Islandskou cestou

Je jedno, kterým v pořadí vystoupil Drahomír Dufek. Bylo to někdy na počátku. A hned zkraje svého vystoupení, demonstrujícím davem přerušován snad při každém nadechnutí, pronesl pár ne pohled docela nenápadných vět. Ostře připomněl, že to ne lidé, ale politici zavinili dluhy, však politici dělají vše pro to, aby je uhradili právě nevinní. A pak se zmínil také o tom, že ne politici, ale lidé jsou hlavním politickým protagonistou. Dvě docela málo rozvité věty, že?. Ale jak velké obsahem!

Jistotu nemám, jen tuším, čím byl pan Dufek inspirován. Jako blesk se po internetu šíří nijak dlouhé pojednání o tom, jak Islanďané před dvěma roky vzali osud do svých rukou. Obsahuje až triviálně jednoduchý návod, jak účinně a především úspěšně bojovat se zkorumpovaným a neudržitelným systémem. Je to návod, jak nenásilně, přitom velmi důstojně a především naprosto účinně se postavit současné arogantní moci, zaštiťující se nejnověji „modernizací Evropy“, vedoucí však starý kontinent se všemi jeho zeměmi do ještě hlubší krize!

Ten článek byl na tomto webu již jednou publikován. Přesto ho připojuji znovu. Zaslouží si totiž, aby byl široce diskutován a šířen.

Ale ještě předtím krátce zpět k odborářům. Nemyslím si, že šéf Asociace samostatných odborů svá slova zvolil náhodně. Byl to podle mého záměr a prezentoval strategii odborů stát se jakýmsi majákem pro občanskou společnost, když politické strany tuto roli přestávají pro svoji nedůvěryhodnost plnit! Můžete se mnou samozřejmě nesohlasit, ale mám pro takovou snahu pochopení. Islandský recept se mi totiž líbí. A co vám? Tady je:

Islandská cesta

Média nás informovala do posledního detailu o nepokojích v Egyptě a Libyi. Mlčela však o příkladné ukázce občanské revoluce,která se odehrála před dvěma lety na Islandu, kde občané donutili odstoupit vládu a přepsat ústavu.

Právě proto, že případ Islandu je modelem občanské revoluce, byl tento případ ututláván. Cenzura revoluce na Islandu je nejlepším důkazem toho, jak se zachází s informacemi, které mohou být pro současnou politickou a ekonomickou elitu nebezpečné.

Na Islandu lidé rezignovali na jakoukoliv dosavadní podobu vlády, velké banky byly znárodněny a bylo rozhodnuto, že lidé nezaplatí dluhy, které vytvořili politici, protože je to problém špatné finanční politiky a ne lidí. V nové ústavě bylo zakotveno, že hlavním politickým protagonistou je občan, nikoliv politik.

Island je v současnosti nejlepším příkladem nenásilné a důstojné reakce veřejnosti proti této moci, která dovedla zem i celý svět ke krizi. Islandský model, který ukazuje, že politici musí mít strach z reakce lidí, pokud nebudou jednat v jejich prospěch. Ne strach o život, ale o svoji kariéru.

Zamlčovaná fakta o Islandu:
* V roce 2008 byla znárodněna největší banka. Měna se zhroutila,trh se zastavil, země zkrachovala.
* 2009. Obrovské protesty před parlamentem, lidé donutí k rezignaci předsedu vlády a celý jeho vládní blok. Politici volají po splacení dluhu vůči Británii a Nizozemsku a to ve výši 350 milionů eur, což je částka, kterou má Island zaplatit v příštích 15 letech s 5,5% úrokem.

* Rok 2010. Lidé jdou do ulic a vybojují si zákon o obecném referendu. V lednu 2010 ho prezident odmítne ratifikovat, a oznámí, že ho bude konzultovat s EU. Lidé jdou znovu do ulic. V březnu se koná referendum, jehož výsledek je, že 93% lidí odmítne zaplatit dluh vůči Británii a Holandsku.
Vláda je donucena k tomu, aby zahájila vyšetřování, které má vymezit právní odpovědnosti státních představitelů za krizi. Dojde k zatčení několika vedoucích bankéřů a manažerů. Lidé dávají dohromady novou ústavu, která není kopií dánské ústavy jako to bylo doposud.

* Ústavodárné shromáždění složené z lidí přímo volených občany zahájilo svoji činnost v únoru 2011a předložilo návrh ústavy na základě konsensu a doporučení. Ta je schválena parlamentem, který byl vytvořen po nových volbách.

Toto je stručná shrnutí islandské revoluce: odstoupení celé vlády, znárodňování bank, obecné referendum, uvěznění odpovědných lidí za krizi a přepsání ústavy přímo občany.

To, co se stalo na Islandu bylo pozorně sledováno politiky jako je Merkelová, Sarkozy, Cameron, Zapatero, Berlusconi a dalšími a následně vyhodnoceno jako nebezpečné pro jejich zkorumpovaný systém. Bojkot informací o Islandu byl striktně dodržován tisíci novináři v rámci veškerého korporátního tisku, rozhlasu a televize. Tvrdí se, že masmédiím vládní vyjednávači v některých zemích údajně nabídli výměnou za jejich mlčení dokonce daňové úlevy.

Nehledě na to se ale myšlenka islandská revoluce šíří po celé Evropě. Ukázala totiž, jak se postavit tomuto zkorumpovanému a neudržitelnému systému a dává světu lekci z opravdové demokracie.