Korespondenční volba vyžaduje změnu ustanovení v Ústavě ČR.

Jenže Ústava ČR má jasná pravidla, jak je možné volit a co musí volba splňovat:

VOLBY DO PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY

Obecná ustanovení : § 1 (1) Tento zákon upravuje podmínky výkonu volebního                  práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu.

(2) Do Parlamentu České republiky se volí na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním. 

Ústavní zásady volebního práva

Všeobecnost – stanovuje, že právo volit mají všichni zletilí občané ČR bez jakýchkoliv omezení týkajících se rasy, barvy pleti, příslušnosti k  národu nebo k národnosti, jazyka, pohlaví, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Rovnost – princip, podle kterého má každý volič jeden hlas a váha všech hlasů je stejná. Toto pravidlo se promítá do praktické konstrukce volebního systému, kdy je vyžadováno, aby jednoho poslance volil stejný nebo téměř stejný počet voličů.
Přímost – volba je prováděna přímo voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. V některých zemích je možné volit v zastoupení (Belgie, Francie, Nizozemsko), kde zastupující volič učiní konkrétní krok, ke kterému je pověřen. V České republice toto možné není.
Tajné hlasování – tato zásada znamená, že nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem.

      Nejčastější argument především z pidistran (TOP 09, STAN) jsou dojezdové vzdálenosti na konzulát – i několik set km. Nebudu tak radikální jako před pár hodinami Andrej Babiš ve sněmovně – „žádný konzulát, přijeďte volit domů, do ČR!“ Dojíždění je jistě nepříjemné, ale kvůli tomu nebudeme předělávat ústavu; zvláště když někteří voliči jsou léta zalezlí na nějakém ranči a o ČR mají jen kusé zprávy. Pokud jde o studenty na prestižních školách nebo další na stážích, je řešení nasnadě: ve spolupráci s konzulátem vybrat příhodná místa a zřídit na pár hodin volební místnost. Konzulát může vybrat spolehlivé osoby, poučit je spolu s úředním pověřením (s případnými sankcemi) a tak minimalizovat dodatečné náklady.

     Je nepochybné, že se korespondenční volba dá ovlivnit, minimálně rodinnými příslušníky. To je samozřejmě možné i na domácí půdě. Tady mně chybí povinnost mít za plentou několik sad volebních lístků. Další rozpor je u těch, kteří se před x lety natrvalo usídlili v zahraničí a kontakt s ČR mají omezen; proč by měli určovat, kdo má být doma u vesla?

      Závěrem malou perličku; Vít Rakušan prohlásil, že „korespondenční volba není žádným revolučním aktem“; no, skoro revolucí je ustálit ve sněmovně praxi, aby místo vládního návrhu, který musí projít připomínkovým řízení a posouzením experty, máme tady poslanecký návrh, který se všemu vyhýbá a jen musí strávit oprávněnou nevoli opozice.

   P.S.

Vládní poslanecká smečka byla až příliš okatá v názoru na opozici: kecejte si tam co chcete, my máme stoosmičku a proto je nás teď ve sněmovně jen 9. A Ústavou dané zásady o způsobu volby se hodí akorát do školních osnov, praxe v našem podání je jiná – no potěš židli!