Když Königsberg, proč ne Breslau?

Město založili křižáci v roce 1255 na počest českého krále Přemysla Otakara II., který se zde proslavil předchozího roku v bitvě u Rudavy v rámci křížové výpravy proti pohanským Prusům. Křižáci v místě postavili hrad, který v roce 1256 pojmenovali Královská hora v Sambii (Castrum de Coningsberg in Sambia).

Kolem roku 1290 získal Královec městská práva. Rozvíjel se jako přístav a člen Hanzy. Roku 1312 se hrad stal sídlem velmistra řádů německých rytířů; nedlouho poté začala stavba katedrály, zasvěcené sv. Vojtěchovi.

Roku 1701 připadl Královec Prusku a téhož roku zde byl Fridrich I. korunován pruským králem. Za sedmileté války připadlo město nakrátko Rusku. Roku 1871 se stalo součástí nově vzniklého Německého císařství.

Za druhé světové války bylo město jako důležitý přístav nacistického Německa těžce bombardováno britským letectvem. Část obyvatel jej opustila ještě před příchodem Rudé armády, která jej obsadila 9. dubna 1945 po čtyřdenní bitvě. Ve městě zůstalo asi 20 000 obyvatel z původních 316 000 před válkou.

Po postupimské konferenci město připadlo spolu se severní částí Východního Pruska Sovětskému svazu. Ke 4. červenci 1946 bylo přejmenováno na Kaliningrad podle sovětského politika Michaila Ivanoviče Kalinina.

Tolik tedy základní encyklopedické údaje o dnešním Kaliningradu.  Byť v roce 1945 se objevily polské ambice obsadit celé území Východního Pruska, to nakonec, po odmítnutí Litvou, bylo připojeno k Ruské sovětské socialistické republice.

Polsko ovšem získalo významnou část Východního Pruska se sídly jako Allenstein (Olštýn), hanzovní město Elbing (Elbląg) nebo město se slavným křižáckým hradem Marienburg (Malbork) nebo Rastenburg (Kętrzyn), město poblíž Hitlerova Vlčího doupěte. Jestliže dnes v Polsku se stupidním tetelením používají zeměpisný název Königsberg, je oprávněná otázka, proč tedy ne Allenstein?

Polsko po 2. světové válce na Postupimské konferenci získalo nejen podstatnou část Východního Pruska, ale mělo i významné zisky na západní hranici, v polské terminologii tzv. Ziemie odzyskane (Znovuzískaná území). Patří mezi ně Pomořansko, včetně Gdaňsku, východní část Braniborska a podstatná část historického Slezska, včetně Breslau (dnes Wroclaw).

Poláci by si měli připomenout, že Znovuzískaná území jsou součástí jejich dnešního státu navzdory odporu britského premiéra Winstona Churchilla a naopak díky postoji sovětského vůdce J.V. Stalina. A i když to byla jistá kompenzace za ztrátu v meziválečném období dvacet let ovládané východního území. Měli by vážně uvažovat také o existenci vnitřní iredenty, ať již ve Slezsku, kde funguje Hnutí slezské autonomie, ovšem i o fascinaci němectvím u gdaňských liberálů a dřímajícím problému Kašubska, jemuž před téměř patnácti lety sliboval širokou autonomii „polský politik kašubského původu“ Donald Tusk.

Zbývá otázka: Stojí Polákům okopování ruských kotníků za zpochybnění vlastní územní celistvosti?