Herman je pro sudetský sjezd ten pravý

A též nejideálnějším pojítkem mezi dusivým ovzduším tzv. druhé republiky, jež ze země vyhnala prezidenta Beneše a ke smrti uvláčela Karla Čapka, a ovzduším dnešním, charakterizovaným vedle shora popsaného třeba i výrokem jakéhosi výboru ministerstva kultury (kde Herman šéfuje) o tom, že bard slezského lidu Petr Bezruč vůbec nebyl velký básník, a že se jeho význam v minulosti přeceňoval.

Takové je tedy naše současná ideovost a naše slouhovské mezinárodní postavení. Je to fakt, který nelze omluvit řečmi o tom, jak moc je nám zapotřebí dobrého sousedství, protože, jak to v minulých dnech vyjádřil B. Posselt, má jít o sousedství nikoliv ledajaké, ale o sousedství v „evropském duchu“. A právě v tom evropském duchu, který je sudetskými Němci akcentován víc než sousedství samo, je zakleta ona podřízenost a nesamostatnost, která se nám jako kazajka našich vlastních národních zájmů ve prospěch zájmů nadnárodních – ve skutečnosti však velmocenských, ať už USA, EU či Německa - navléká na ramena a zbavuje nás svobody našeho vlastního rozhodování.

Když tedy naše vláda, jak už bylo řečeno, vysílá na sjezd národní skupiny Sudety, která rozložila první republiku, svého ministra - a to dokonce ministra kultury - pak jde o důkaz pravdivosti všeho, co jsme dosud řekli. A nejen to. Důkaz naší podřízenosti cizím mocným zájmům poskytuje i ministr sám sebou. Jak jinak by se totiž ministrem české vlády mohl stát člověk, který už po dlouhé roky vyhlašuje, že odsun Němců z republiky, nařízený třemi vítěznými mocnostmi po Druhé světové válce - Spojenými státy, Velkou Britanií a Sovětským svazem - byl nemorálním činem, vedeným prý pomstou? Nemorálně se tedy mstil Roosevelt, nemorálně se mstil Churchill i Stalin, nemorálně se mstili všichni účastníci protihitlerovské koalice – a ti druzí, na které údajná Hermanova msta dopadla, čili Němci, museli tedy logicky být bílí jak lilie? Nebo aspoň bělejší, než ti první. (Goebbels by jistě souhlasil.) Tak se tedy přepisuje historie, a k jejímu přepisování, jak vidíme, usedl i příslušník národa, který měl být vyhuben.

Jak už bylo řečeno. Vhodnějšího člověka jsme mezi sudetské delegáty sjezdu poslat nemohli. A jestliže nás tam v Norimberku bude tenhle pověřenec české vlády mezi Sudeťáky pomlouvat, dobře nám tak. Zasloužíme si to.

Lubomír Man