizi mohli výrazně pomoci bývalí úspěšní členové

obrazek
16.9.2013 16:33
Jméno Slavia je neodmyslitelnou součástí české fotbalové historie. Slavný sportovní klub prochází v současnosti hlubokou krizí. Ta se projevuje jak ve vnitřních vztazích, tak ve sportovních výsledcích. Brankový rozdíl ze dvou posledních vystoupení v pražském Edenu je hrozivých 0 : 11. Slavia klesla do suterénu ligové tabulky, byť ještě ne na poslední místo. Podobnou ostudu klub ve své více než stodvacetileté historii nezažil. Nesmírně vřelé vyjádření na stejné téma publikoval na tomto portálu před třemi týdny Jiří Paroubek.

Slavia prošla ještě těžším obdobím v padesátých a šedesátiletých letech, kdy dokonce dvakrát opustila fotbalovou ligu. Jednou z možných příčin je fakt, že ještě jako junior nastupoval ve slávistickém červenobílém dresu pozdější prezident dr. Edvard Beneš a svojí přízní ke klubu se nikdy netajil. Tak či onak, v období totality byla Slavia označována za „buržoazní klub“ se všemi z toho plynoucími souvislostmi.

Ze svého mládí si vybavuji datum 23. března 1964. Slavia se jmenovala Dynamo Praha, klub hrál až druhou ligu a pohyboval se ve druhé polovině tabulky. Záchrannou ruku podala kulturní fronta, spisovatelé a umělci. Literární časopis Plamen zorganizoval onoho dne veřejné shromáždění ve Slovanském domě na téma „Zachraňme Slavii“. Ve velkém sále Slovanského domu byla hlava na hlavě, možná 400, možná ještě víc lidí.

Shromáždění moderoval spisovatel Pavel Hanuš. Vzpomínám na vášnivá vyznání Františka Pláničky, dalšího skvělého brankáře Aloise Jonáka či sportovního redaktora Josefa Laufera. Slavia nesmí padnout, byl jednoznačný závěr. Musí znovu získat své historické jméno! Jako závěr ze shromáždění vyplynul vznik Odboru přátel Slavie, který po mnoho dalších let byl klubu nesmírně cenným partnerem.

Netroufám si hodnotit, kdo všechno současnou situaci zavinil. Významný podíl nepochybně mají někdejší předseda představenstva Tomáš Rosen a generální ředitel Zdeněk Doležal. Ti přivedli klub na okraj úplného ekonomického krachu před třemi lety. Z nejhoršího pomohl až současný majitel Aleš Řebíček, o němž si jinak (vzhledem k předchozímu politickému angažmá za ODS a podivuhodnému získání majetku) nic dobrého nemyslím.

Slavia se především potřebuje vymanit z psychické krize, která na její převážně mladé hráče doléhá daleko víc než na staré harcovníky. V tomto směru by mohli výrazně zapůsobit bývalí úspěšní fotbalisté, kteří doposud k současné krizi nic nebo skoro nic neřekli. Napadají jména Vladimír Šmicer, Pavel Kuka, Radek Bejbl, Martin Vaniak, Stanislav Vlček.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

prvnirytir

Spoludiskutující pod tímto blogem mají pravdu. Současný stav českého sportu a tedy i Slavie je jen věrným obrazem stavu celé dnešní společnosti. Ten stav je ale takový i proto, že my všichni, kteří všechna negativa vnímáme a kterým vadí, proti tomu neděláme nic. Vlastně jen konstatujeme, že stav věcí ani změnit nelze. A to je chyba! Chyba nás občanů, kteří nedokážeme sumarizovat svoje představy a načrtnout cesty k spravedlivější a především morálnější společnosti, kteří nedokážeme tlačit na politické subjekty, provozující každodenní politiku k vizím, přijatelným slušným lidem. Je to naše chyba a do jisté míry i zbabělost, že se sice se skřípěním zubů, ale přece skláníme pod diktátem peněz a od nich odvozené moci.

Píši to nejen proto, že bychom na to měli pamatovat na volebních mítincích stran, usilujících o naši podporu a samotných volbách, ale i jako fanoušek Slavie, jemuž současné dění v klubu není lhostejné. Oleg má pravdu. Kde je slávistické srdce pánů Šmicrů, Kuků, Bejblů, Vlčků, Vaniaků a desítek dalších? Myslím si, že kdyby se tito lidé, stejně jako významní slávisté z řad umělců ozvali a svolali příznivce k shromáždění a debatě o tom, jak klubu pomoci a o vytvoření silné nátlakové skupiny, v čele s nositeli známých jmen, co by veřejně a s podporou médií domutila současné vlastníky klubu, aby zveřejnili svoje představy o budoucnosti klubu a řešení situace, udělali by alespoň něco smysluplného.

A aby nedošlo k mýlce. Stejné nátlakové skupiny mi chybý i ve společensko-politickém životě. Kde je třeba nějaká síla důchodců, nezaměstnaných, skupiny exekucemi postižených občanů, mladých rodičů, matek samoživitelek a jim podobných? Proč se tito lidé nespojují, proč po politických stranách nepožadují a netlačí na ně, aby výměnou za voličský hlas, slíbily zlepšení jejich situace? To jsme opravdu všichni tak konzumem zotročení ke zbabělé nečinnosti?

Jdeme na to u nás prostě špatně! Místo toho, abychom politickým subjektům diktovali svoji vůli, jen tupě a jako ryby na háček skáčeme na jejich předvolební sliby! Takto se u nás nikdy nezmění nic a lepší to nebude ani se Slavií.

heriot

Taky se přidám k nářku nad Slávií. Vždy jsem byl slávista duší i tělem, ale už nejsem. Slávia je obrazem našeho fotbalu a jako on je odsouzená k zániku. Už nejsem fanda našeho sportu vůbec. Naši sportovci, jsou obrazem našich politiků.

Jako jsme kolonii a montovnou ve výrobní oblasti, tak jsme kolonií a "montovnou" i v oblasti sportu.  Každý talent, který se objeví a je zde vychován, záhy mizí ve světě ohromných peněz, aby si na té transakci namastili kapsy majitelé klubů a manažéři hráčů...

A hráči? Těm jde o reprezentaci a sport? Ani náhodou. Těm jde jen o prachy, prachy a prachy.

oleg-gubin

Pane Štingle, já s Vaším komentářem naprosto souhlasím, ale o to je to horší! Český fotbal je odrazem stavu celé společnosti a předvedla to večer i plzeňská Viktorka. Ale proč ten průšvih musel potkat právě moji Slávinku?

Vám, pane Štváne, tu Armu v lize upřímně přeju. Druholigový start měla jak z říše snů. Ale nebude mít zase problém s vyhřívaným trávníkem?

stvan

A že se moje milovaná Arma (FK Ústí nad Labem) dostane opět do první ligy :-)