Historie aneb Cada Vez zemí českých, moravských a slezských

Budoucnost minulosti aneb jak Milota z Dědic na útěk se dal, a co tím Českým vzal...
Ptá se, řve, Výsost, Zlatá a Železná Koruna, ve víru boje, myslíc již pomalu na Chárona!
Slávě a velikosti Českých zemí, nebyla snad v noci nakloněna Luna?
"Kde je Milota Dědický, jeho pravé křídlo, jízda!"
"Bože proč já s ním toliko pil v Mostě "u Žida" !
Jest a jeho chrabrosti a síly, Rudolf nám ujídá, a Uhry sekajíc taktéž meči ani nevnímá!
Euforie z boje, tekouc krve, Přemysl bojuje za Prahu, Královec, Olomouc, Litovel i Graz!
"Nepřijdou - li naše posily, k čemu ty sňatky bohajeho byly!
Nechtěj nám prozřetelnosti vzít naši hráz! "
Zrada či neodvaha, snad i mrzký peníz a plat od germána?
O to se bude přít v budoucnu už jen dějeprava!
Svírajíc pevně meč na oři svém, v boji o
o svůj lén!
Bleskujíc myšlenky, snad duchů Vítkovců, smějíc se Přemyslu, vítajíc jeho rodu a zemím, modré krvi Přemysla a Čechům prokletí!
"Svatý Vojtěchu..."
"Ne! Zadrž tok modlitby a přání, já rád tě nemám a přeji ti jen nezdar a zakletí! "
"Ach... "
"Tedy padne ona hráz a přijde tak z jihu na naši Korunu mráz? "
Markétino srdce slzy už sílí, avšak vlci už si v královském Mostě vyjí! v Putyce se hoduje, Jidáše se miluje!
"Lukostřelbo dobře vol, míř, protínej na cíle své, smrtící přímé tance!
Původem Aargauské rozežeň!
Jinak nastanivší několika staletí bol, hrnouc království hloub do temnot, nezdaru, z rukou, z kantonu přinášejíc zmaru, pánů od řeky Aaurau setnout lvu hlavu!
Jsi naše poslední šance!"
Z Branibor, přichází našich zemí mor, krví šat spleten jeho Výsost má, však už nasedá pomalu na Cháronův vor, zlatku pro něj v ústech má!
Oslavy nového císaře již nevnímá!
Zbroj již do ruda zbarvena, družina věrná okolo stojí, pokleká!
V pláč usedá, zbraní pozbývá!
"Moc jsem chtěl, jestě panuji mocí pár času... avšak živý již nejsu.
Bože, smiluješ se v tom tragickem úžasu? "
Čapka bílá se jen směje!
"Cos ty chtěl? Vstříc bez naděje? "
"Číšník svatého stolce, sahajíc po koruně většího z dvojice? "
"Poklonil jsi se dostatečně a pokorně u svaté trojice?"
"Krmi nosils, stříbrný podnos ti byl dán!
Koruna Zlatá taktéž z moci naší, zdobila tvůj vlas až k Aši! "
"Málo ti to bylo! Nás je víc a známe se déle, krev krví, rody propletené!
Země sic menší, než ty tvoje avšak víc a hned vedle sebe! "
"My Obdivujíc tvůj um a schopnosti, zlaté ruce!
My však více píle a chytrosti! Nám bližší Hapsburg nežli ty, tvůj lid! "
"My ti nikdy nerozuměli, avšak vážili si Tě, proto obsluhovat jsi nás moh a nadívané krůty nosils! "
"Teď jak bys ty po vašem řek...u Suchých Krůt přestáváš vládnout zdobeným a ostrým mečem!
Zbyde jen kamenný pomník, vrut! "
"Budeš a budete tedy vlečen, vlečeni!
Tobě avšak nedošlo že sluha, úctu u nás má a vždy mu necháme tučnou pečeni!"
"Kurfiřte Říše římské, králi, podnos stříbrný jsme ti daly, jakožto i zemi krásnou, kterou jsme vám vždy záviděli! "
"Germánské země jsou tu déle, než ty tvoje, Kolik že? Dvoje? Troje?
Opakujeme se, ale nás je skutecně víc a známe se déle, mluví spojeni, krev krví propleteni, zemí vedle sebe, rody blízko sebe, nebe a hody v těle! "
"Korunu zlatou, léno samosebou, tvůj rod a zem dostal, portály se klenou! "
"Vzpomeň na knížete, již přec nemáš orlici a nemáš ani knížectví! "
"Jižs nebyl v područí a poskokem!
My ti rozumíme ale, úžasný náš druhu.
Tys zřejmě okusil božskou duhu! "
"Ve snu, že koruna, království a lev dvouocasý ti byl málo.
Zdálo se ti snad, že král je míň než císař? To jest jen hra slov a výsad! To za to stálo?
Mrzí nás to, ale je tomu tak dáno! "
"Orel létat umí, zobák obrovský...ten lva zraní, ba dokonce skalistému hnízdu se nepřibliží, než udeří ráno! "
"Králi!? Slyšíš mne ještě, víš kdo se ti vkrádá do mysli? "
"Vojtěchu, to ty? Snad chceš mi...?!?"
"Ne..., já jen ti chci říct jedno. Alpy chtěls dobít a ja jedno řeknu ti a prozradím..., jednou tvůj národ jest je bude popíjet a ten čas, to tvé zakletí já ti dávám... "
"Nerozumím pane, duchu z Vítkova, jak...?! "
"Zadrž! A už na cestu se dej, Chárón čeká u břehu, zlatku předáš ústy, on dá si ji na voru na výdřevu! "
"Ach! "
"Styx klidný je, Železný a Zlat! Já posel světů jsem, mezi světy, Bohem vykouzlen.
Převezu tě ze slávy, zdaru i zmaru do končin jiných stavů. "
Svitá, na východě svitá..., je čas! Tmavomodrý svět tě vítá!
"Žadáš ty něčeho člověče troufalý avšak udatný?
Bůh mi jistou moc dal, splnit ti jedno, poslední, tím mne k sobě přikoval, stejně jak Ďábel u sebe uchoval. "
"Tak? Hlesni naposled...
Chytnu Tě za ruku a malinko síly předám, z moci mé...
Já tě měl rád a chci znát... "
"Ano jedno přání jest mám.
Ten most... "
"Který? Ten přes který plujem řekou do končin, jež pro tebe nové budou? Most jež přeneseně řeka mrtvých je a duše tam vstanou? "
"Ne, avšak diky za ni Chárone...
Ten Most, který jsem nechal se slávou a nádherou... "
"Zadrž králi Čechů!
Vím co máš na tvém srdci, jež bylo chrabré! "
"Moje moc, o té se ti nesní, nemůže...člověkem nejsem...
...ta moc je dlouhá, velice dlouhá a plyne tak plynně a s rozvahou, závislá na moci sil jiných bytostí. Avšak provázané jsme! "
"Uplyne šestisetletí, k tomu osmdesát otočení 365 dní a 4 roky navrh a já ti přání splním, bude splněno!
Připadám si s tebou rovný, jak kdybychom spolu byly v trh! "
"Děkuji mocný mrtvých, jsem ti vděčný... "
"Neděkuj Přemysle, splním, ačkoli tvé přání mrzí mne. "
"Chárone stále u pasu měšec mám, 4 zlatky přidávám, jako dar pro tebe a symbol, zač jsem celý život bojoval. "
"Ať se z Mostu, chlouby mé, města hned po městě hlavním všech Čechů, nejvíce cenného, města jež k Baltu cesty k Lechům otevírá...
To město plné nádherných chrámů a domů, ať se z něj stane město šedé, strohé. Ať génie loci ztratí, stane se městem Romů..."
"Ach Železný a Zlatý, slzy v očích mám a to člověkem nejsem, nerozumím tomu neb citů nemám. "
"Takovou cestu jsem ještě s pouhým člověkem neměl. "
"Dovol jedno. Hněv a pýcha tě zkolila a do řeky mrtvých vehnala.
Stává se to jednou za stovky let, vlastně možná, nestalo se nikdy... "
"Mohu i já tebe žádat Králi Čechů, ačkoliv nikdy jest jsem pohou lidskou bytost žádati nedal? "
"Prosím, žádej a stiskni mou dlaň víc! "
"Hněvín a chrám páně zachovám, stůj co stůj, mohu, pane šlechetný, dobrem vychován? "
Řeka Styx, se rozvlnila, to Bůh zřejmě naslouchá...
"Zachovej, ať na památku moji a troufalost, národ Český vždy poslouchat jest..."
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 1571x přečteno
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.