Izrael jako předsunutá pevnůstka evropské civilizace, aneb útok hackerů na web Kefar Masaryk

Kefar Masaryk trosky starého webuC
15.12.2012 21:55
Zbraně z Československa pro Izrael, ilegálně propašované s pomocí Masaryka, Clementise, Gemindera, Slánského a Reicina, financované z nelegálního vývozu jablonecké bižuterie do Velké Británie a dalších devizových transakcí Zoltánem Tomanem na lodích, koupených Jewish Agency, byly potopeny lovci perel z Perského zálivu u jednoho jugoslávského přístavu, kde neprozřetelně kotvily téměř dva měsíce. Probritsky orientovaný Tiso dal avizo arabským výzvědným službám. Letecké dodávky zmařilo počasí. Jedno letadlo muselo přistát v Řecku, kde ho zadrželi Britové, druhé skončilo těsně před cílem, třetí ztroskotalo v jugoslávských horách. Židé prohráli první arabsko-izraelskou válku a museli vyklidit Jeruzalém, kde se podařilo Arabům Židy vyhladovět. Byl vyhlášen Stát Palestina se čtyřmi autonomními židovskými oblastmi, což nakonec jako fait accompli schválila Rada Bezpečnosti OSN v proslulé rezoluci 15/1949, v níž v návaznosti s odvoláním na stanovisko OSN v r. 1947 byla vyslovena podpora vzniku budoucího státu Izrael.

Stručný nástin dějů po první arabsko-izraelské válce v. 1948

 Generál Heliodor Píka spolu s Pravomilem Raichlem s pomocí amerického agenta Hasala a jeho dvou milenek přešel hranice a vypovídal před americkým Senátem o sovětských gulazích, kde mával v ruce podvrženým seznamem židovských enkávedistů, účastnicích se na mučení německých zajatců, pokusech o dodávky zbraní Izraeli a pašování amerického plutonia do SSSR za účasti Jana Masaryka a amerického velvyslance Steinharda, což vzbudilo takovou nevoli u americké veřejnosti, že tamější sionistická lobby ztratila nadlouho jakýkoliv vliv. Židovský majetek byl v USA znárodněn.  

Zveřejnění těchto faktů natolik otřáslo pozicí Jana Masaryka v Gottwaldově vládě, že se dal na útěk do kibucu Kefar Masaryk, údajně nevydržel útrapy těžkého putování přes Irán, ale prý ve skutečnosti se ho zbavil Zoltán Toman jako nepohodlného svědka jeho obchodních a finančních transakcí.  Ze stejného důvodu Slánský byl nucen abdikovat, protože ty dodávky zbraní utajil před Stalinem a Gottwaldem. Zbytek života musel strávit spolu s Reicinem, Geminderem, Clementisem a dalšími fakticky ve vyhnanství v Londýně, kde inicioval s úspěchem panevropské hnutí za morální a finanční podporu izraelských kibuců. Steinhardt byl vydán do USA, souzen a popraven. Korunními svědky obžaloby se stali manželé Rosenbergovi.   

V r. 1956 došlo k suezské krizi, v níž se USA postavili na stranu Egypta a dalších arabských států proti Izraeli, Velké Británii a Francii. Ekonomika USA čím dál tím více závisela na dodávkách ropy ze Saudské Arábie a Kuvajtu. Znárodnění průplavu Egyptem se USA sice podařilo uhájit na mezinárodním fóru, ale americká vojska musela odejít z Evropy. Eisenhower byl donucen splnit slib Roosevelta Stalinovi.

Ve snaze omezit vliv sílícího Německa Velká Británie. Francie a další západoevropské státy se začaly sbližovat se SSSR takovým tempem, že v roce 1960 vznikl Svaz socialistických euroasijských republik. Evropa se tak schovala pod sovětský atomový deštník, jehož vznik se opíral o dodávky pašovaného amerického plutonia agenty ve službách Hagany a Jewish Agency. Utužování euroasijského svazku bylo dovršeno v r. 1968, kdy se všechny svazové státy dohodly na návrh Československa na budování socialismu s lidskou tváří pod heslem Kapitál je zlý pán, ale dobrý sluha.  

Růst populace arabské národnosti v Palestině vedl ke stále zvyšujícímu tlaku na židovské oblasti, protože tam neustále zajížděli arabští beduíni se svými velbloudy. Židé po těch velbloudech začali nejenom střílet, ale také házeli do studní otrušík, což si lokální Arabové, co se nazývali Palestinci, nenechali líbit a s podporou Sýrie, Jordánska a Egypta začali Židy vytlačovat z jejich kibuců a měst. Propuklo židovské povstání, které Euroasijský svaz podpořil mohutnými dodávkami zbraní. Přesto byly obsazeny dvě židovské autonomní oblasti a hrozilo obsazení dokonce trojúhelníku Jaffa-Tel Aviv-Haifa.

 Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242/1967 v alternativní historii, respektive české interpretaci dějin Izraele

 Ve snaze zastavit boje přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 242/1967, v němž přikázala, že v souladu s principem nepřípustnosti přivlastnění si cizího území silou se musí arabská vojska stáhnout z okupovaných židovských území a potvrdila svou podporu vzniku samostatného Státu Izrael na základě principu výměny území za mír. Arabské státy vskutku zastavily bojové operace, protože přece jenom Euroasijský svaz pro ně představoval významného obchodního partnera.

Izraelské hnutí odporu ztratilo poslední zbytky sympatií americké veřejnosti, když izraelské rybářské bárky potopily po domácku vyráběnými torpédy poslední americký křižník z druhé světové války USS Liberty. Bylo zabito 134 a zraněno 17 amerických námořníků.  Od té doby se zbytky židovské populace brání na linii Jaffa, Tel Aviv, Haifa s nejseverněji položenými kibucy Ein HaMifrats a Masaryk postupujícímu arabskému osídlení sebevražednými atentáty, raketovými útoky s podporou Euroasijského svazu a sionistických kruhů ve světě. Palestinci naopak budují studny a snaží se rozšířit poušť, aby získali prostor pro kočující beduiny.

Ve snaze dobýt železniční most přes tuto řeku severovýchodně od kibucu Ein HaMifrats začaly u Kefar Masaryk na počátku r. 2012 těžké boje o jiný most přes řeku Nahal Naaman , aby bylo možné obejít ze severu poslední tři zbývající palmy v této oblasti. Kdyby se tento most podařilo arabským beduínům dobýt, byla by ohrožena transformační stanice na dálkovém elektrickém vedení do Tel Avivu a pohraniční věž z r. 1939. Po jejím dobytí by útočníci z Libanonu mohli bezprostředně napadnout metropolitní oblasti  Krayot  s téměř 500 000 obyvateli ze silničního mostu při vstupu na dosud nedokončenou 17 km dálnici č. 22 (Bay Highway) z Haify, která by měla končit v r. 2013 v Kefar Masaryk. Hrozilo rovněž, že útočníci by mohli si na velbloudech odvléci cennou environmentální skulpturu, umístěnou ve volné přírodě. V bojích byl poškozen kamenný můstek Zevulun Emmek, jehož poslední dochovanou fotografii pořídil Kobbi Zilberstein 11. srpna 2012.

Těžký úder utrpělo židovské hnutí napadením webu Kefar Masaryk 15. Května 2012 hackery vedenými jakýmsi panem Schwarzenbergem, který v r. 1948 emigroval z Československa do Bagdádu, kde inicioval vznik tajné proarabsky orientované sítě Bildenberg, ve výroční den nepodařeného pokusu o vyhlášení Státu Izrael v r. 1948 (viz obrázek  webu po útoku elektronickým granátem použítým náposledy ve starobylé hře Wolf). Na deset hodin se podařilo dokonce vyřadit z provozu telefonní linky 0528346762 a 0528346057 a e-mail: singers@masaryk.org.il. Ale ani bravurním izraelským symbolickým analytikům se ale už nepodařilo obnovit stránky webu v angličtině. Léta strávená v izolaci od evropského kulturního prostředí přece jenom zanechala stopy na schopnosti Židů učit se cizí jazyky.  

 Po útoku se za troskami webu se objevilo české slovo v adrese Parlament, což se ukázalo být zašifrovanou zprávou. Posledního arabského studenta, vypovězeného z Prahy v r. 1976 napadlo, že šifrovacím klíčem je česká abeceda odzadu. Mohl tak odhalit, že za tou adresou se skrývá signatura edice, věnovaná botanickým krásám severního Izraele, která byla uložená v místní knihovně U tří palem. Jednotlivá přírůstková čísla této edice představovala čísla bankovních kont a jména politiků přístupová hesla (PIN) k nim.  Šlo o mnemotechnickou pomůcku místního, poněkud už sklerotického obecního pokladníka, který si tak dělal uzlíky na kapesníku. Židovské národně osvobozenecké hnutí odporu odsoudilo bez důkazu v politickém monstrprocesu a ihned popravilo nevinného Kobbiho Zilbersteiena, místního fotografa, odhaleného jako arabského špiona, podezřelého z vyzrazení důvěrných informací, protože byl autorem fotomontáže s poněkud zestárlým Steinhardem, Geminderem, Slánským, Clementisem a Masarykem, vytvořené a vystavené na webu Kefar Masaryk.

 Původní podoba webu Kefar Masaryk lze nalézt pouze a jenom zde: http://www.vasevec.cz/blogy/co-mi-chybi-v-policejnim-popisu-bytu-jana-masaryka-po-jeho-odchodu-do-zeme-zaslibene

Nynější vzhled http://www.kfar-masaryk.org.il/mainsite.asp?sitename=masaryk

Proč Češi hlasovali odlišně od zbytku Evropy v otázce přijetí Palestiny za člena OSN

Podle české verze hesla Šestidenní válka ve Vikipedii k prvním střetům došlo 7. dubna 1967, kdy Izrael odpověděl na syrské ostřelování leteckým úderem proti syrským cílům. Při tomto úderu došlo ke střetům izraelských a syrských letadel. Při vzájemných leteckých soubojích bylo sestřeleno šest syrských MIG-21 a izraelské stíhací letouny provedly demonstrativní přelet nad syrským hlavním městem Damaškem. 

Pokud však svět čte anglickou mutaci Wikipedie, musí státy hlasovat jinak než Česko: Během let 1965-1967 izraelské ozbrojené síly provedly řadu provokací podél izraelsko-syrské hranice oblasti. Tato eskalace vedla Syřany a Sověty k domněnce, že Izrael plánuje porazit vojensky syrský režim. 7. Dubna 1967 vypukl vážný incident mezi Izraelem a Sýrií o obdělávání půdy v demilitarizované zóně. Izrael provedl vojenské akce proti Sýrii, a nakonec obě strany použily dělostřelectvo, tanky a minomety. V průběhu tohoto střetu byly zahájeny izraelské nálety na cíle jen několik mil od Damašku. Izrael bombardoval syrské pohraničí a syrské vojenské cíle a odmítl návrh předsedy smíšené Komise pro příměří na příměří.

Podle tehdejšího izraelského ministra obrany Moše Dajana podél hranice Sýrie nebyly žádné farmy a žádné uprchlické tábory, byla zde jen syrská armáda. Kibučníci viděli dobrou zemědělskou půdu a zatoužili po ní. Nesnažili se ani skrývat svou chamtivosti po půdě.  Poslali traktory s pluhy orat do demilitarizované oblasti a věděli předem, že Syřané by mohli začít střílet. Pokud by nestříleli, tak by traktory zajeli hlouběji do nitra území, do té doby, než by se Syřané rozzlobili a nezačali střílet. A my bychom potom použili dělostřelectvo a později také letecké síly, jak se to také stalo. Syřané na čtvrtý den války už pro nás nepředstavovali hrozbu. (http://www.arij.org/atlas40/chapter1.1.html)

Podle Ericha Ternera Dějiny státu Izrael. Praha: Kobra 1991 do poloviny května soustředil Izrael u linie příměří se Sýrií asi 13 brigád, včetně mechanizovaných a tankových, se 45 000 - 50 000 muži, což vedlo k úvahám, že chce obsadit Damašek. 14. května Levi Eškol prohlásil, že v minulém měsíci (tedy až po bombardování Damašku) došlo ke čtrnácti ozbrojeným přepadům Izraele, a proto bylo nutné soustředit izraelské vojáky v blízkosti syrských hranic. Teprve po tomto prohlášení 16. května Egypt uvedl své ozbrojené síly na Sinajském poloostrově do stavu bojové pohotovosti, vyjádřil ochotu přijít Sýrii na pomoc a požádal o stažení jednotek OSN.  

Pokud ty informace o koncentraci izraelských vojsk byly dezinformacemi, je to možné, dezinformace vždy ve válce hrají velkou roli. Ale pak jsou ti Arabové v tom úplně nevinně, že ano. Ale představte, že tyto dezinformace mohly být také určeny právě izraelské straně, aby jako první zaútočila a odhalila se tak světu jako agresor. Jak se to povedlo Izraelcům s pomocí Sovětů a Čechoslováků a Irgunu v r. 1948.  Pak je jedno, jestli v té válce ta druhá strana prohraje, či vyhraje. Vždy je ta první zkompromitována jako agresor.  Kde ale byla první letadla v r. 1967?  Nad Kahirou, nebo Tel Avivem?  Kdo první překročí hranice, tak se stává agresorem. Kdo si  trvale ponechá územní zisky z války, stává se okupantem.

Co se týče okupace, tak zdrojem mezinárodního práva jsou rezoluce RB, v tomto případě 242/1967, která ukládá izraelským ozbrojeným silám stáhnout se z okupovaných území. Kdyby této rezoluce nebylo, nikdy by nebylo možné hovořit bez nadsázky o Izraeli jako okupantovi, což je ale zcela neutrální termín mezinárodního práva, který ovšem ukládá okupujícím státům jisté povinnosti. Možnost použití tohoto termínu ale také vyplývá z toho, že tato území byla před r. 1967 součástí Sýrie, Egypta a Jordánska. Pokud se tyto státy zřekly tohoto území ve prospěch budoucího státu Palestina, bylo to jejich právem. Ale zcela určitě se ho nezřekly ve prospěch Izraele. Charta OSN říká, že takovéto náklady (ztráta nějakého území) nesmí být ukládány ani na stát, který prohrál válku.  Změna státních hranic jinak než vzájemnou dohodou zúčastněných států, nepřichází do úvahy. Jediným možným řešením, jak princip nepřípustnosti přivlastnění si území silou obejít, je, že na daném území vznikne loutková vláda (Osetie, Abcházie), která tím čí oním způsobem  získá mandát obyvatelstva a pak s velkou slávou podepíše nějakou dohodu o připojení. A tento stav nebyl schopen Izrael navodit ani za 60 let.

Tato rezoluce ale uznala existenci státu Izrael v hranicích roku 1967 a odvolala se na princip nepřípustnosti získání nějakého území silou, respektive ve válce. Od toho momentu je jedno, co koná a myslí si o tom třeba Pakistán. I kdyby arabské armády zaplavily dnešní území Státu Izrael jako kobylky, stát Izrael bude nadále z hlediska mezinárodního práva existovat.

 Pokud by svět počátek války šestidenní války v r. 1967 měl chápat jako preemtivní akci Izraele, pak by současně musel považovat za preemptivní akci překročení hranic severokorejským vojskem do jižní Koreje (viz třeba německá verze Wikipedie). Totéž jako v r. 1967 se dělo na izraelsko-syrských hranicích, tak se dělo někdy na počátku 50. let na hranicích mezi KLDR a Jižní Koreou tak dlouho, až se Kim Ir Sen naštval a vtrhl do jih, ale tehdy se celý demokratický svět postavil proti. V souladu s českou verzí počátku šestidenní války by výprava severokorejských vojsk do Jižní Koreje představovala pouhou preemptivní akcí. KLDR se jenom bránila.

Izraelsko-palestinské vztahy z hlediska rezoluce Rady bezpečnosti OSN č.242/1967 v situaci, kdy počet obyvatel městské aglomerace Krayot převyšuje jeden milion.

Rezoluce RB OSN 242/1967 je postavená na principu nepřípustnosti použití přivlastnění území na základě války. Charta OSN zneplatnila proslulou Bismarkovu zásadu, že síla předchází právu.  Na základě toho principu tato rezoluce Izraeli ukládá stáhnout své ozbrojené sily z území obsazených v současném konfliktu. A následně ukončit všechny požadavky a stav agresivity každého státu v oblasti a uznáni jejich suverenity, teritoriální integrity a politické nezávislosti každého státu v oblasti a jejich právo žit v míru v jistých a uznaných hranicích bez ohrožování, anebo použiti sily.

Pokud Izrael nesplní tyto podmínky, je každé použití síly vůči němu z hlediska mezinárodního práva naprosto legitimní. A jakékoliv dohody o výměně území za mír jsou neplatné, protože princip nepřípustnosti přivlastnění území prostřednictvím války nedovoluje takto handlovat. Jde pak o dohody uzavřené pod nátlakem, tedy neplatné od samého počátku. Ta dohoda má z právního hlediska stejnou platnost jako dohoda s lupičem: peníze za život. Teprve dohody učiněné po stažení izraelských sil z okupovaných územích mohou přinést Izraeli nějakou bezpečnost. To, že hranice z r. 1967 jsou pro tento stát naprosto bezpečnými a hajitelnými hranicemi, ukázal průběh všech následných konfliktů (válek) právě od toho r.1967. A navíc palestinské hnutí odporu není státem, tedy není vázáno rezolucí. A ani tzv. palestinská samospráva nemá všechny znaky státu.

Existují námitky, že ta rezoluce nenutí Izrael vrátit všechna území. Vědecký pracovník v oblasti práva Eugene Rostow uvedl: Rezoluce číslo 242, kterou jsem coby náměstek ministra zahraničí pro politické otázky v letech 1966-1969 pomáhal formulovat, vyzývá zúčastněné strany k míru a povoluje Izraeli spravovat území, které okupoval roku 1967, dokud nebude dosaženo spravedlivého a trvalého míru na Středním východě. Až takový mír bude sjednán, od Izraele se vyžaduje stažení jeho ozbrojených sil z území zabraných v šestidenní válce.

Ale pokud se podíváme na použití termínu  from territories v angličtině prostřednictvím Googlu, tak z následného sousloví  occupied in the recent conflict dělá použití slova all nebo the v souslovi from territories occupied in the recent conflict zcela nadbytečným.

To, že tato interpretace rezoluce, hlavně pak pojmu from territories není přesná, viz dodatek. Lze si to také ukázat na analogii. Dejme tomu,že obdobná rezoluce by uložila Germanii vrátit území Sudet Česku po případné válce v r. 1938, vedené pod záminkou pomsty za Němce zabité v r. 1919, kdy na zbytku území by vznikl Protektorát bez podstatných znaků státní suverenity. Bylo by jasné, o jaké území se jedná. O to území Sudet, obsazené silou, nikoliv o nějakou jejich část.  A je také jasné, že na principu nepřípustnosti získání území prostřednictvím války a i v celkovém vyznění by nic neměnil ani odpor českého obyvatelstva proti okupaci Sudet vyjadřovaný prostřednictvím sebevražedných atentátů a vystřelovaných raket Kasam, tedy vedený jakýmkoliv prostředky.

A dejme tomu, že by tento odboj vedli klausovci a komunisté. A ti druzí by si pod zámínkou vypálení Lidic kladli za cíl zničení Germanie, byť kapánek vyspělejší, civilizovanější a demokratičtější než stav v okupaci znetvořeném Protektorátu. Ani to nikterak nedává civilizovanějšímu lupiči právo na život. A není divu, že by tento dlouhodobě tento stav vedl k radikalizaci nálad ve všech slovanských státech, stejně tak jako vede nenaplňování onoho principu nepřípustnosti získávání území válku k islamizaci všeho arabského obyvatelstva.

Na principu nepřípustnosti získávání území prostřednictvím války nic nezmění ani případné vítězství agresora v Gaze, který nevrátí majetek ani po soudním nařízení, nemá nárok ani na ochranu toho majetku, který dle soudu (tj. rezoluce Rady bezpečnosti OSN č.242/1967) mohl legálně vlastnit.  Z hlediska této rezoluce nejsou žádné akce Izraele na svou ochranu ospravedlnitelné, ani výstavba zdi (za hranicemi r. 1967). Zkrátka nic. Může pouze na svou obranu používat hrubou sílu, ale není v právu, ani kdyby se na hlavu stavěl.  Ale také se může stát, že David umoří Goliáše. Stokrát nic umoří osla i oslici.  I pro palestinské hnutí odporu musí být východiskem uznání práva samostatnou existenci Izraele v hranicích r. 1967 v souladu s Rezolucí Rady bezpečnosti OSN č.242/1967. A v rámci těchto hranic požadovat vytvoření palestinského státu.  

Netvrdím, že musejí jak Židé, tak i Palestinci se zříci ideje jednotné Palestiny, musejí se však zříci použití jakýchkoliv násilných prostředků při snahách o její vytváření a prosazování.  S bodáky lze všechno dělat, jenom na nich nelze sedět. Tedy mohou vyhlásit, že  mým konečným cílem je vytvoření nějakého federálního státu.  Co navíc jest, od ďábla jest. Už proto, že jak Izrael, tak Evropa mají strach z muslimské kulturní expanze.   

Může ale jeden stát jednat s někým jiným než se státem, tedy subjektem mezinárodního práva, ale i povinností? Tedy pokud není Palestina uznána za stát, nemá Izrael partnera k jednání. Jakákoliv dohoda není pro Palestince závazná. Ona také není závazná už proto, že Izrael tím, že je okupační mocností, tak jedná z pozice síly.

Česko má rozlohu třeba 100 000 km čtverečních. Tu má dokonce zajištěnou téměř se všemi státy více méně neprůstřelnými smlouvami o hranicích. Je dohodnuto, jakými způsoby se ty hranice mohou měnit. Atd. Pokud tedy v mezinárodním právu platí princip nepřípustnosti si cizího území válkou, nebo silou a třeba z polského území by začaly padat rakety, tak dejme tomu, že by české vojsko obsadilo polské pohraničí. 

Stalo by se okupantem, který by odpovídal za vše v tom okupovaném území. A fakt nevím, že by někde v mezinárodním právu bylo napsáno, že ti obyvatelé se té okupaci nesmí bránit všemi způsoby, jakými uznají za vhodné, zvláště když by to Česko si jaksi v rámci sebeobrany to území rozhodlo natrvalo přivlastnit. Třeba i jenom 5%. 

Stejně tak má Izrael přímo soudně Radou bezpečnosti OSN vymezenou svou velikost tím, jaké území zabíral do 5. června 1967. Takže to je naprosto stejný případ. Byl by jiný  toliko v případě, kdyby RB OSN uložila nějaké to území Izraeli přivlastnit.

Ale to by Polsku nijak nepomohlo. Těšínsko by muselo Česku vrátit, prostě dle mezinárodního práva by nikdy nepřestalo být součástí Česka.

To není o argumentu, ale o pravidlech, jejichž prostřednictvím jsou posuzovány akty jednotlivých hráčů. A pravidla mají tu vlastnost, že jsou nevýhodná pro tu stranu, která fauluje. Rezoluce č. 242 byla krajně nevýhodná pro arabské státy, protože jim znemožnila usilovat o vymazání Izraele z mapy, stejná rezoluce je dnes krajně nevýhodná pro Izrael, protože z něj dělá okupanta,

Nemusíme se odvolávat na alternativní historii, faktem totiž je, že Izrael šestidenní válku prohrál. Jejím jediným trvalým  výsledkem byla, je a bude rezoluce RB OSN č. 242/1967, která přikázala izraelským ozbrojeným silám stáhnout se z okupovaných území. Můžete sportovní zápas vyhrát 5:0 fyzicky, ale pokud rozhodne příslušná komise, že jste hrál v rozporu s pravidly a urči, že jste kontumačně prohrál 5:0, tak jste prohrál.

My v Evropě víme, co je okupace. Problém s okupanty je, že nikdy nemohou přesně porozumět kulturnímu modelu chování místních obyvatel. A už jenom z toho vyplývají mnohá nedorozumění, která se v čase neustále kumulují. A tento stav vede ke konfliktům, naposledy pak v Hebronu, kde vojačka izraelské pohraniční hlídky zastřelila arabského kluka, který na ní vytáhl maketu pistole.

Komu ale to území patřilo do r. 1967? A přepadení dokonce české policejní stánice,  generálem Lužou je považováno za hrdinský čin odboje. Proč mám jinak hodnotit čin toho palestinského kluka. Ono je to dostatečné, že může být tím hrdinou pro Palestince, pak má svět problém jak s Izraelem, tak s Palestinci.  

Takže kdyby tam ti izraelští vojáci nebyli, nic by se nestalo. Odpovědnost nese Izrael. Normální především není, že se v Hebronu vyskytují vůbec nějací izraelští vojáci, co kontrolují někomu průkazku. 

Bezprostřední viník není totéž co systémový viník. A rovněž si nemyslím, že by třeba ta vojačka měla za zastřelení toho kluka být nějak trestána. Konání toho palestinského kluka ovlivnily nějaké předešlé události, které se dokonce dávno odehrály před jeho narozením. Ale vskutku nechápu, proč tak hluboko v palestinském státu mohou nějací izraelští vojáci provádět hraniční kontroly. To by snad měli dělat palestinští policisté. Když bratří Mašinové chtěli spáchat atentát na Gottwalda, tak mnohým se to zdá být v pořádku.

A abych nespekuloval. Historikové zjistili, že byli zde vysláni agenti ze Západu, aby zabili Vaše. Jenom náhodou se to nepovedlo. Jak bychom měli charakterizovat tento čin ve světle toho atentátu v Hebronu?

Mimochodem, a což je ještě zajímavější, asi nebylo po dobu dvaceti let zaznamenáno přepadení nějakého sovětského vojáka. Až na jeden případ, kdy se nějaká bloggerka na idnes pochlubila tím, že v dětství dávala střepy na silnici, kde měly jet nějaké sovětské vojenské automobily, které tím dokonce donutila se zastavit. Je možné pochybovat o tom, že se tento čin vůbec odehrál, je možné diskutovat jeho efektivnost, či kontraproduktivnost. Ale nechtějte po mě, abych tu slečnu odsoudil. A z tohoto důvodu nemohu odsoudit toho palestinského kluka. Já vím naprosto přesně, co přítomnost cizích vojsk na cizím území obnáší. Proto jsem zastáncem toho, aby všichni vojáci se pohybovali toliko na svém území. A ptám se neustále, co děláme v Afghanistanu. Nečiň jiným, co nechceš, aby jiní činili tobě.

A co se té pitomosti toho činu palestinského vojáka týče, tak v dětství jsem četl takovou knížku, jejíž silně nezletilý hrdina za okupace se strefoval kameny do porcelánových nosičů elektrického vedení na sloupech. Taky pitomost a taky mohl přijít k úrazu a mně už se to jako dítěti moc nelíbilo. Ale šlo o vyjádření odporu vůči německé okupaci. Já bych taková gesta nedělal. Ale zase musím říci, že pitomost jak toho Juráška, tak to palestinského kluka docela chápu.

Ale odpovědnost za ten konflikt  nese izraelská vláda, která tu vojačku tam rozkazem poslala a ona jednala jejím jménem a z jejího pověření.

Šlo o hloupý čin hloupého chlapce. A vůbec se tedy nedivím té paní, že jednala, jak jednala. Ale tady jsme u těch kulturních vzorců. Arab se dívá asi na ženu poněkud jinak, než Evropan. 

Otázka zní, kdo za tu jeho hloupost může, respektive za její následky. Viníkem požáru je vždy ten, kdo škrtne sirkou u benzínové nádrže. Ale pokud je ta nádrž na tom místě umístěna v rozporu s požárními předpisy, tak je spoluviníkem i ten, kdo tam tu nádrž umístil.

Poznámky na okraj tématu uznání Palestiny jako státu

Jak to bylo někde napsáno, Izrael se brání plným právem. Háček tkví v tom, že Palestinci se také brání přinejmenším tak silným právem.  A to je nutné konstatovat, i když asi každý z nás by jako sousedovi dal přednost Židovi před Arabem. Takže i když mé srdce může být na straně Izraele, tak rozum musí být  na straně Palestinců. A jak známo, manželství se uzavírají z rozumu. Každý se bráníme, jak umíme. Dodejte Palestincům technologie, a oni zcela určitě budou odstřelovat vojenské cíle.  Ostatně co byla Hirošima a Drážďany.

Nechápu tedy, jaké výhody přináší Izraeli i nám, když nechceme uznat Palestinu za stát. Pouze plnoletý může přijmout nějaké závazky. Nezletilý nikoliv. Nemá rozum. A pokud se k tomu dotyčnému nebudeme chovat jako k plnoletému, nelze od něj očekávat odpovědné chování.

A co se týče toho, zda existují Palestinci, či nikoliv, tak pokud se dnes přihlásíte k národnosti rytířů Jetiho, tak zkrátka vytváříte jetitský národ. A v podstatě si můžete založit vlastní stát, zvláště pokud obýváte nějaké souvislé území, například Valašské království.  

Palestina byla původně tzv. mandátním územím, které Británie převzala od Turecka, šlo o koloniální území. A řekl bych, že z hlediska GB šlo zkrátka o kolonii, respektive o území, které umožňovalo snadnější ochranu a přístup k její koloniální říši.  A v každém případě platí, že ani vykoupením veškeré půdy se pravomoci a odpovědnost Velké Británie nebyly nijak omezeny.  Kdybych koupil veškerou půdu v USA, nestává se území Státu USA a samotný stát mým vlastnictvím. Když vám někdo postaví barák na území, které je Vaše a které vám dokonce bylo přiřčeno OSN, a to jak v r. 1948, tak i v r. 1967, není to tak náhodou pošlapávání práv?

To upírání práva na vlastní stát dělají obě strany. A to co teď dělali v OSN Palestincům Izraelci, že odmítali jím uznat právo na vlastní stát se všemi atributy (tedy i právem na vlastní vyzbrojování co hrdlo ráčí), to prosím považuji za hloupost, protože jakmile by se Palestina stala státem, tak by se její chování muselo podrobit mezinárodnímu právu. Zvláště když by byla členem OSN. Ne náhodou to co Hitler udělal první, bylo, že vystoupil ze Společnosti národů.

Pracovat, vzdělávat půdu má smysl pouze tehdy, pokud mě nikdo neohrožuje. A to nemá smysl přinejmenším do té doby, dokud je na Knessetu nápis, který hlásá něco v tom smyslu, že cílem izraelské zahraniční politiky je vytvoření Velkého Izraele. A dokud tentýž Knesset nepřijme rezoluci, že hranice Izraele jsou definitivně určeny tím, co držel před r. 1967. Kdyby kolem Vašeho domu chodil ozbrojenec, mající za sebou ten nápis z Knessetu a odmítající jenom říci, že nebude nikdy usilovat o Váš život a majetek, tak čemu byste asi tak dal přednost?

Palestinci vedou spravedlivou válku.  Britové, Amíci a Sověti také bombardovali Německo. A nikdo vcelku nepochybuje, že to byla spravedlivá válka. A jak Goebbels všechny varoval, že díky válce bolševické hordy zaplaví civilizovanou Evropu. Proč se tedy Roosewelt s Churchillem nespojili s Německem proti SSSR, když to tak byl tak špatný stát. Hitler nabízel Churchillovi spojenectví. A určitě by se byl s ním schopen domluvit. Naopak americký velvyslanec Davies neshledal na SSSR žádnou skvrnku. Finsko, Polsko mu téměř vůbec nevadilo.

Golda po r. 1967 prohlásila něco v tom smyslu, že Stát Izrael má právo stát Velkým Izraelem. A to je ten problém Ale definice agresora jako někoho, kdo (pod nějakou záminkou) obsadí natrvalo cizí území, přisvojí jí si ho a na jeho obyvatele uvalí třeba daň z hlavy (arabové v 7. stol.) ozbrojenou mocí, byla v platnosti jak za dob Proroka, tak i dnes Ale nemyslím si, že jasná deklarace toho, že stát Izrael definuje své hranice v tom rozsahu, v němž se rozkládal do r. 1967, doprovázena symbolicky sundáním jednoho nápisu z Knessetu, ho může zničit, Nepovoloval  snad poslední dobou na území Jeruzaléma Izrael nějaké další rozšíření židovských čtvrtí? Co když to bylo právě tou rozbuškou? A mohlo se stát přinejmenším záminkou pro nasměrování těch raket na Jeruzalém.  http://www.haaretz.com/news/diplomacy-defense/european-nations-slam-israel-s-plans-to-build-new-housing-beyond-green-line.premium-1.475989

Jak bychom se měli dívat na to, kdyby tu přifrčel německý vojenský vrtulník a odvetou za obsazení Sudet nám zlikvidoval Vondru?  Kdyby třeba arabskou Beershebu nebombardovali Izraelci v r. 1948, nebyla by  třeba dnes tísněna raketami Hamasu. Asi se třásla ta arabská menšina v budoucím Státu Izrael strachy, když to arabské obyvatelstvo tam už dnes není. To víte, beduíni, ti se hned všeho leknou.

Premiér demokratického Turecka, tedy členského státu NATO a spojence Izraele v Istanbulu na schůzce islámských náboženských činitelů z Evropy a Asie prohlásil také v souvislosti s vojenskou reakcí Tel Avivu na raketové útoky z Gazy: Ti, kteří ztotožňují islám s terorismem, zavírají oči před masovým vražděním muslimů. Odvracejí hlavu od masakrů dětí v Gaze, Izrael je teroristický stát. To, co dělá, je terorismus“. A jestli se nemýlím, tak pan premiér reprezentuje tak názor 80 milionů Turků.

"Izrael má právo na sebeobranu jen tehdy, až skončí s okupací" (palestinský velvyslanec na Slovensku Abdalrahman Bsaiso).  A proč Izrael s tou okupací neskončí?  

Hranice Izraele z hlediska mezinárodního práva určila rezoluce RB OSN č. 242/1967 tim, že za prvé uložila izraelským ozbrojeným silám stáhnout se z okupovaných území, za druhé stanovila jejich princip, nepřípustnost přivlastnění si nějakého území silou. Protože ten princip platí všeobecně, tedy i pro sousedy Izraele, tak si nikdo nemůže přivlastnit ani kousek izraelského území, na němž se rozkládal před r. 1967.  Dokud Palestina nebude státem, tak vlastně Izrael nemá partnera, který by se mohl cítit nějakou dohodou vázán. A byl by touto dohodou vázán. Kterýkoliv Palestinec může dnes kdykoliv v budoucnu prohlásit, že jakákoliv dohoda byla uzavřena pod nátlakem vzhledem existenci okupovaných území, tedy že je neplatná od samého počátku jako třeba Mnichov, který byl vnucen Československu pod hrozbou ozbrojené intervence všech signatářů dohody. Tedy úplné a jednostranné stažení izraelských ozbrojených sil z okupovaných území je vůbec první podmínkou platnosti, závaznosti a trvalosti nějakých dohod. Druhou podmínkou je existence partnera k jednání, tedy Státu Palestina. Je mi líto. Taková jsou fakta a logika, z nich plynoucí

V podstatě má Izrael lépe garantovány hranice než Česko. Já mít pro Česko něco takového jako je rezoluce č.242/1967, tak fakt ročně naprostým přehledem obětuji sto volů jakémukoliv bohu, který se zrovna přinatrefí. Pro zajištění míru a bezpečnosti v regionu úplně stačí, když tato rezoluce prostě uznala existenci státu Izrael v hranicích roku 1967 a odvolala se na nepřípustnost získání nějakého území silou. Od té chvíle je jedno, co koná a myslí si o tom třeba Pakistán. Prostě i kdyby arabské armády zaplavily dnešní území Státu Izrael jako kobylky, stát Izrael bude nadále z hlediska mezinárodního práva existovat.

Kdyby Arabové neuznávali Izrael za partnera, tak by pak nikdy nemohly být podepsány Dohody z Osla atd. Jakmile si s někým sednu ke stolu, tak prostě ho uznám za partnera. Turecko a Egypt dokonce zcela oficiálně. Toto je fakt, zbytek jsou řeči. Lze sice vážně pochybovat o účinnosti dohod z Osla, avšak alespoň podle Wikipedie platí, že měly obě strany jednat o závěrečných otázkách týkajících se především otázky Jeruzaléma, palestinských uprchlíků, židovských osad, hranic a distribuci vody.  Nezdá se mi, že by další kroky Izraele, co se týče těchto otázek, byly nějak odsouhlaseny palestinskou stranou. A podle téhož zdroje palestinská samospráva byla utvořena na přechodnou dobu pěti let. Co se bude dít tedy po těchto pěti letech s palestinskou samosprávou, dohody vůbec neurčují.

Navíc mi připadá, že co se týče změny statusu Palestiny, je to otázka čistě její záležitostí, protože se tím nijak nezhoršuje bezpečnost Izraele, ba naopak vylepšuje, protože je možné hnát k odpovědnosti Palestinu jako stát.  

Mám takový pocit, že Izraelcům vůbec nejde jen o návrat na nějaká svá území, ale z principu o vyhnání Palestinců a likvidaci jejich státu. Kdyby Izraelci nestavěli zdi a domy na jejich území, tak by třeba přinejmenším se oslabila motivace k používání těch raket. Existuje rozhodnutí mezinárodního soudu v Haagu, jestli se nemýlím, které nařizuje některé části té zdi strhnout.  Ale ti Izraelci budují ty čtvrtě jaksi bez požehnání palestinských úřadů, že ano? A je to mimo hranice z r. 1967?  Jde tu pouze o požadavek vést tu zeď za hraniční linií r. 1967. Nic více nic méně. Když vám někdo postaví barák na území, které je Vaše a které vám dokonce bylo přiřčeno OSN, a to jak v r. 1948, tak i v r. 1967, není to tak náhodou pošlapávání Vašich práv?

Mimochodem, ukázalo se, že stačí na ty rakety pasivní protiraketová obrana.

A pokud někteří s oblibou argumentují tím, že arabské státy byly utočníky atd., tak je nutné upozornit, že v mezinárodním právu existuje princip nepřipustnosti si přivlastnění si území silou, byť v sebeobraně.

Co tedy lze dělat, když se nějakému státu hrozí nějaké vnější hrozby, odvratitelné toliko s použitím armády. Obsadím území, odsoudím agresory před nějakým tribunálem, pokud možno mezinárodním, vytvořím loutkovou vládu (viz Afghanistana a Irák) a odejdu, a nebo alternativně nechám místní obyvatelstvo odhlasovat připojení ke svému území (Osetie), respektive snad s nimi dohodnu úpravu hranic (Československo r. 1945).  Získat kolaboranty je to nejdůležitější. Když to neumím, mám smůlu a prohrál jsem já.

Ale vyhlašuji předem, že nemám žádné územní nároky, že považuji hranice (v našem případě z r. 1967) za definitivní a neměnné.

Právo Palestinců na vytvoření vlastního státu jim bylo přiznáno známou rezolucí OSN z r. 1947, pro níž hlasovalo také Československo.  Nikdy ta rezoluce nebyla zrušena, takže je v platnosti a je na Palestincích, kdy ji využijí a jak. A ti místní obyvatelé neodpovídají za to, co udělaly arabské státy v r. 1948.

Stačí jedna kapka navíc, a Bororo ne život, ale smrt.

Antisemité a zavilí nepřátelé Izraele jsou všichni ti, kdo požadují 1 milimetr čtvereční území navíc oproti tomu, co dává Izraeli rezoluce RB č. 242/1967 jako jediné mezinárodně právní základny a garanta jeho územní rozlohy, stejně jako jsou antisemity a urputnými nepřáteli Izraele, kteří mu chtějí vzít 1 milimetr čtvereční území více, než mu dává tatáž rezoluce. Nelze považovat za velkorysou nabídku návrh, jimž se Arabům má vrátit například toliko 95%  okupovaného území. Těch pět procent méně by bylo největší porážkou Izraele a celého civilizovaného světa, kterou kdy zažil. Podkopává si tím vlastní hrob. Porušuje tím princip nepřivlastnění si území silou. Svět by se tím rázem vrátil k politice Bismarka. A jeho žáka Hitlera.

V Česku mnozí hájí Izrael zuby nehty, protože se domnívají, že je vysunutou pevnůstkou v boji proti předpokládané islámské invazi do Evropy. A samotný Izrael se takto snaží tvářit.

Druhou stranou mince pak je, že chování jak Izraelců, tak i Palestínců, kteří právě proto ten konflikt eskalují, vede k tomu, že se muslimové pod praporem obhajoby vlastní víry se více a více radikalizuji a sjednocují. Pokud Izrael provede například invazi do Gazy, tak riskuje další radikalizaci Turecka. Není pravdou, že Izraeli jde o mír izraelský, tedy: vy nám zaručíte, že na nás nebudete útočit (jinak si o nás pindejte cokoliv) a my vám zaručíme, že vás necháme v klidu dělat vaše věci. To by izraelský premiér Benjamin Natanjahu na požadavek amerického prezidenta Baracka Obamy, aby se ten izraelský bumbrlíček se vrátil zpět do rozměrů r. 1967, by musel okamžitě říci: beze všeho, s tím nemáme problém. Stejně tak jako by neměl mít problém s uznáním palestinského státu.  Ale pokud s tím má problém, pak se palestinská guerilla  stává naprosto legitimní záležitostí. A pokud bude Izrael postupovat tak, jak postupuje a nechá se vlákat do Gazy, tak riskuje, že bude čelit sjednocené islámské frontě Tureckem počínaje a Saudskou Arábií konče. A pokud ty režimy tam budou váhat, tak riskují lidovou revoluci. 

A proto se divím Natanjahuovi, že na požadavek Obamy o návrat ke hranicím r. 1967, neprohlásil, že s tím nemá v zásadě problém. A mohl doplnit, že pan Obama by mohl být tak laskav a zkusit prosadit u Ligy arabských národů mezinárodní uznání Státu Izrael na existenci v těch hranicích r. 1967. Zvláště když chartumská resoluce arabských států říká totéž, co ta rezoluce RB Před stažením izraelských ozbrojených sil nepřipadá do úvahy žádné jednání atd. Arabské hlavy států se dohodli sjednotit své politické úsilí na úrovni mezinárodní a diplomatické úrovni, aby eliminovali dopady agrese, aby zajistili stažení agresivních  izraelských  síl z arabských zemí, které jsou okupovány od agrese z 5.června.. To se uskuteční v rámci hlavních principů, jimiž se i arabské státy řídí, jmenovitě prosazení práv palestinského lidu v jejich vlastní zemi, žádný mír s Izraelem, žádné uznání Izraele, žádné jednání s ním  (http://en.wikipedia.org/wiki/Khartoum_resolution).

Závěr

Hranice Izraele z hlediska mezinárodního práva určila rezoluce RB OSN č. 242/1967 tim, že za prvé uložila izraelským ozbrojeným silám stáhnout se z okupovaných území, za druhé stanovila jejich princip, nepřípustnost přivlastnění si nějakého území silou. Protože ten princip platí všeobecně, tedy i pro sousedy Izraele, tak si nikdo nemůže přivlastnit ani kousek izraelského území, na němž se rozkládal před r. 1967.  Dokud Palestina nebude státem, tak vlastně Izrael nemá partnera, který by se mohl cítit nějakou dohodou vázán. A byl by totou dohodou vázán. Jakákoliv dohoda uzavřena pod nátlakem vzhledem existenci okupovaných území je neplatná od samého počátku jako třeba Mnichov, který byl vnucen Československu pod hrozbou ozbrojené intervence všech signatářů dohody. Tedy úplné a jednostranné stažení izraelských ozbrojených sil z okupovaných území je vůbec první podmínkou platnosti, závaznosti a trvalosti nějakých dohod. Druhou podmínkou je existence partnera k jednání, tedy Státu Palestina. Je mi líto. Taková jsou fakta a logika, z nich plynoucí

To upírání práva na vlastní stát dělají obě strany. A to co teď dělali v OSN Palestíncům Izraelci, že odmítali jím uznat právo na vlastní stát se všemi atributy (tedy i právem na vlastní vyzbrojování co hrdlo ráčí), to prosím považuji za hloupost, protože jakmile by se Palestina stala státem, tak by se její chování muselo podrobit mezinárodnímu právu. Zvláště když by byla členem OSN. Ne náhodou to co Hitler udělal první, bylo, že vystoupil ze Společnosti národů

Když se dozvím, že mě někdo chce vystěhovat, taky se budu bránit. Tak proč potom nesouhlasí Izrael s vytvořením Státu Palestina Ani kdyby Arabové tu šestidenní válku a všechny další konflikty prohráli, tak Stát Palestina nemůže být vymazán z mapy. To je jako by invaze SSSR do Československa 21. srpna 1968, nebo USA na Grenadu jaksi vymazala právo Rusů a Amíků na vlastní stát. To asi ne.

Definice agresora jako někoho, kdo (pod nějakou záminkou) obsadí natrvalo cizí území, přisvojí jí si ho a na jeho obyvatele uvalí třeba daň z hlavy (arabové v 7. stol.) ozbrojenou mocí, byla v platnosti jak za dob Proroka, tak i dnes nepovoloval snad poslední dobou na území Jeruzaléma Izrael nějaké další rozšíření židovských čtvrtí? Co když to bylo právě tou rozbuškou? A mohlo se stát přinejmenším záminkou pro nasměrování těch raket na Jeruzalém.  http://www.haaretz.com/news/diplomacy-defense/european-nations-slam-israel-s-plans-to-build-new-housing-beyond-green-line.premium-1.475989

Příklady užití termínu "from territories":

Whether ballistic missiles directed towards the USA are being launched from territories of those states, which are your country’s enemies and if needed;

As foreign minister of a small state created from territories of the former Austro-Hungarian Empire after World War I and precariously situated between Germany and the Soviet Union and bordered by hostile Poland and Hungary, Eduard Beneš supported the territorial settlements of the Paris Peace Conference of 1919;

Brief Description: An Act relating to the Removal of Prisoners from Territories under the Authority of the Commonwealth. Classification: or just colloquially the Crown (Polish:Korona) is the archaic name for territories of Poland, distinguishing them from territories of Grand Duchy of ... ;

From a legal and administrative standpoint, departments are very different from territories: according to the French constitution, French laws;

Withdrawal from territories occupied during the war, mutually recognized borders. between Israel and its neighbors, an end to ... major battles in 1997, which eventually dislodged the KNU from territories it had long held and pinned the rebels directly up against the Thai border. ...More than a disengagement from territories, it was a disengagement from an ideology of Messianism and Greater Israel.

 Congress has a constitutional right to exclude Slavery from territories. It has no right to confer popular soverignty on Kansas and Nebraska;

The OAU proposal states Eritrea must agree to withdraw from territories it occupied in May 1998, which after a lengthy fact-finding milion;

More than 11000 non-Bulgarian Jews from territories it annexed from Yugoslavia and Greece. Most ended up in the Treblinka extermination camp in Poland. ..  and elimination of no less than 50 million people who were not considered fit for Germanization from territories it wanted to conquer in Eastern Europe;

Israel has shown time after time that it is capable of forcifully removing its population from territories it had illegally settled.;

By the Third Reich from territories it once occupied cannot be interpreted otherwise than as a taciturn acceptance of these past wrongs;

An agent charges a commission and expenses on returns from territories it represents. When making a deal with an agent be prepared to negotiate;

Withdraw from territories it had conquered. Japan refused, and. on December 7, 1941, it carried out a devastating attack on … ;

Leadership’s rationale was that withdrawing ”from territories it legitimately brought. back under its control,”. 25. Absolutely to the contrary, the fiscal crisis of the French state meant that its armies plundered huge amounts from territories it was forced to conquer ;

Of no less than 50 million people who were not considered fit for Germanization from territories it wanted to conquer in Eastern Europe. ...

A angličtina je pouze jedním z úředních jazyků, takže bych poohlížel také po francouzštině, ruštině atd. "вывод израильских вооруженных сил с территорий, оккупированных во время недавнего конфликта" ; Rückzug der israelischen Streitkräfte aus (d e n) Gebieten, die während des jüngsten Konflikts besetzt wurden; Retrait des forces armées israéliennes d e s territoires occupés au cours du récent conflit

A není to vůbec zapotřebí, protože evidentně se jedná o všechna ta území, kterých se zmocnil Izrael "in recent conflict" v rozporu s principem nepřípustnosti získání území ve válce". A pokud má dojít k nějakým posunům v hranicích, pak to musí být po dohodě všech zúčastněných stran. A anexe Jeruzaléma byla jednostranným krokem.

Dodatek

Rezoluce č.242/1967 vyjadřuje trvající znepokojeni z vážné situace na Středním východu, vyzdvihuje nepřípustnost přivlastnění území jako důsledek války a nutnost úsilí o dosaženi okamžitého a trvalého míru pro všechny státy v oblasti tak, aby každý z nich mohl žít v bezpečí,  vyzdvihuje dále, že všechny členské státy, akceptující Chartu Spojených národů, se zavázaly jednat v souladu s článkem 2 Charty. Ujišťuje,  že splněni principu Charty vyžaduje nastoleni okamžitého a trvalého míru na Středním východě uskutečněného na dvou principech  (i) Stažení izraelskych ozbrojenych sil z území obsazených v současném konfliktu;  (ii) Ukončeni všech požadavku a stavu agresivity každého státu v oblasti a uznáni jejich suverenity, teritoriální integrity a politické nezávislosti každého státu v oblasti a jejich práva žit v míru v jistých a uznaných hranicích bez ohrožovani anebo použiti sily. 

Můj komentář

Co je na tom rozporného?  Ta rezoluce se týká pouze států a jejích chování. Jakého území se to přesně týká, je zcela jasné z tohoto: Staženi izraelských ozbrojených sil z území obsazených v současném konfliktu. Ale ta rezoluce ukládá povinnosti pouze státům, tedy střety s Hamasem, Hitzballahem nemůžou na překážku plnění podmínek rezoluce. Stát izrael se měl obrátit na Radu bezpečnosti, co s tím.  A deklaroval Izrael ve vztahu k Sýrii jednoznačně, že vrátí Golánské výšiny, pokud bude Sýrie jednat o míru?  Za druhé tento stav věci vůbec neopravňuje Izrael na okupovaném území zakládat osady, a tak demonstrovat, že ta území nevrátí za žádnou cenu. 

Anglické znění rezoluce Expressing its continuing concern with the grave situation in the Middle East, Emphasizing the inadmissibility of the acquisition of territory by war and the need to work for a just and lasting peace in which every State in the area can live in security,  Emphasizing further that all States in their acceptance of the Charter of the UN have undertaken a commitment to act in accordance with Article 2 of the Charter, 1. Affirms that the fulfilment of Charter principles requires the establishment of a just and lasting peace in the Middle East which should include the application of both the following principles: (i) Withdrawal of Israel armed forces from territories occupied in the recent conflict; (ii) Termination of all claims or states of belligerency and respect for and acknowledgment of the sovereignty, territorial integrity and political independence of State in the area and their right to live in peace within secure and recognized boundaries free from threats or acts of force.

Tomu písmenu i) něco předchází, že ano,  obecnější ustanovení, které je pak konkretizována v jednotlivých bodech a, b, c ... ž, které je nutné vykládat podle tohoto obecnějšího ustanovení.  Za gesto dobré vůle by šlo považovat závazné prohlášení Izraele, že je připraven stáhnout svou armádu z obsazených (ať je po Vašem, to je úplně jedno) území, pokud bude po dobu alespoň dvaceti let zachován klid zbraní.

Dne 29. května 1948 Izrael prohlásil, že neuznává rezoluci OSN č. 181, protože OSN ukázala, že není schopna obhájit své vlastní rozhodnutí a tedy Izrael jej považuje za neplatné a neúčinné. Dále Izrael uvedl, že považuje Jeruzalém za neoddělitelnou a organickou součást státu Izrael a židovský národ dva tisíce pět set let přísahal, že na Jeruzalém nikdy nezapomene a tuto přísahu ctí a nikdy se nesmíří s tím, aby byl od Jeruzaléma oddělen. Hezké, a to vzhledem k té přísaze ve vztahu k Jeruzalému Židé by se ho zřekli, i kdyby žádná Arabská legie tam nedorazila?

O potvrzení platností Plánu ledacos napoví rezoluce VS OSN č. 67/19 přijatá 4. prosince 2012 („Status of Palestine in the United Nations“) v níž kromě jiného čteme, že Valné shromáždění navazuje na rezoluci 181 (II) z 29. listopadu 1947; a v článku 1 potvrzuje právo palestinského lidu na sebeurčení a nezávislost ve svém státě Palestina na palestinském území okupovaném od roku 1967; (Zdroj: https://lubomirstejskal.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=761941).

 V roce 1948 Izrael nebyl členem OSN, tedy nebyl důvod, proč by ho OSN měla chránit. Jordánsko možná bylo, možná nebylo, nicméně nebyla skončena ratifikace Charty. Takže rozdělení Jeruzaléma bylo pouze záležitostí vztahu Izrael:Jordánsko. A na půdě OSN začaly probíhat rozhovory mezi Izraelci a Araby o nějakém definitivním řešení, jejich výsledkem bylo stanovení tzv. zelené linie a příměří, na jehož dodržování byly povolány modré přilby, mimo jiné i v Jeruzalémě. A jedním z výsledků bojů v Jeruzalémě bylo roztřílení pozic modrých přileb izraelskou armádou. A to se fakt nedělá. Takže OSN na Izrael se začala velmi mračit.

Pokud je mi známo, tak princip nepřípustnosti získání území silou byl teprve pregnantně formulován v rezoluci č. 242/1967 (díky za ty dary v obecné rovině).

Vzhledem k tomu, že Jordánsko bylo z Jeruzaléma vytlačeno, tak už o něj přestalo tak nějak jít. Takže co se týče dodržení principu nepřípustnosti získání území silou se začalo týkat toliko Izraele a jeho ozbrojených sil za zelenou linií. V případě Jeruzaléma ale také platí, že nešlo o území, z něhož by Izraeli něco hrozilo. A tedy nebylo ho nutné okupovat.

V roce 1980 pak samozřejmě OSN muselo zaujmout nějaké stanovisko k anexi Jeruzaléma zákonem, tedy opět silou. Čemuž mělo alespoň předcházet nějaké místní referendum, tak jako na Krymu. No a výsledkem byla ona rezoluce RB OSN jako reakce na tuto anexi.

A pochopte prosím OSN, pokud by mlčela k tak frapantnímu porušení principu nepřípustnosti získání území silou, tak by se svět vrátil zpět do éry Bismarka, že síla předchází právo.

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rezjir10

Vážený pane Šebku, 

tu knihu si rád přečtu, ale jste schopen odpovědět na otázku, jak by vypadaly dějiny Izraelců a světa, kdyby ty zbraně zn Československa nedorazily včas?  Ben Gurion to Avrielovi napsal vcelku jasně, zachránily Jeruzalém. A kdyby tedy ten Jeruzalém nezachránily, tak jak by se to odrazilo jak na Blízkém Východě, tak i ve světě i u nás? 

Fakt nevím, proč si myslíte, že Palestinci ve skutečnostti nechtějí Stát Palestina? Ale on přece vznikl, existuje a byl uznán více státy, stačí jenom k tomu dva. A nevím, zda pouze Palestinci útočí na civilní cíle. Vojenským cílem není ani zločinec, jedoucí v autě. A přesto byl sestřelen z vojenského vrtulníku. Vojenským cílem není ani ciivilní turecká lod. ... Vojenským cílem nebyl ani hotel krále Davida. Ani jim nebyla jedina či více arabských vesnic v r. 1948. 

Spravedlivou válku vede vždy ten, kdo vyhání nepřítele z okupovaného území,  jaké postředky při tom zvolí, je jeného věc. I vidlemi. Jak je nám Čechům známo z pohádky o princizně ze zlatou hvězdou na čele. 

O kladném stanovisku OSN ke vzniku Státu Palestina v r. 1947 jsem se zmínil.

Za upozornění na chybu děkuji. Opravím, i když se mi líbí. 

antoninsebek

Kromě návštěvy  lékaře specialisty Vám doporučuji, abyste si přečetl knihu Larryho Colinse (1929-2005) „Ó, Jeruzaléme!“ Ta je, na rozdíl od Vašich nepředstavitelně komických kombinací, založena na faktech.

 

Hodně jsem váhal, zda mám vůbec na to Vaše seno reagovat. Ale kdo mlčí - souhlasí. Vyberu si pouze dvě nehoráznosti z moha nehorázností,  nepravd a naivních kombinací. Takže nejdřív, co se týče důvodů, proč zatím nevznikl Stát Palestina.

 

Už jsem tady uváděl, že sami představitelé Palestinců (obou znepřátelených částí) si ve skutečnosti vytvoření palestinského státu nepřejí. Každý řádný stát se musí postarat o svoje občany (alespoň je nakrmit a dát jim práci) a musí se začít chovat jako každý jiný stát. To jest, mj. neházet rakety na souseda. Palestincům vyhovuje, že dostávají peněžní dotace - především z USA, EU a ... Izraele. A mohou odpalovat rakety ze stanovišť blízko škol, nemocnic a mešit.  Nehledě na to, že by musely vzniknout hned dva "státy". Současný "prezident Palestiny" při při návštěvě Gazy přežil sotva hodinu... A už jsem si tady také zaprognozoval, že pokud by se stal ten zázrak a v této oblasti byl vyhlášen místo svaté války Svatý Mír na Věky Věkův, tak první, kdo to poruší, budou Palestinci. Se stoprocentní jistotou.

 

Bylo by dobře, kdybyste své údaje doplnil o to, že již v roce 1948 OSN přijala svoje kladné stanovisko  ke vzniku palestinského státu. A také o to, jak daleko šly ústupky Státu Izrael při dojednávání palestinského státu s Jásirem Arafátem. Ani v jednom případě to rozhádaní Palestinci (především z výšeuvedených důvodů) neodsouhlasili. Zkuste to příště, prosím, s menší zaujatostí a větší objektivitou. Děkuji.

 

2/Hlod druhý z mnoha hlodů:  „Palestinci vedou spravedlivou válku.  Britové, Amíci a Sověti také bombardovali Německo.“ To je nepředstavitelně zlé porovnání.

Proti citátu z Vašeho šlintu postavím krátký citát od člověka, jehož si nesmírně vážím: "Palestinci zbaběle útočí na snadné civilní cíle, zatímco následná izraelská odveta směřuje výhradně na vojenské struktury palestinských fanatiků. Tuhle pravdu farizejsky ignorují mnozí čeští přívrženci Palestinců.“  Jan Petránek.

 

Pana Jana Petránka si vážím nejen já, ale rozhodující část občanů tohoto státu. O Vás bych si neopřel ani svůj starý velocipéd.

 

Mám tady ještě jeden bonus – cituji Vás doslova: „...Zveřejnění těchto faktů natolik otřáslo pozicí Jana Masaryka v Gottwaldově vládě, že se dal na útěk do kibicu Kefar Masaryk, ale údajně nevydržel útrapy těžkého putování, ale prý ve skutečnosti se ho zbavil Zoltán Toman jako nepohodlného svědka jeho obchodních a finančních transakcí.  Ze stejného důvodu Slánský byl nucen abdikovat,...!  Nejen že si sám vytváříte dějiny, ale Vy  si pletete i  kibuc s kibicem J