Hoši z Harvardu to zkrátka vezmou zkrátka

Když jsem si tu zprávu přečetl, okamžitě jsem, žádostiv dovědět se, jestli se podobný požadavek v historii lidstva objevil už též někde jinde, začal listovat nejen v paměti, ale i ve všech dostupných pramenech. Přišli snad s podobným nápadem zfanatizovaní příslušníci nacistického studentského spolku, když s podporou NSDAP a po ohnivém proslovu Goebbelse začali v noci 10. května 1933 před budovou berlínské univerzity pálit knihy, které byly považovány za německému duchu nepřátelské? 40 000 lidí doprovázelo tehdy toto anticivilizační dafé, čili akt víry, souhlasným řevem, ale na nápad odebrat absolventům německých univerzit, kteří toto novodobé šílení nesdíleli, jejich akademické hodnosti a tituly nikoho zřejmě nenapadlo.

Nenapadlo to ani nejdivočejší bojovníky Rudých gard z období Čínské kulturní revoluce z let 1966 až 1969, kterým sice padly za oběť statisíce lidí, ale že by se tam absolventům univerzit, kteří s Rudými gardami svorně nepochodovali, braly akademické hodnosti a tituly, jsem se nikde nedočetl. To se jim spíš braly životy. A hodnosti a tituly se nakonec neodebíraly ani nepřátelům bolševické revoluce z roku 1917. Nejspíš proto, že brát někomu akademickou hodnosti a titul, získaný buď studiem na univerzitě či celoživotním usilováním po absolvováním univerzity, se vždy považovalo za chucpe, čili za něco, co se jen ve trochu slušnější společnosti prostě nedělá.

Což už ovšem neplatí. Na co si netroufli pomyslet nacističtí výtržníci, čínští rudí gardisté či nejzanícenější mladí bolševici, to teď od americké vlády žádají nejperspektivnější studenti Harvardu, včetně studentů harvardské Kennedyho školy, kteří svou žádost o odebrání akademických poct příznivcům Trumpa adresovali přímo vedení univerzity a zdůvodnili ji takto: Harvard musí odebrat akademické hodnosti a tituly těm svým absolventům, jejichž projevy a podvracení demokratických procesů, zakořeněné v historii nadvlády bílých, vyprovokovaly 6. ledna násilné povstání.

Čtete to a neubráníte se myšlence: Co bude, až se tihle horkokrevní a úsudek na věci a události si tak pohotově pořizující mladíci z Harvardu chopí vládního vesla? Co všechno mimo hodností a titulů svých politických odpůrců budou ještě rušit? Na co dříve nedotknutelného z minula se ještě vrhnou? Samozřejmě s ujišťováním Americe, Světu a možná i sami sobě, že tak činí proto, aby bránili demokratické procesy. A tím i nás všechny.

Slova, slova, slova, odpověděl Shakespearův Hamlet, princ dánský na Poloniovu otázku, co to zrovna čte, a nejblíže všemu tím mínil: podvod, podvod, podvod.

Lubomír Man