Hnutí "Occupy Wall Street" sílí

obrazek
4.10.2011 22:11
Americká iniciativa „Occupy Wall Street“, inspirovaná španělským hnutím 15-M a částečně arabským jarem, se každým dnem rozrůstá a prostřednictvím sociálních sítí získává mezi obyčejnými Američany stále větší podporu. Protesty nespokojených občanů trvají už třetím týdnem a na Manhattanu – v srdci neoliberálního kapitalismu – mezitím vyrostlo stanové městečko.

Původně symbolická akce se během tří týdnů rozšířila z New Yorku do dalších velkých měst (Los Angeles, Chicaga, Bostonu, San Franciska, Denveru, Pittsburghu atd.) a během října se mají protesty přenést do hlavního města Washingtonu. Americké „rozhořčené“ přišel podpořit i známý dokumentarista Michael Moore a podporu ohlásily už i velké odborové centrály. Stoupenci iniciativy ze všech věkových kategorií spatřují hlavní problém v tom, jak se za současné krize přistupuje k veřejným politikám, korporacím a sociálním právům. Američanům se nelíbí politika škrtů, jež mají primárně uklidnit trhy a investory, přičemž likvidují pracovní místa. Přitom není dostatečně zdaněno 1 % nejbohatších a velké firmy jsou zvýhodněny různými úlevami. V lidech vyvolává nevoli hamižnost korporací, zvyšující se sociální diferenciace společnosti a policejní brutalita. Požadují odvolatelnost zkorumpovaných politiků a skoncování s nekonečnými válkami po celém světě. Účastníky protestů pod heslem „Occupy Wall Street“ spojuje především zoufalství a bezmoc. Dlouhodobá nezaměstnanost absolventů škol (i vysokých) je celosvětovým fenoménem stejně jako všudypřítomná korupce. To v kombinaci s nedostatečnou regulací finančních trhů a s nákladnými válečnými dobrodružstvími, v jejichž důsledku vzrostl státní dluh do astronomické výše, přivedlo americkou ekonomiku do slepé uličky.

Otázkou je, mají-li tyto pokojné protesty proti zdegenerovanému banksterskému kapitalismu nějaký smysl. V autoritativních režimech typu Mubarakova Egypta či Ben Alího Tuniska se demokratizační požadavky snoubily se sociálním hnutím, což dlouholetým diktaturám zlomilo vaz. Avšak ukázalo se, že tamní situace je nepřenosná a když se o změnu pokouší občané tzv. západních demokracií, s jejich vládami to ani nehne. Španělé, Řekové, Izraelci a Chilané se shromažďují v ulicích již měsíce a bez hmatatelného výsledku. Legitimně zvolené politické reprezentace v podstatě není možné v průběhu funkčního období tlakem zdola donutit k demisi, což potvrzují příklady všech uvedených zemí s výjimkou Islandu, kde se to podařilo. Respektování výsledků voleb je základem demokracie. Problém však je, že mnozí lidé už ve volbách nevidí prostředek změny a v krizi se tak ocitá celý systém zastupitelské demokracie. Stejně jako Španělé nevidí rozdíl mezi praktickou politikou socialistů a lidovců, nevidí jej Američané mezi demokraty a republikány.

Vydrží-li občanské iniciativy a hnutí lidového odporu vyvíjet nátlak na politické reprezentace dostatečně dlouho a dosáhnou-li alespoň dílčích úspěchů, mohou nastartovat přerod zkorumpovaných kvazidemokratických režimů, které už dávno nehájí zájmy svých občanů, v demokracie nového typu. Island je možná první zemí světa, která se vydala touto cestou.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

kosina

Díky za komentář. Také si kladu stejné otázky a nedokážu na ně odpovědět. Nevím, jestli jsou hnutí typu Skutečná demokracie teď, které se ze Španělska šíří do ostatních západních zemí počátkem nové éry, nebo se brzy rozmělní v poznání, že současné elity nelze pokojnými - byť několikaměsíčními demonstracemi - vyměnit. Poté může přijít na řadu násilí. Válku bohužel z mého pohledu nelze vyloučit - zkolabuje-li světová ekonomika a postihne-li nás něco horšího než byla krize ve 30. letech. Zatím se jedná pouze o lokalizované konflikty za účelem uzurpace přírodních zdrojů, nicméně napětí na Blízkém Východě stále narůstá a právě tento region se může přeměnit v onen sud střelného prachu, kde začne širší globální konflikt. Doufejme, že k takovému scénáři nedojde.  

rku

Byl bych rád kdyby se přerod kvazidemokratických režimů podařil.V co se ale mohou přerodit? Studenti v západní Europě měli při svých protestech v roce 1968(a ty nebyly tak krotké jako ty dnešní) vzory Maa,Castra,Che Guevaru.Ty bychom asi nechtěli a socialismus skončil 21 srpna 1968.Jakou společnost chtějí vytvořit ti dnešní protestující?Jak bude fungovat Island nemůže být po roce jasné.Z protestujících studentů z roku1968 jsou dnešní manažeři,bankéři a někteří dokonce europoslanci.Žádná vládnoucí elita, a zvláště ne ta,která je podle Vás schopna zbourat dvojčata a vraždit iracké děti aby se dostala k ropě,se nevzdá moci dobrovolně,změnu proto může přinést jedině opravdová revoluce nebo válka.V roce 1989 se vládnoucí elita na východě neudržela u politické moci,ekonomická ji však zůstala a ještě zesílila a tím se dostává zpět k politické.Takže,podle mého názoru,nám zůstává autoritářský režim nebo občanská společnost podle Václava Havla.Na revoluci není pohodlná europská společnost dost chudá.

Ale třeba si děláme zbytečné starost a Aláh to vyřeší za nás.