Kdy už někdo konečně položí ty správné otázky

V rozhlase a televizi, zvláště v té, se k tomu už vyjádřil kdekdo. Zastánci bezbřehého zbrojení, ba i ti kteří se jen ptají kde na to vzít. Nechybí ani hlas domácích zbrojařů. Ti alespoň z profesního hlediska vznášejí relevantní dotazy na ceny energií a odkud se dovezou nezbytné suroviny, případně kdo obnoví chemický průmysl.

Základní otázky ovšem zdá se chybí. Neříkají je odborníci, politici, vojáci, politologové, žádný novinář. Ty otázky jsou dvě. První musí zodpovědět politici a neškodilo by, pokud by se před svojí reakcí na dotaz zaposlouchali co na to lidé. Otázka je to prostá: Čemu má naše armáda dnes i v blízké budoucnosti prioritně sloužit?

Otázku druhou lze nastolit až bude jednoznačně zodpovězena ta první. Teprve poté by ji měli zodpovědět vojáci. Znít by mohla asi takto: Co bude armáda potřebovat, aby úkol, daný ji volenými zástupci lidu, mohla plnit?

Ty otázky však nepadají. Místo toho se všichni ptají kolik procent HDP na zbrojení dáme, případně kolik můžeme dát, či jestli na to vůbec máme. Dvě a něco, tři, případně Trumpem požadovaných pět? Místy padne i představa na co by vydané prostředky měly padnout i kdybychom si na ně měli půjčit. Protivzdušná obrana, drony, ale i prostý střelný prach. Ve výčtu by se pokračovat dalo. Jen to bez zodpovězení dvou předcházejících otázek jaksi postrádá smysl.

Tak co, položí ty otázky veřejně někdo? A kdo, kdy a jak na ně odpoví? Až budou zodpovězeny můžeme diskutovat dál. Stejně si přitom myslím, že by to měl být občan, který rozhodne nač tu armádu mít budeme, jak bude početná, kdo její stejnokroj bude oblékat, čím potřebným ji vyzbrojíme a kde její útvary dislokujeme.

Snad nechci tak moc.