Prezidentká kampaň s tenčicou

Kampaň Komorowského má být založena na budování shody mezi Poláky a překonání příkopů, které jsou zejména mezi stoupenci hlavních politických stran – „jeho“ Občanskou platformou a stranou vedenou Jaroslawem Kaczyńským Právo a spravedlnost. Myšlenka je to jistě pěkná, ale má své ale velká jako Rysy. Byla to totiž Občanská platforma Donalda Tuska, která po zvolení Lecha Kaczyńského tuto „polsko polskou“ válku zahájila. Tusk jako vítěz prvního kola neunesl porážku v kole druhém a jeho spindoktoři okamžitě začali hledat cesty k okopávání prezidenta. Samotný Komorowski sice již v minulých volbách volal po shodě, ale tak nějak podivnou shodou na pódiu při těch slovech mával šavlí, kterou dostal jako dárek. Nejotevřeněji to potom řekl na konvenci Občanské platformy režisér Andrzej Wajda: Tyto volby jsou občanskou válkou. Shodě neprospěl v řadě případů ani samotný B. Komorowski. V paměti je fotografie, když se na letišti při příletu ostatků smolenské tragédie společně s Tuskem směje. Byl to také on, kdo vyvolal avanturu o kříž před sídlem prezidenta na varšavském Krakovském předměstí. A že by se pokoušel o shodu v uplynulých letech své prezidentury, to ani náhodou. Pět let byl vlastně notářem, který pod lustry prezidentského paláce podepisuje zákony přijaté parlamentní většinou válcující opozici.

Z čeho plyne pocit předurčenosti Komorowského k prezidentování není příliš jasné. Série jeho přehmatů za poslední roky je totiž hodně rozsáhlejší než gramaticky chybný vpis do kondolenční knihy na japonském velvyslanectví. Mnohokrát byl kvůli tomu objektem lidové humorné tvořivosti. Podobně jako v předchozí kampani máchal šavlí, v Nowem Targu si tentokrát od horalů půjčil pro zvýšení sebejistoty tenčicu a mával s ní při slovech: „V rodině se stává, že časem někdo přijde opilý, přijde a má neumyté nohy nebo ruce. Ale je třeba se mít rád.“ A musí být jasno, jak si vše představuje – dodal, že když to nejde po dobrém, může se hodit i ta tenčica. Někomu se může zdát hulvátstvím, aby takto prezident reagoval na pískot oponentů, kteří mu na transparentech třeba připomínali, že podepsal zákon umožňující odchod do důchodu v 67 letech. Prezident a jeho okolí jsou však velmi spokojeni z „úspěšného zahájení“ kampaně. Už jen humorně je třeba k prvnímu Komorowského výjezdu „bronkobusem“ – není mimochodem jen jeden, ale je jich připravena celá flotila – dodat, že při přejezdu na mítink v Krakově autobus uvízl na hodinu a půl v dopravní zácpě. Není to skvělá příležitost ke slibu, že v příštím období se pan prezident zasadí o vybudování nové silnice?

Bronislaw Komorowski se do postu hlavy polského státu dostal do jisté míry náhodou, když se Donald Tusk rozhodl, že on sám nebude kandidovat. Dne se staví do pozice občanského a nikoli stranického kandidáta, jeho rodná strana je ostatně na sestupné trajektorii. Být zvolen podruhé je jistě lákavé. Ve skutečnosti to ale B. Komorowski už zase tolik nepotřebuje. Z archivu vojenských zpravodajců, který je uskladněn v kanceláři prezidenta, již nepochybně zmizely dokumenty, které B. Komorowského zatěžují. Právě kvůli nim prý ještě jako předseda Sejmu, který dočasně přebírá funkci hlavy státu v případě smrti prezidenta, po havárii u Smolenska on a jeho lidé vešli do prezidentského paláce, aniž by byla vydána oficiální zpráva o skonu Lecha Kaczyńského a vystaven jeho úmrtní list.