Když zmizíte zítra, bude už pozdě…

Nyní tito  novináři přišli s peticí, kterou podepsalo  1800 z nich a tvrdí, že pracují pro české občany, nikoliv pro české politiky. Trvají na tom, že nesmí být zrušeny televizní a rozhlasové poplatky, které občané i firmy musí platit, ať již rozhlas či ČT sledují či nikoliv. Většině z nás  se v těle vaří krev z těchto nehorázných požadavků a dráždí nás, že za to, že by měli mít právo, za jejich zcela subjektivní názory, které většina z nás vypíná, kterými  se nám pokouší vymývat mozky  ještě platit.

Nehorázné.

Tito lidé představují ve společnosti jen jednu stranu, tu jednostranně proválečnickou, proukrajinskou, vokististickou a zpravidla progresivistickou.

Milují bezvýhradně NATO i Brusel a podporují Green Deal v jeho nejtupější podobě.

Nepřítelem je pro ně samozřejmě Rusko, které už už musí prohrát a podobně neuznávají technologického světového giganta Čínu.

Milují Petra Pavla, podporují  opozici a nenávidí Babiše i celou vládní koalici.

Tito novináři společnost ostře rozdělují a prohlubují vzájemnou nenávist i nesmiřitelnost.

Doby, kdy se asi mnohý z nás  ČT rád pustil jsou už ty tam.

Dobře, existujte si,  ale nenuťte nás za ty vaše lži či pololži ještě platit poplatky.

A hlavně  přestaňte se namyšleně  pokládat za jeden z pilířů demokracie. S tou nemáte  fakt nic společného.

Demokracie je založena na pluralitě názorů. Ale tu vy popíráte.

Lidi s odlišným názorem než je ten Vás pokládáte za dezinformátory a podporujete ty politiky typu Fialy a spol, kteří nás označovali dokonce za extremisty či dezoláty.

A jistě se mnohým z Vás líbilo, že nás plukovník Foltýn pokládal za svině a stejně tak je vám jistě blízké Vašemu srdci, že nás nyní poslankyně Decroixa označuje svoloč.

Po listopadu 1989 muselo mnoho televizních a rozhlasových pracovníků, kteří se zaprodali s minulým režimem opustit tehdejší média. Mělo to logiku.

A stejně tak by mělo logiku tuto praxi zopakovat.

Poslední čtyři roky spojené s potlačováním svobody projevu vládou i represivními orgány včetně soudů lze bez nadsázky pokládat za dobu nesvobody.

Tomuto režimu tzv. média veřejné služby  Česká televize i Český rozhlas sloužily.

První, co by měli pracovníci těchto médií udělat,  je posypat si hlavu popelem a žádat o odpuštění.

A možná ještě lépe hledat realisticky uvažující nové kolegy, kteří vidí svět v celé realitě a skutečně vyváženě.