Harmonika, která nahnala „kavárně“ strach

Hned zvedli obočí a ukázali také výstražně prstem na ty české zpěváky, kteří si dovolili vystoupit jako hosté Alexandrovců. Jsme ale všichni rádi, že doba se změnila, blíží se dokonce výročí listopadu 1989, tak jistě nebudou vyobcováni z řad umělců, nebude jim zakázána umělecká činnost, nebudou muset jít do kotelny. Nebudou také zbaveni Zlatých slavíků. To jen ti naši již známí z kavárny, probudili to známé kádrování a předhodili je médiím.

Připomínám, že Alexandrovci jsou pojmem celosvětovým. Jejich sláva se datuje zejména od doby II. světové války. Soubor před dvěmi lety oslavil již 85. výročí své existence. Alexandrovci se letos na svém turné Evropou, u příležitosti 70. výročí konce II. světové války, zastavili také v ČR. Jejich Turné 2015 se konalo pod záštitou pana prezidenta. Bylo vyprodáno všech 12 koncertů na devíti místech ČR. Obdobný zájem o koncerty byl i na Slovensku. Ovace a potlesk návštěvníků v Praze, Ostravě, Brně, Pardubicích, Zlíně nebral konce, písně vháněly slzy do očí. Byly to stejné písně, které se nesly Evropou, když Rudá armáda nesla prapor svobody do Německem obsazené Evropy. Byly to i tanky s rudou hvězdou, které osvobozovaly naší vlast... Proto nesmíme zapomenout na sto tisíc padlých sovětských vojáků, kteří v Československu nalezli své hroby.

Dnes jejich následníci přijeli s harmonikou a písničkou. Přijeli zazpívat a připomenout konec II.světové války. Nepřijeli na tancích, jako nedávno američtí dragouni, přijeli jen s tou písničkou…. Ale i ta budí strach té „ostražité Pražské kavárny“. Možná, že jim ta slavná píseň Kaťuša připomíná známý husitský chorál, který neslavně ukončil křížové tažení do našich husitských Čech.

Nedejme se zastrašit. Ani tou „Pražskou kavárnou“, ani tím kádrováním. V této souvislosti připomínám to známé Masarykovo: „Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty. “

Přemysl Votava

Ilustrační snímek.