Kdo nejvíc ohrožuje světový mír?

Před deseti lety se – po dnes stále častěji zpochybňované oficiální verzi 9/11 – hrozbou číslo jedna stal Saddám Husajn s neexistujícími vazbami na Al-Kajdu a nikdy nenalezenými zbraněmi hromadného ničení. Nyní panuje všeobecný dojem, že největší ohrožení světového míru představují íránští ajatolláhové a KLDR. Svět by však postihla skutečná katastrofa, pokud by v příštích prezidentských volbách v USA zvítězili republikáni, jejichž tři kandidáti se netají svým náboženským fanatismem a popíráním moderních vědeckých teorií.   

Mitta Romneyho, Ricka Perrho a Michele Bachmannovou příliš netrápí tristní finanční situace vlastní země ani fakt, že počet obyvatel Spojených států žijících pod hranicí chudoby stoupl na rekordních 46,2 milionů a více než 9 % je bez práce. Raději se zabývají popíráním Darwinovy teorie evoluce, svazky homosexuálů a tím, co bůh učinil a co nikoliv. Učení o darwinismu – základní stavební kámen moderní vědy – by ve školách nahradili kreacionismem a nevěří ani globálnímu oteplování. Je tedy evidentní, kým se inspiruje Klausův kancléř Hájek. Američtí republikáni se stávají stále militantnější, agresivnější a ultrakonzervativní stranou, zřejmě pod tlakem spolku náboženských fanatiků z hnutí Tea Party, kteří kritizují republikány z konzervativně-fundamentálních pozic.   

Rick Perry – kandidát s největší podporou – zorganizoval v Houstonu obrovskou mši, určenou pouze pro křesťany, kde společně s ostatními prosil boha, aby „pomohl zachránit Ameriku.“ Michele Bachmannová, která je vedle Sarah Palinové – nechvalně známé aljašské exguvernérky a kandidátky na viceprezidentku z roku 2008 – hlavní představitelkou již zmíněné Tea Party, se také zaklíná bohem při každé příležitosti. Svůj boj proti homosexuálním svazkům odůvodnila tak, že „se šla projít a pomodlit a Bůh jí řekl, aby navrhla změnu ústavního článku, jež by definoval manželství jako svazek muže a ženy.“ Až by se stala americkou prezidentkou, třeba by jí bůh poradil, aby zaútočila na Írán.

Koncem srpna se tato dáma ztrapnila při rozhovoru, ve kterém prohlásila, že se Američané obávají vzestupu Sovětského svazu. Aniž by si to sama uvědomila, nechtěně tím prozradila skutečnou podstatu republikánské zahraniční politiky. Stýská se jim po časech studené války, kdy měli v Moskvě jasně definovaného nepřítele, který však po zhroucení biploárního uspořádání světa na počátku devadesátých let zmizel, a tak si museli 11. září 2001 vyrobit nepřítele nového. Ten je navíc natolik vágně definovaný, že v podstatě může představovat jakoukoliv zemi, která nepraktikuje politiku v souladu s Washingtonem.

Ženy v americké zahraniční politice během posledních patnácti let sehrávaly výrazně negativní roli. Vždy totiž patřily k těm nejmilitantnějším jestřábům. Ať už to byla kandidátka pravdolásky na post české prezidentky Madeleine Albrightová, nechvalně proslulá humanitárním bombardováním Srbska a nesmyslným prodlužováním embarga uvaleného na Irák, v jehož důsledku zemřely desetitisíce lidí, nebo Condoleezza Riceová, architektka války proti Iráku a amerického radaru v Brdech. Nebezpečná a evidentně velmi hloupá Palinová naštěstí v roce 2008 neuspěla, ale existuje pravděpodobnost, že v případě vítězství Perryho může Bachmannová získat důležitou funkci v jeho administrativě. Ne nadarmo se jí přezdívá „nová Sarah Palinová“, a to nejen kvůli její nízké inteligenci a tragikomickým výrokům.   

V USA ať bude u moci kdokoli, vždy bude provádět neokoloniální imperialistickou politiku. Nicméně, kdyby po Baracku Obamovi do Bílého domu nastoupil ultrakonzervativec Rick Perry nebo některý ze sympatizantů Tea Party, svět by se mohl snadno ocitnout na prahu třetí světové války.