Kterak jsem zachránil Bělorusko od ukrajinského scénáře...

... a snad ani nemusím dodávat, že jsem zachránil tuto zemi od scénáře nachystaného USA se zapojením pomocných lokajů, jako je třeba náš Koudelka z BIS a jemu podobně řízených loutek od CIA v dalších polokoloniálních státech Evropy. A tento scénář vyvolání občanské války v Bělorusku prostřednictvím rozvracečů přivezených do země ze zahraničí se v této zemi před 3 roky již začal naplňovat. Pokud si pamatujete tu dobu, jak tu visely ty červenobílé vlajky na různých státních budovách, a to přesně tam, kde dnes vidíte ty žlutomodré vlajky. U nás například na Praze 10 ta červenobílá vlajka visela na Radnici snad půl roku, a už tam není na Radnici ani ta vlajka a ani ta starostka, co ji tam zřejmě dala ze své vlastní iniciativy pověsit. Kdeže ty loňské sněhy jsou.  

   K čemu všemu tyto aktivity spuštěné uvnitř Běloruska a importované ze zahraničí měly sloužit? Aby se přivedlo Bělorusko do stavu dnešní Ukrajiny, do stavu vnitřní občanské války a tento proces měl začít podobně jako na Ukrajině, to je vyhnáním a nebo fyzickou likvidací legálně zvoleného prezidenta Lukašenka s dosazením na jeho místo podobné komické kreatury řízené USA, jako je Zelenský. Tento proces se v Bělorusku rozjel a nejednou měli všichni napilno, sorošovský Člověk v tísni najednou zakládal svoji pobočku v Bělorusku a zde zase někteří tlačili dopředu založení kanceláře běloruské protistátní organizace v Praze atd.

     A součástí těchto příprav rozvratu Běloruska zvenčí bylo i organizování proti-běloruských  demonstrací, a to například i zde v Praze. Já si tu první proti-běloruskou demonstraci v Praze pamatuji, ta se uskutečnila jednu letní neděli roku 2020 na Staroměstském náměstí. Ale to ještě byla taková spíše svépomocná demonstrace nějakých těch Bělorusů, kteří tu v České republice pobývají.  Někteří dočasně, a někteří již jako usedlici, ale většina z těch shromážděných na této demonstraci tam po pravdě řečeno česky neuměla. Zde je na místě otázka, kde se tu vzali?

    Ještě pro doplnění, toho organizátora první proti- běloruské demonstrace v Praze jsem pak za více než rok potkal ve skupině Ukrajinců na Olšanských hřbitovech, kde tam s Ukrajinci protestoval proti příjezdu českých Nočních vlků, ruští už tu v ten rok neměli plánován příjezd. Takže tento "organizátor demonstrací" zde má poměrně široký záběr.   

    Myslím si, že část těchto proti-běloruských demonstrantů na demonstracích v Praze, které se tu v roce 2020 uskutečnily (a byly tři), se rekrutovala i z řad studentů, zřejmě zde pobývajících na studijní program Erasmus. U ukrajinských studentů to tvrdím s jistotou, potkával jsem je na Staroměstském náměstí ve stánku tzv. Pražský majdan. A tak bych tu rád položil otázku, nemělo by snad platit, že když ti studenti ze zahraničí jsou placeni z našich daní, že by se měli zřeknout jakéhokoliv zasahování do politických záležitostí v dané hostující zemi? Jak je možné, že se stane to, co se stalo mně na té druhé proti-běloruské demonstraci dne 15.8.2020, kde jsem byl já, jako rodilý občan této země napaden, zřejmě nějakým studentem z Běloruka? Jeho věk tomu napovídal, že to byl student na nějakém tom programu Erasmus.

    A napadá mě také otázka, jak by tuto situaci řešil dnes rektor Vysoké školy ekonomické (VŠE) pan doc. Dvořák, kdyby dostal ode mne stížnost podloženou policejním zápisem, že zahraniční student ten a ten u nich na VŠE studující na programu Erasmus, že se o víkendu zúčastnil demonstrace v Praze, při které nevyprovokovaně napadl rodilého občana této země? Poslal by mi v odpovědi dopis, že to bylo v  osobním volnu studenta, a že škola neomezuje studentům na programu Erasmus jejich aktivity v jejich volném čase? No a co bych mu já pak odpověděl na konto doc. Ševčíka z VŠE, kterému naopak hodlá VŠE přikazovat, co nesmí dělat ve svém volném čase, tak to by si doc. Dvořák asi za rámeček nedal.  

    Když už jsem se dotknul té druhé proti-běloruské demonstrace v Praze, tak ta už byla řízena profesionálně našimi Piráty z Prahy 6, a té jsem se zúčastnil s transparentem „Ať žije Lukašenko, ukaž CIA tvrdou pěst“. Kdy, jak jsem uvedl výše, jsem byl na této demonstraci nejprve napaden oním běloruským studentem, a poté, co mě tento student napadl zezadu a vytrhl mi můj transparent a odcházel ode mne směrem k přicházejícím 3 českým policistům, tak mě zase zezadu napadl český policista. Ten mě chytil zezadu loktem pod krkem, dovlekl mě ke kamennému sloupu podloubí na začátku Malostranského náměstí a začal mně loktem tlačit moji krční tepnu proti sloupu tak, až mi na krku způsobil cca 10 cm hematom.

     To jádro pudla je, že ta 2. proti- běloruská demonstrace si dala do vínku, že je to protest proti údajné brutalitě běloruské policie vůči mírným demonstrantům v Bělorusku a já dnes tvrdím, že když ti běloruští demonstranté viděli, jak brutálně se mnou naložila česká policie na tom Malostranském náměstí, tak běželi domů do Běloruska a řvali, „zlatý Lukašenko, zlatý Lukašenko …“. A tak tvrdím, že také jedním z důvodů, proč se tento pokus o puč v Bělorusku nezdařil, že jsem byl i já a onen dobrácký policajt, který mě před zraky těch běloruských demonstrantů napadl a ukázal, jak se nakládá s opozičními názory v těch echt demokratických zemích Evropy, kam se oni hodlají cpát. Možná, že tam bude jednou mně a tomu policistovi z Prahy 6 viset nějaká ta pamětní cedulka na tom kamenném sloupě u té venkovní hospody, kdo ví.

    A budu pokračoval ve svých dedukcích. To, že policie zlikvidovala záznamy z kamer z tohoto mého napadení na Malostranském náměstí v roce 2020, a že k tomu 7 českých policistů svědčilo v můj neprospěch, že se mě daný policista ani nedotknul, tak pak celé toto „vyšetřování“ skončilo závěrem, že jsem si to celé napadení vymyslel. Popsal jsem to zde na portálu Vaše Věc v tom roce 2020 v článku „ Quo vadis, Hamáčkova policie" a „Cesta do hlubin jedné Havloidní duše". A když jsem se teď stal opět předmětem násilí ze strany policie u Národního muzea dne 11.3. 2023 v souvislosti s požadavkem na odstranění vlajky Ukrajiny z této budovy, tak já už mám náskok, já už si to přece jednou prošel v tom roce 2020. Já už dnes vlastně mohu odhadnout, jak celé toto „vyšetřování“ událostí z 11.3.2023 u Muzea dopadne.

    Když tu dnes slyším, jak tu policejní prezident neomaleně lže ohledně této kauzy, tak si říkám, a pak že člověk nevstoupí 2 x do stejné řeky, vstoupí, vážení, vstoupí. Takže nic nového pod sluncem. Mě už by ta česká policie mohla jen překvapit, kdyby něco opravdu vyřešila spravedlivě.     

    A teď přejdu k tomu jádru tohoto mého článku. Ten pokus o Majdan v Bělorusku se CIA poněkud nezdařil. Možná, že tam chyběly ty koláčky od madam „FUCK EU“, a nebo, že by tam chyběla ta podpora zahraniční banderovské kliky z USA a Kanady, jako tomu bylo u Ukrajiny? Banderismus se opravdu v Bělorusku nerozšířil. A nebo, že by mě býval ten policajt z Prahy 6 škrtil na tom Malostranském náměstí tak brutálně a opravdově, že dnes už o evropských hodnotách v Bělorusku nechce nikdo ani slyšet?

    A moje otázka teď zní, dovedete si představit, kdyby se naplnil cíl tohoto snažení CIA v Bělorusku a dnes by tam probíhala vedle Ukrajiny druhá občanská válka, a to opět za peníze nás českých občanů? A že by tu ještě navrch bylo nějakých těch dvě stě tisíc utečenců z Běloruska? Nejímá vás hrůza z této představy, kolik by dnes byl deficit veřejných financí pod Fialovou vládou, kdybychom tu živili další hladové krky a platili za ně jejich státní dluhy? A k tomu by musela madam Černochová místo jednoho tanku v kabelce dnes nosit celé dva tanky.  

   No vážení, dovolte mi, abych si připsal trošku té slávy za to, že k tomuto rozdmýchání války v Bělorusku nedošlo. Možná, že kdyby brutální zásah českých těžkooděnců u Národního muzea 11.3.2023 předcházel před Majdanem na Ukrajině, tak že by pak nebylo na Ukrajině ani toho Majdanu. Jak se říká, „cesty Páně jsou nevyzpytatelné“, a tím bych skončil tu dnešní nedělní dopolední úvahu před tím, než půjdu znovu pokusit svůj osud účastí na odpolední demonstraci „Česko proti bídě“.

                                                                                                                            Miroslav Kelnar