Kalouskův slalom mezí byrokracií a korupcí: prásk, křach a bum IV
14.2.2011 09:27
V sérii blogů zde objasňuji hlouběji své stanovisko, že vláda může a musí reformy dělat toliko v krizi, teprve tehdy může pro své záměry získat veřejnost, nikoliv v období konjunktury, kdy zvláště v situaci dohánění jiných států v soutěži o výši HDP, má především upevňovat stabilní časové preference jednotlivců. Zde jakýkoliv zásah vlády časové preference jednotlivců rozvrací, tedy rozvrací i jejich poptávku, což pak vyvolává krizi. Úvodem mi dovolte, abych pogratuloval panu ministrovi k jednomu výročí před jeho odchodem do politického důchodu, jak po něm stále touží. A jak všem ostatním to chce neustále prodloužit. Přinejmenším těm zaměstnancům. Je to právě rok, co se Češi jako pilní čtenáři E15 v pátek 12. 2. 2010 dozvěděli přes úzkostlivé dodržování výdajových limitů panem ministrem a jeho slib z r.2007 o automatickém snižování složené daňové kvóty díky Topolánkově batohu, že Den daňové svobody v r. 2010 oslaví o osm dní později 20. Června než v r.2009. V letošním roce na tom nebudeme příliš lépe. A jak to vše poškrtali. Jsme na tom dokonce lépe, byli jsme E15 informováni o tři dny dříve. A v r. 2007 jsme slavili 28.6. Za ministra Sobotky to byla hlavní zpráva dne na titulní straně novin, za Janoty to byla už pouze drobná zprávička na první straně, za Kalouska jsme se ten den už ndozvěděli vůbec nic, fakt je ten, že drobná smuteční oznámení v rubrice Pohřby jsem v sobotním tisku nečetl. Ano, časy se mění od dob, kdy pan president Klaus přijímal na Hradě předsedu KSČM Grebeníčka a pan Kalousek si dohodl uplácání menšinové vlády s panem Paroubkem, která se bude ucházet ve Sněmovně o podporu hlasů komunistů. Ke cti panu ministrovi slouží, že vysílá do litého boje s komunistickou hydrou pana starostu Gazdíka, a sám zůstává skromně v pozadí. Ostatně nebyl to nikdo jiný, než pan prezident, který v r. 2006 řekl, že v roce 1989 většina Čechů nechtěla nahradit socialismus kapitalismem, ale "třetí cestou", řekl prezident Václav Klaus na semináři, který připomněl 15 let od ekonomické transformace. Před patnácti lety, po prvním lednu 1991 však nastal ten opravdový "velký třesk", tehdejší reformátoří liberalizovali ceny, uskutečnili finální devalvaci koruna a otevřeli stavidla zahraničního obchodu. |
Jinak řečeno, po r. 1991 šlo vskutku o privatizační puč, který neměl většinovou podporu, pro který bylo nutné získat přinejmenším ty bývalé nomenklaturní kádry. Neodehrával se taky náhodou v únoru?
Ale zpět ke nejslavnějšímu projevu pana Paroubka, který se tak nelíbil panu Klausovi, protože v němž řekl, že „ODS pochopila, že u občanů mohou mít vládní úspěchy socdem volební odezvu. Zmobilizovala své finanční zdroje a ve spolupráci s většinou periodik, veřejnoprávní televize a rozhlasu rozpoutala nevídanou kampaň. Když ani toto nepomohlo, sáhla ODS k jiným metodám: k projevům násilí, pomluvám, osočování. Převzali určité absurditě metody manipulace veřejnosti, které využíval totalitní režim před rokem 1989. V posledních dnech jsme byli svědky bezprecedentní manipulace, která nemá nic společného s čestnou politickou soutěží názorů a vizí. ODS dokázala zastrašováním mocenských složek zamést pod koberec kauzy, které dokazovaly, že někteří z jejích představitelů se dostali do rozporu se zákonem. Ať šlo o úkony pana předsedy Topolánka při možném ovlivňování svědků v kauze Kořistka či o jiné případy. Obvinila sociální demokracii a mnohé její představitele z toho, že organizovaný zločin prorostl do nejvyšších vládních míst. ODS se neštítila porušení mnoha zákonů. Učinila tak záměrně čtyři dny před volbami, aby toto evidentní a opakované porušování právního řádu již nemohlo být prokázáno do voleb. Pod heslem vítěz bere vše, spoléhá ODS, že se rychle ujme moci a spolu se svými agenty přisluhovači zajistí těmto osobám beztrestnost. Toto já a sociální demokracie, jímž jsem předsedou, nedopustím. Cílem... Cítím povinnost oznámit, že demokracie v této zemi utrpěla tvrdý zásah srovnatelný snad jen s únorem 1948, snad jen s rozdílem, že hrozí modrá totalita“.
Z rétorického hlediska měl ten projev jedinou drobou vadu, byl čten z papíru, z věcného pak, že nepřipomenul, že 25. Února 2006 proběhl ten puč v takové čistě tržně kapitalistické formě, která vlastně všechny ty tehdejší úspěchy socdem v ekonomice naprosto zásadním způsobem zpochybnil, nikoliv Dalík, Topolánek, Pítr a kapitán Kubice A to byl ten pravý a jediný důvod toho, proč socdem nevyhrála tehdy volby. Zvláštní také bylo, že ze seznamu těch důvodů vynechal ČNB (na tom seznamu původně byla) a HPB Bank, a možná i sama sebe (výroky o zhodnocení koruny v průběhu dalších dvou či tří let, čímž si proti sobě těsně před volbami naštval exportéry).
Toho 25. Února 2006 začala na burzovním trhu panika, jedním z jejich důsledků byla snížení tržní kapitalizace ČEZ v rozsahu řádově 50 mld. korun a útěk zahraničního kapitálu v rozsahu tak řádově 100 mld. korun i více a také akumulace akcií ČEZ v dispozici UniCredit (nástupce HPB bank) v rozsahu řádově 10% akci ČEZ. K odhalení tohoto faktu, možná nechtěně přispěl pan Kalousek tím svým prodejem akcií ČEZ, který vejde do učebnic.
Pokud se jednalo o spiknutí proti republice s cílem ovlivnit výsledky voleb, tak víme díky panu Kalouskovi, kde hledat pachatele, ale nevíme, kdo zločin spáchal, případně zda se jednalo toliko shodné jednání jednotlivců se stejnými politickoekonomickými preferencemi (antipatiemi vůči socdem, respektive reagujícími shodně na stejné tržní podněty). Zkrátka nelze zjistit, co bylo podnětem jednání jednotlivců a co bylo reakcí na události, které probíhali nezávisle na nich na nich. Ti jednající se mohou tvářit jako dokonce jako zachránci kapitálového trhu, nakupovali přece znehodnocené akcie ČEZ, nebo zda jejich cílem bylo právě získání toho podílu majetku ČEZ, ležícího dnes na účtech UniCredit Možná ten podíl patří právě bývalým či současným členům vedení ČEZ, jejichž odměny tehdy souvisely s tou tržní kapitalizací, geniálním to vynálezem, jak zainteresovat vedení akciových firem na dlouhodobém zhodnocení majetku akcionářů.
Nicméně důsledky toho jejich tehdejšího jednání si neseme dodnes, jak už svého času postřehl tehdejší předseda Českého statistického úřadu pan Jan Fischer, který konstatoval, že pád české ekonomiky v r.2009 má své kořeny v událostech r. 2006. Proč se zde zmiňuji o tržní kapitalizaci firem, tedy aktuální ceně akcií násobené počtem akcií, jako veličiny, která propojuje nominální (peněžní) a reálnou ekonomiku? Klesne-li tržní kapitalizace všech firem obchodovaných na burze o 10%, nutně tím klesá ochota věřitelů poskytovat těm firmám dodatečné peněžní zdroje, u nichž se vždy ten věřitel musí ptát, jak velký tito dlužníci mají ty majetek. Zvláště pak když ty banky jsou samy součástí procesu znehodnocování té globální tržní kapitalizace, což se třeba nutně dotýká jejich ochoty poskytovat si mezibankovní úvěry. Pak tedy mohlo být cílem toho pádu akcií také třeba ztížit zahraniční expanzi ČEZ. Jinak řečeno, bylo by zajímavé vědět, kdo v pondělí 27. Února 2006 dal první příkaz k prodeji těch akcií ČEZ a byl ochoten přistoupit na nižší cenu. A proč udělal? Třeba jenom proto, že si vypočítal, že tvrdnoucí koruna může ovlivnit negativně budoucí zisky exportérů. Komise pro cenné papíry nám to neřekne, ta tehdy shodou okolností řešila jiný problém, který její kontrolní funkci přinejmenším právě tehdy oslabil. Byla to ale pouze shoda okolností? Nebo této okolnosti někdo zatraceně dobře využil?
Poznámky:
1) obrázek znázorňuje pád akcií ČEZ, který se odehrál od konce února 2006 do počátku června téhoř roku. V podstatě je totožný s pádem dalších burzovních index, např. PX (elitní akcie) a PX Glob (všechny akcie).
2) Dovolíme si zde ten luxus a necháme se poučit Pavlem Kohoutem (Hospodářské noviny 252.1.2006), co tehdy věděli ekonomové o propojení reálných a nominálních veličin v tržní ekonomice. Navzdory finančnímu folklóru burza není barometrem ekonomiky. Výnosy akcií téměř nemají souvislost s hospodářským růstem. Svědčí o tom i vývoj v posledních letech. Vezměme si západní Evropu. V období 2004 - 2005 přinesl akciový index MSCI Europe zhodnocení v celkové výši 33,4 procenta. Obdobně konstruovaný index Spojených států jen 17,0 procenta (oba údaje jsou vyjádřeny v dolarech). Kdyby burzy skutečně fungovaly jako indikátor prosperity, znamenalo by to skvělou zprávu pro Evropu. Ale podle většiny měřítek - růst HDP, nezaměstnanost, zadlužení, vývoj kriminality, statistiky výzkumu a vývoje - USA vycházejí jako zdravější a silnější ekonomika. Odkud se tedy bere tento paradox? O výnosech akciových trhů rozhodují tři základní faktory: úrokové míry, změny objemu peněz v ekonomice a ziskové marže podniků. Význam úrokových měr je zřejmý. S jejich poklesem rychle roste vnitřní hodnota akcií. V různých variantách vzorců pro výpočet hodnoty je totiž úroková míra vždy ve jmenovateli. Od ledna 2004 do ledna 2006 poklesla úroková míra desetiletého německého státního dluhopisu ze 4,15 % na 3,25 %. Podle nejjednoduššího oceňovacího modelu to odpovídá růstu akciového trhu o 28 %. V reálu šly německé akcie nahoru o 31,7 % (v eurovém vyjádření). Vynikající výkony evropských akcií by tedy dokázalo vysvětlit samotné zlevnění "dlouhých peněz". Naproti tomu úroková míra desetiletého dluhopisu americké vlády během stejného období vzrostla ze 4,1 % na 4,36 %. V rámci tohoto modelu by tedy americké akcie měly poklesnout o šest procent. Ve skutečnosti, jak víme, rostly. Musely se tedy uplatnit i jiné faktory. Mezi ně patří globální nadbytek kapitálu. Existuje mnoho velkých investorů, kteří se snaží zhodnotit své finance na celém světě: americké penzijní fondy, evropské a japonské životní pojišťovny, arabští ropní šejkové, státní rezervní fondy ropných mocností (např. Norska a Ruska), centrální banky Číny a Japonska. Přetlak poptávky po dluhopisech vedl k poklesu úrokových sazeb v Evropě a jen tak zcela mimochodem umožnil české vládě lacinější zadlužování. Mozky globálního kapitálu již vyčerpaly různé "inovativní" možnosti, takže se vracejí ke starým osvědčeným trhům Evropy a Severní Ameriky. Proto evropské akcie rostou a americké přinejmenším neklesají. Zvýšení amerických úrokových sazeb povzbudilo poptávku po amerických dluhopisech, a proto během roku 2005 posiloval i dolar. Ani nízké sazby a přetlak kapitálu by však k vysokým výnosům evropských akcií nestačily bez růstu zisků. Povrchní pozorovatel by řekl, že při slabém růstu ekonomiky musejí být zisky rovněž slabé. V globalizovaném světě to již neplatí. Evropské společnosti přesouvají výrobu do Asie a východní Evropy. Daří se jim proto udržovat slušné ziskové marže. Kromě toho jsou západoevropské společnosti obvykle lehčeji zdaněny než firmy v USA. Efektivní míra zdanění akciového kapitálu průmyslových společností je ve Švédsku pouhých 25 %, zatímco v USA 41 % (údaje z roku 2003). Podle časopisu The Economist připlynul v roce 2005 do evropských firem soukromý akciový kapitál v bezprecedentní hodnotě 37 miliard euro. Soukromí investoři ovládnou firmu, sníží náklady a propustí přebytečné pracovní síly. Výsledkem je pak zhodnocení firmy o desítky procent. Objemy leverage buy-out operací se v letech 2004 - 2005 v Evropě zdvojnásobily (podstatou těchto operací je koupě společnosti na dluh, její racionalizace a následný prodej se ziskem). Někdy mohou velké objemy těchto operací znamenat riziko, avšak nyní tomu nic nenasvědčuje. Výskyt platební neschopnosti podniků v Evropě poklesl z 11 % začátkem roku 2003 na méně než 1 % v polovině roku 2005. (V Americe poklesl ze 7 % na 2 %).Extrémně levné úvěry znamenají podstatně snadnější splácení dluhů. A proto ani tolik nevadí, že celkový dluh evropských nebankovních společností činí 57 % hrubého domácího produktu, zatímco ve Spojených státech je tento poměr jen 45 % HDP. Globalizace, nejlevnější kapitál za posledních sto let a kvalitní management - to jsou hlavní faktory příznivého vývoje evropských akcií. Kdepak Lisabonská strategie nebo podobné fantazie.“
O významu tržní kapitalizace zde není řečeno půl slova.
Předešlá část
http://www.vasevec.cz/blog/kalouskuv-slalom-mezi-byrokracii-a-korupci-prask-krach-a-bum-iii/
Následující část
http://www.vasevec.cz/blog/kalouskuv-slalom-mezi-byrokracii-a-korupci-prask-krach-a-bum-v/
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 3715x přečteno
Související články
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.