Jaký to nádherný svět

wallstreet
10.8.2023 16:05
Po bolestivých ztrátách roku 2022 se americké akcie opět otřepaly, všechny ztráty tohoto annus horribilis odepsaly a dnes jsou znovu na dohled svým historickým maximům. Jako by vzpomínka na rok, kdy došlo ke ztrátě dynamiky v globální ekonomice při velmi prudkém nárůstu inflace ve vyspělých ekonomikách byla dnes již jen pouhou noční můrou. Situace se stabilizovala, inflace klesá a akciové trhy tažené vzhůru cyklickými tituly se radují. Jaký to opět nádherný svět.

V prostředí boje s inflací a tak nějak stále poněkud blbé nálady v reálné ekonomice se to může zdát podivné, ale akciový trh jen potvrzuje fundamentální povahu své vazby na inflaci. Podivovat se při významném poklesu inflační dynamiky nad iracionalitou výrazného nárůstu akcií by nebylo příliš racionální. Bod obratu amerického akciového trhu se současně časově také kryje s bodem obratu v globálním cyklu likvidity, jehož směrnice znamená pro akciový trh vítr v zádech.

Proto stojí za to si v této souvislosti pohledem zpět připomenout, že bod obratu amerického akciového trhu se časově také kryje s kolapsem zdánlivě nevinného penzijního produktu, který koncem září loňského roku ohrozil britský finanční systém potažmo celou britskou ekonomiku. Může to znít  katastroficky, ale investiční strategie "časované bomby", před kterou mimochodem odpovědné úřady varovaly, explodovala a - znamenala budíček. Co by se stalo, kdyby se tehdejší kalamita prodejní vlny a tektonického pohybu na trhu britských státních dluhopisů měla odehrát na americkém trhu s vládním dluhem, již tak brutálně  zdevastovaným ztrátami své hodnoty, s trhem, na jehož bedrech stojí stabilita celého globálního finančního systému?  Zmíněný tržní incident indukovaný materializací rizika likvidity ve Spojeném království se stal signálem k obratu. Ukázalo se, že je na místě obava z dopadů předchozího omezování  zdrojů financování představujících hrubé toky finančních prostředků, úvěrů a mezinárodního kapitálu procházejícího světovými bankovními systémy a velkoobchodními peněžní trhy  založenými na neustále se zvyšující míře využívání kolaterálu. V tomto systému americké vládní dluhové cenné papíry hrají jak jinak než zásadní roli.

Trh s americkými vládními dluhopisy je, jak důvěrně známo,  co do své velikosti skutečně gigantický a v porovnání s ním je akciový trh trpaslík. Není nutné se pouštět do přílišných numerických detailů. Jistě nebude nikdo rozporovat to, co platilo vždycky, a co platí i dnes, že je to trh velevýznamný a že se od něj v globálním finančním systému odvíjí mnohé. Jeho velikost se za posledních patnáct let dále významně zvýšila,  v období, kdy nízké sazby podporovaly další nárůst v zadlužování. S americkým rozpočtovým výhledem to navíc nijak růžově nevypadá. Dá se tedy očekávat, že význam toho, co by se na tomto sofistikovaném trhu mělo a bude dít, naroste. Rovněž se dá očekávat, že mnoho úsilí bude podřízeno tomu, aby hladce fungoval, byl co nejlikvidnější, aby byl schopen absorbovat šoky přicházejících z globálního finančního systému, a aby nebyl příliš volatilní a nenarušoval tak proces stanovení srážky při ocenění příslušných splatností jako kolaterálu.

Finanční krize z konce první dekády tohoto století byla krizí dluhovou. Dnes po patnácti letech mají mnohé významné země dluhů v absolutním i relativním vyjádření více. V tomto ohledu tedy máme co do činění se systémem, který je krehčí a lidé by proto měli být obezřetní.  Zadlužit se přiměřeně a dočasně může být žádoucí - kdo potřebuje traktor ať si koupí traktor, aby nemusel kopat motykou. Když se ale dluh dostane nad rozumné meze, když se pak dluh musí vytloukat dalším dluhem, když se dluh stane neúnosným, pak koza dojí krev a  z dobrého sluhy se stane zlý pán. Jsem dalek toho, abych dával k lepšímu apokalyptické vize. Nicméně je třeba si říct na rovinu, že je čas na poněkud přiměřenější a odpovědnější přístup. Až se věci zase někdy dostanou do normálu, jaký to pak opět bude nádherný svět. Mezitím je třeba být obezřetný a mezi žraloky zbytečně nelézt, akciový trh z toho nevyjímaje.

 

Použitá literatura:

https://katalog.cnb.cz/records/23d95709-0ece-438a-ac26-afbed86a2f98

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

ivan-zahradka

Pár zajímavých a důležitých informací o situaci s dluhem OECD zemí obsahuje zpráva OECD Global Debt Report 2025, kde se např. o státních (obchodovatelných) dluzích na str. 18 píše toto:

Emise státního dluhu v zemích OECD dosáhly v roce 2024 téměř 16 bilionů USD, což je nárůst ze 14 bilionů USD v roce 2023, a předpokládá se, že v roce 2025 vzrostou na 17 bilionů USD. Díky zvýšené emisi pokladničních poukázek v posledních letech se očekává, že potřeba refinancování dosáhne v roce 2025 13 bilionů USD, což je téměř 80 % hrubých výpůjček. Mezitím se předpokládá, že čisté výpůjčky v roce 2025 zůstanou přibližně na úrovni roku 2024, tedy kolem 3 bilionů USD, což je dvojnásobek průměru před pandemií.

Nesplacený dluh státních dluhopisů v zemích OECD by měl v roce 2025 dosáhnout téměř 59 bilionů USD, což je nárůst z 55 bilionů USD v roce 2024 a 54 bilionů USD v roce 2023. Souhrnný poměr dluhu k HDP poprvé od roku 2020 vzrostl na 84 % v roce 2024 z 82 % v roce 2023. Podle projekcí se dále zvýší na 85 % v roce 2025, protože vyšší fiskální deficity a rostoucí efektivní úrokové sazby kompenzují účinky růstu a inflace.

Výpůjčky prostřednictvím pokladničních poukázek budou v letech 2024-25 tvořit polovinu výpůjček na trhu, překročí desetiletý průměr o 10 procentních bodů. Mezitím podíl dluhopisů vázaných na inflaci vydaných v roce 2024 zůstal u 13 z 18 pravidelných emitentů pod úrovní před pandemií. 

Výpůjční náklady na dluhopisy s pevnou úrokovou sazbou zůstaly v roce 2024 na úrovni téměř 4 % ve srovnání s 2 % v roce 2022 a méně než 1 % v letech 2021 a 2020.  Výnosy napříč výnosovými křivkami státních dluhopisů zemí OECD se vyvíjely nerovnoměrně, přičemž krátkodobé sazby klesaly více než dlouhodobé sazby, přičemž rozšiřující se termínové rozpětí zvyšovalo náklady na řízení refinančních rizik pro státní emitenty.

Poměr úrokových plateb k HDP v zemích OECD vzrostl z průměrných 3,0 % v roce 2023 na 3,3 % v roce 2024. Od roku 2024 bude třetina dluhu s pevnou úrokovou sazbou v zemích OECD splatná do roku 2027, z toho 60 % bylo emitováno před rokem 2022. Refinancování tohoto dluhu by mohlo dále zvýšit poměr úrokových plateb k HDP, a to v průměru o 0,2 procentního bodu. 

Držba domácích státních dluhopisů centrálními bankami se snížila z vrcholu 15 bilionů USD v roce 2021 na 12 bilionů USD v roce 2024 a podle projekcí by měla v roce 2025 klesnout o 1 bilion USD. To vedlo k vyšší nabídce dluhopisů, kterou musely trhy absorbovat, a napjatému apetitu investorů po dlouhodobých dluhopisech v některých zemích.

Zahraniční investoři a domácnosti převzali větší podíl vládního dluhu, protože se snižuje držba centrálních bank. Ve 25 zemích, které představovaly 90 % dluhu OECD v roce 2024, klesly podíly centrálních bank na domácích státních dluhopisech z 29 % v roce 2021 na 19 % v roce 2024, zatímco podíly domácností a zahraničních investorů vzrostly z 5 % na 11 %, resp. z 29 % na 34 %,

Likvidita na trzích se státními dluhopisy se sice zlepšila, ale volatilita zůstává nad úrovní před pandemií. Primární dealeři podpořili likviditu trhu, ale jejich omezená kapacita může představovat problém, zejména v obdobích zvýšeného napětí na trhu.

https://www.oecd.org/en/publications/global-debt-report-2025_8ee42b13-en.html