Jak ve skutečnosti zemřel J. V. Stalin?

stalin ilustrace
2.12.2024 21:52
Bezmocný stav pro věrchušku nebezpečného člověka - Josifa Visarionoviče Stalina - před nímž právě ona měla extrémní strach, to byla optimální šance, jak se s ním vypořádat. A Stalinovo okolí toho nemohlo nevyužít.

Jako oficiální datum úmrtí J. V. Stalina je ve všech zdrojích uváděn čtvrtek 5. března1953. Během 4 dnů před touto událostí se na Bližněj neboli KuncevskejDače, která byla rezidencí hlavy státu, odehrály podivné věci. Dne 1. března byl Stalin nalezen na podlaze v jídelně, vedle stolku s telefony. Jistý Lozgačev, jenž pracoval jako hlídač na dače, okamžitě zavolal dalšího kolegu z obsluhy.

 S přivoláním lékařů nespěchali

 Stalina přenesli do ložnice, avšak lékaři - významní moskevští profesoři - byli zavoláni až druhý den.  Na otázku, proč došlo k takovému zpoždění, odpověděl personál jednoznačně: „všichni (jsme) měli za to, že Josef Vissarionovič spí…“. To je první podivnost spojená se smrtí vůdce SSSR. Při převozu těla nebylo možné nerozeznat spícího od člověka v bezvědomí, jenž prodělal mozkovou mrtvici či mozkové krvácení do mozku.

Právě tuto diagnózu stanovili dne 2. března lékaři, kteří Stalina vyšetřovali. Pravá polovina těla byla ochrnuta v důsledku změn na mozku. V tomto stavu zůstal Stalin další 4 dny. Pozdě večer 5. března zemřel, aniž by nabyl vědomí. Mnozí badatelé jsou toho názoru, že personál sloužící na Bližněj Dače se svého patrona (na)tolik bál, pročež se prostě jeho členové neodvážili zavolat lékaře dříve.

Jiní to považují za zlý úmysl. Bezmocný stav pro věrchušku nebezpečného člověka, před nímž měla extrémní strach, to byla optimální šance, jak se s ním vypořádat. A Stalinovo okolí toho nemohlo nevyužít. O jeho stavu jistě věděl nejen obslužný personál, ale i vlivnější lidé ve státě.

Byla šance na záchranu?

Ani podle nakonec dorazivších lékařů neměl Stalin žádnou šanci se z tak těžkého stavu dostat.To bylo oznámeno v den zdravotní kontroly, 2. března. Zdabyla příčinou Stalinovy smrti apoplexie (tj. mrtvice), což je uvedeno v oficiálních zdrojích, a mohla tak být alespoň minimální šance na jeho přežití, pak si Josif Vissarionovič vlastní cestu k záchraně se 100% pravděpodobností odřízl.

 Příčina tkvěla ve Stalinově paranoidním chování, jež bylo rok od roku znatelnější. Když kolem sebe viděl jen zrádce, nepřátele lidu a agenty nepřátelské rozvědky, Stalin radikálně omezil okruh svých nejbližších – lidí, kteří mu alespoň ze smyslu pro povinnost mohli pomoci. V před-večer byli zatčeni: A. N. Poskrjobyšev (osobní strážce), V. N. Vinogradov (ošetřující lékař), N. S. Vlasik (náčelník ochranky), L. Z. Mechlis (jeden ze Stalinových

nejoddanějších spolupracovníků), jeden ze Stalinových nejoddanějších spolupracovníků), P. Je. Kosynkin (velitel Kremlu). Mnohé z těchto osob byly zatčeny v únoru 1953 nebo dokonce „nečekaně“ zemřely jen několik týdnů před smrtí samotného „diktátora“.

Berijova účast

Zatčení lidé, do té doby příkladně loajální Stalinovi, byli nahrazeni novými zaměstnanci. Je zajímavé, že posledně jmenovaní byli tak či onak spojeni s NKVD, která byla zcela podřízena Berijovi. Je zcela jasné, že tento si byl dobře vědom všeho, co se v rezidenci hlavy státu dělo.

Skutečnost, že po smrti Stalina nebylo všechno tak snadné, jasné i bez problémů a že v tom mohl mít prsty Berija, je uvedeno ve vzpomínkách účastníků těchto událostí i mnohých historických zkoumáních či šetřeních.

Nikoli neznámá Stalinova dcera Světlana Allilujevová byla v moment, když se dozvěděla, že lékaři nebyli dne 1. března k jejímu otci přivoláni ihned, tj. urgentně po úderu mrtvice, doslova per-plex, tedy bezradná, zmatená, popletená, vyvedena z míry i rozhořčena, zkrátka v koncích.

Berija odpověděl Allilujevové, že je vše v pořádku a Josif Vissarionovič jen spí. Ještě během dne se Světlana pokusila dovolat svému otci, ale nepodařilo se jí to. Všechny 3(!) telefony byly obsazené, což je samo o sobě nesmysl. Stalin rád vše přímo kontroloval a nikdo kromě něj tyto telefonní linky nepoužíval. Jedna osoba nemohla  už z logiky věci mluvit na třech telefonech současně.

Mrtvice nebo otrava?

Po všem, co se stalo, si Allilujevová uvědomila, že dlouho před Stalinovou smrtí Berija zcela převzal kontrolu do svých rukou. Kdyby byl s Josifem Vissarionovičem Poskrjobyšev nebo tentýž Vlasik, byli by lékaři na daču přispěchali již 1. března, okamžitě poté, co objevili Stalinovo tělo na koberci v jídelně.

Existuje verze, že Stalina otrávil Berija nebo někdo jiný z jeho okruhu. Den před úderem mrtvice, 28. února, uspořádal Stalin s Chruščovem a některými dalšími členy Ústředního výboru a NKVD banket, na němž se vůdce cítil skvěle. Pravděpodobně kvůli možné otravě nebyli okamžitě přivoláni lékaři, aby se jed v těle rozpustil. Tak či onak, příliš mnoho lidí předvídalo a dokonce předpovídalo Stalinovu smrt. Byla očekávána doslova každým dnem.

 

 

Zdroj: 

Portál  Ruská sedma (Русская семерка, Russkaja semjorka) ze dne 3. ledna 2019

 Jak Stalin skutečně zemřel (Как на самом деле умер Сталин)

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

luis

Děkuji za zajímavé informace. Už jsem si mezitím z jiných zdrojů potvrdil to, co nepřímo vyplývá z odpovědi na moji původní otázku. A sice, že o migraci v našem pojetí jako o problému velkého rozsahu se ve Vietnamu nejedná a není to ani předmětem zvláštní pozornosti (nejde o masový jev a v situaci růstu, vyžadujícího příliv pracovních sil,převažují přínosy nad negativy).

Lukáš Sluka

prokazuje huževnatost a pevnou páteř vietnamského národa

Lukáš Sluka

Srdečně vás zdravím vážený Ludvíku či chcete-li Luisi. Svá studia vietnamistiky při Ústavu Dálného východu vedeném sinoložkou Olgou Lomovou jsem abolvoval u pí prof. Müllerové resp. Lucie Hlavaté před takřka neuvěřitelnými 21 lety roku 2003. Na jaře právě roku 2003 bombardovali hanební a jako po celé dějiny zbabělí Američané (USA) Irák, v němž vládla po dlouhý čas právě yankeeská loutka pro boj proti Íránu (Irácko-Íránská válka 1980-88) Saddám Hussain, kdy v tehdejší obavě z rozšíření islámské revoluce Spojené státy americké na začátku 80. let stály v konfliktu na straně Iráku, což stvrdil vyslanec a pozdější ministr obrany Donald Rumsfeld devadesátiminutovou návštěvou Bagdádu, kde se se Saddámem osobně setkal a probíral diplomatické i obchodní utužení vztahů mezi oběma zeměmi. Je ostatně takovým Déjà vu ostudné zahraniční politiky USA, že s naprostou jistotou vždy i pokaždé zradí své spojence, jako mj. když americká soldateska v panice zdrhala a prchala a její příslušníci v čirém zoufalství z posledních sil naskakovali do letedel a vrtulníků na letišti v Saigonu 30. dubna 1975. Po svém osvobození Vietnamskou lidovou armádou či přesněji jednotkami Fronty boje za osvobození Jižního Vietnamu (agresory byl Saigon přejmenován dle nejzsloužilejší postavy vietnamských dějin na Ho Či Minovo město. Nezapomeňme, že tragikomedie dokazující skutečný a po výtce tristní stav "nejsilnější armády světa" byla již před 3-mi lety k vidění při úprku US Army z Kábulu po 20-ti letém yankeeském marném dobývání Afganistánu. Otázka osudu současné Ukrajiny se v tomhle ohledu nikoli náhodou přímo nabízí{#emotions_dlg.smile}).

        Přesně v té době, kdy Bush mladší bomardoval Irák pod - jak jinak než smyšlenou záminkou existence zbraní hromadného ničení (jež se pochopitelně nikdy nenašly), jsem sudoval v posledním ročníku na fakultě vietnamského jazyka při Hanojské státní univerzitě (Đại học quốc gia Hà Nội), konkrétně Fakultě sociálních a humanitních věd

(pro boj proti Dnes vietnamistika jako samostatný obor neexistuje, byl v rámci nekonečných hlupáckých administrativních reforem dle mého skromného názoru nesmyslně absorbován etnologií. V současném Vietnamu (nesoucím po Srpnové revoluci ze dne 19. srpna 1945, kdy začalo povstání proti Japoncům ve Vietnamu) název Vietnamská demodratická republika a po porážce Francouzů jako kolonialistů ovládajících prostřednictvím útvaru nazývaného Franocouzská Indočína [sestávala ze čtyř hlavních koloniálních protektorátů: Tonkin (Severní část současného Vietnamu), Annam (stření část současného Vietnamu, Kambodže a Laosu + jedna speciální přímá francouzská kolonie zvané Kočinčína)]. Pod správu Francouzské Indočíny spadalo mezi roky 1900 a 1943 i území zvané Kuang-čou-wan s hlavním městem Čan-ťiang (francouzsky Fort-Bayard), oblast okolo ústí řeky Ma-sie do Jihočínského moře, severovýchodní pobřeží poloostrova Lej-čou a další přilehlé ostrovy. Vlastní metropolí Francouzské Indočíny byly střídavě Hanoj a Saigon. Frasncouzská koloniální nadvláda definitivně skončila díky bezpříkladně brilantnímu triumfu generála Võ Nguyên Giápa v památné bitvě u Điện Biên Phủ dne 7. května 1954. Pro zajímavost dopňuji dvě interesantní skutečnosti:

1) Armádní generál Vietnamské lidová armády Võ Nguyên Giápa zemřel ve svých 102 letech, před 11 lety, dne 4. října 2013,

2) V roce 1972 vydalo pražské nakladatelství Pressfoto knihu z pera Võ Nguyên Giápa knihu generálových vzpomínek na přítele, spolubojovníka za nezávislost, suverenitu a svobodu Vietnamu prezidenta Hồ Chí Minha knihu nazvanou Nezapomenutelné dny

Na každý pád zůstává minimálně pozoruhodné, že to byl vietnamský národ, jenž dokázal pokořit armády daleko mocnějších agresorů (Japonska, Francie, Spojených států i Čínské lidové republiky), kterážto skutečnost jednoznačně

 

 

luis

Na Vašem profilu upoutá na první pohled zrak slovo "vietnamista". 

To je pro mne vítaná příležitost, abych se zeptal - mohu-li si to dovolit - zda existuje, popř. jak se řeší problém migrace ve Vietnamu.

V zemi, kde jedno město (Ho Či Minovo město s 10 miliony obyvatel) má údajně tolik  obyvatel jako naše Česká republika.

 

Proč se ptám?

Protože pokud někdo migruje (nevím kdo a kolik) do Vietnamu, pak překonává určitě větší jazykovou a jinou bariéru, než ten, kdo migruje do ČR.

Nebo migrace jako problém ve Vietnamu neexistuje?

A pak snad má pouze podobu přistěhování těch, kteří se ztotožní bez problémů se stylem života ve Vietnamu 

(stejně jako se bezproblémově sžili Vietnamci in Czechoslovakia) ?

Děkuji předem za odpověď.

luis

Díky za zajímavé doplnění. V té době jsem totiž ješte nebyl na světě a tak o tom moc nevím.