Je emisní skandál VW protievropskou hrou americké špionáže?

Jistě je zajímavé, že skandál propukl ve Spojených státech, bývalé automobilové velmoci. Tamní automobilový průmysl se v důsledku finanční krize, ale také snížení konkurenceschopnosti domácích výrobků, dostal na vedlejší kolej. Bylo odhalení problémů čistě jen náhodné?

V uplynulých měsících jsme si mnohokrát přečetli o činnosti  americké Národní bezpečnostní agentury. Samozřejmě, nejvíce pozornosti budí zprávy o odposleších třeba Angely Merkelové a jiných osob z politické elity. Mnohem zajímavější ovšem byl žebříček témat, která Američané sledovali. Patří sem totiž – na předních místech – také významné hospodářské kontakty nebo vědecko-technické záležitosti. Dlouhé ucho bylo nasměrováno i na přední podniky třeba ve Francii a nebo Německu. Světe div se, otázky terorismu zase tak vysoko nebyly.

Nenapadne v této souvislosti někoho, jak se vlastně informace o emisích naftových motorů Volkswagenu dostaly „na veřejnost“. Nejsou náhodou hlavním produktem toho, co zcela jistě je spíše průmyslovou špionáží?

Takové jednání ale očividně nevzbuzuje v Bruselu a v řadě členských států nijak velké pohoršení. Vždyť ani v Praze nikdo pořádně nereagoval na informace německého týdeníku „Der Spiegel“, že i u nás jsou instalována technická zařízení monitorující komunikační provoz. Jaký je tady žebříček zájmů, to známo není. Zcela určitě to ale nebude jen to, co si říkají Sobotka s Babišem.

Spojené státy dovedou svůj právní systém dokonale využít, nepochybně i k tlaku v tomto konkrétním případu na koncern Volkswagen. Je s otazníkem, zda je o „spravedlnost“ nebo zda není systém pokut součástí hospodářského nátlaku. Na rozdíl od vůči americkým podnikům zakřiknuté Evropy. Případy Google, Amazonu, ale i Microsoftu ukazují opatrnost, se kterou jednáme s naším Velkým bratrem.

Celý případ Volkswagenu a jeho souvislosti nám také ukazuj na potřebu mimořádné obezřetnosti při vyjednávání a snad i vůbec přijetí smlouvy o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství. Ta totiž může znamenat, že co dnes zůstává pod pokličkou, se zítra stane normou vzájemných vztahů.