Libye a pokrytectví pravdoláskařů

20.3.2011 18:37
Neumětelství české diplomacie se plně obnažilo během revolucí v arabských zemích. Ministr Schwarzenberg buď zaspal, nebo vědomě dělal mrtvého brouka, protože mu nepřišly z Bílého domu direktivy a on sám vlastní názor nemá. Vskutku těžký úděl vazala – dříve si komunističtí papaláši jezdili pro rady do Moskvy, ale kam teď? Do Washingtonu nebo do Bruselu? A co když se názory EU a USA rozcházejí? Komu pochlebovat víc?

V souvislosti s tuniskou a egyptskou revolucí se knížepán rozhodl mlčet a předstírat, že se nic neděje. Když nepokoje vypukly i v Libyi, začal huhlat cosi o tom, že vlastně neví, kdo jsou ti povstalci, čímž nepřímo podpořil Kaddáfího. Když se však ozval hlavní humanitární bombometčík Havel, který vyzval k zásahu proti africkému diktátorovi a zformovala se válečná koalice v čele se Sarkozym, jemuž Kaddáfího petrodolary pomohly ke zvolení do funkce, kníže von und zu Schwarzenberg obrátil o 180 stupňů a útok na Libyi podpořil. K situaci v Bahrajnu a v Jemenu se však tito pánové raději nevyjadřují, stejně jako jim bylo lhostejné dění v Tunisku a Egyptě, kde tamní autokraté bin Alí a Mubarak léta pošlapávali lidská práva. Proč se vůbec zabývat nějakými demonstranty v Jemenu, když je to jedna z nejchudších zemí světa a ani nevyváží ropu? Bahrajnský emír své zemi vládne absolutně a s politickými vězni si příliš velké starosti nedělá, ale patří k pevným spojencům USA, takže jakýkoliv mocenský zvrat na ostrově v Perském zálivu není žádoucí. Libye jako člen OPEC však patří mezi přední světové exportéry ropy a Kaddáfí je známý enfant terrible arabského světa, který v minulosti koketoval s Moskvou, podporoval terorismus a patřil k nejvýraznějším protiamerickým vládcům. A to se neodpouští. Bahrajnští a jemenští bojovníci za svobodu a demokracii holt mají smůlu, pro pravdoláskaře Havla a Schwarzenberga nejsou důležití. Bahrajn není Kuba a Jemen není Tibet. Je smutné, že MZV postrádá jakoukoliv vizi a koncepci zahraniční politiky k okolnímu světu a jen tiše čeká na pokyny z Bílého domu. Možná proto je ministr Schwarzenberg tak populární – kdo nic nedělá, nic nezkazí.

 

Útok na Libyi je třeba razantně odmítnout, protože jakákoliv intervence Západu do poměrů v muslimských státech je vždy kontraproduktivní. Pokrytec Sarkozy se pouze snaží získat politické body, protože jeho nepopularita ve vlastní zemi je značná a snahou o obnovení velmocenského postavení Francie tak odvádí pozornost od svých neúspěchů v domácí politice. Navíc Liga arabských států, která původně bezletovou zónu nad Libyí podpořila, se postavila proti agresivnímu bombardování, které zasáhlo civilní cíle a stálo životy mnoha civilistů. Plukovník Kaddáfí zcela logicky akci Západu interpretuje jako křížovou výpravu neokolonialistů a útok na svrchovanost Libye, čímž povstalce pasuje do role vlastizrádců a přisluhovačů imperialismu a jeho pozice ve finále posílí. Ostatně, sociální situace v Libyi je pro obyčejné lidi o dost snesitelnější než v Egyptě, kde kleptokrat Mubarak hromadil majetek jen pro svou rodinu, zatímco Kaddáfí zisky z ropy používá k rozvoji celé země – i proto nezůstal libyjský vládce sám proti všem.  

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

milosvvv
Jak se objevily zprávy o tom, že francouzské stíhačky zničily první tank, tak bylo zřejmé že se nejedná o ochranu civilistů ale o ochranu ozbrojených povstalců. Asi proto, že chodí v civilu, nikoli v uniformě, tak jsou podle platného výkladu resoluce (ze strany intervenujících států) civilisté, které je třeba chránit. K potlačení pokojných demonstrací stačí pěchotní zbraně. Na to nepotřebuje Kaddafi tanky a letadla. Je tedy jasné, že skutečným cílem je podpora povstalců a odstranění režimu.
Že jde ve skutečnosti o odstranění režimu je zřejmé z toho, že jsem nezaznamenal žádné reálné snahy o sjednání a prosazení příměří, což by byla nejefektivnější cesta k zaastavení násilí. Odstranit režim lze několika způsoby. Za prvé nálety zabijí Kaddafiho (Britové to nahlas připouštějí) a režim se asi pak rozpadne. Nebo nálety přimějí část dosud věrných sil, aby svrhly Kaddafího a zbavily se tak bombardování. Nebo povstalci nakonec přejdou do úspěšné ofenzivy proti oslabenému Kaddafimu, a interventi budou tuto ofenzivu tolerovat.
Značně tendenční a výběrové jsou i deklarace ze strany USA a EU o ztrátě legitimity Kaddafího režimu. Ta je jistě velmi pochybná. Proti jsou východní kmeny, které byly upozaďovány. Proti je i mládež, která v každé radikální změně poměrů vždy vidí šanci na výměnu dosavadních elit a vlastní strmý růst. Ale kdyby bylo nakonec referendum, nejsem si jistý výsledkem. Starší generace, která z vrozené opatrnosti se demonstrací a revolucí nikdy moc nezúčastní, může nakonec z velké části hlasovat nikoli pro změnu ale pro zachování stavu. A co ženy jako polovina populace? Myslím si, že by převážně hlasovaly pro Kaddafího (pokud by je mužští členové rodin vůbec k hlasování pustili). Kaddafi byl k ženám v celém arabském světě asi nejvstřícnější, dokonce měl a má ženskou osobní gardu. Proto interventi asi žádné příměří s následným referendem pod mezinárodním dohledem nepřipustí – mohli by ho prohrát.
Takže co raději ještě navíc odhlasovat, že nelegitimní je bahrajnská sunnitská monarchie, která si k potlačení většinových šiitů musela dokonce zavolat cizí vojska? Co odhlasovat, že nelegitimní je současná somálská vláda, pro kterou metropoli Mogadišo musejí dobývat vojska z Ugandy a Burundi? Problém je zřejmě zejména v tom, že islamští povstalci v Somálsku (asi na rozdíl od těch libyjských) mají ideologicky blíže k těm, co přepadli New York, než k těm kdo přepadli Bagdad.
Kaddafiho zřejmě nenávidí silné a početné arabské monarchie (jednoho monarchu kdysi svrhl) a a velmi nepříjemný je i Západu, proti němuž se často staví. Asi prohraje a zemře. Může se ještě před smrtí svým protivníkům pomstít, pokud podpálí libyjskou ropu. Ze solidarity to mohou místy udělat někteří radikálové i jinde. Tedy konflikt pro nás může znamenat dvojnásobné ceny za benzin. Ta demokracie co tam snad vznikne, bude dost pochybná – asi něco na způsob Iránu a Iraku. Zvláštní orgány tam sledují, aby to voleb mohli jit jen ti přijatelní (tedy prorežimní) kandidáti. Obdobně to mimochodem funguje i na Kubě. Ale na mezinárodní šachovnici ubyde jedna figura, která hlasovala často proti Západu a materiálně a ideologicky podporovala protizápadní a protiizraelská hnutí a státy a přibude figura, která bude zavázaná Západu a podle toho bude i hlasovat a jednat.
kosina
Buďme realisté. Za Kaddáfího vlády se životní úroveň Libyjců, na rozdíl od éry království, enormně zvýšila. Příjmy z ropy byly použity na budování silnic, bytů, umělé řeky na Sahaře a došlo k zavedení bezplatného školství a zdravotnictví. Negramotnost byla významně zredukována. To jsou výsledky Kaddáfího vlády. Jestli se domníváte, že v jakékoliv arabské zemi může fungovat demokracie euro-amerického typu, jste na omylu. Podívejte se, jak to dnes vypadá v Afghánistánu a v Iráku. Bída, korupce, hlad. Západ chce jen ovládnout ropná ložiska, o nic jiného nejde - proto jsem použil slovo utilitarismus. Proč nikdo nebombardoval Mugabeho režim, když rozpoutal rasovou genocidu proti bílým farmářům? Diktátorů jako je Kaddáfí vládnou desítky, ale málokteří tolik pozvedli svou zemi. To jsou holá fakta. Stejně jako skutečnost, že za ním dodnes významná část společnosti stojí. Není tam svoboda slova, ale jak to tam vypadalo za vlády Idríse I.? Chce to více studovat situaci v jednotlivých zemích a jen nepapouškovat mediální klišé o zlém tyranovi Kaddáfím, se kterým se donedávna světoví lídři plácali po zádech.
kosina
Josef Matlas: Nikoho neadoruji, jen upozorňuji na to, že situace není tak černobílá, jak ji prezentují média - zlý Kaddáfí versus hodní povstalci. Ve většině zemí třetího světa vládnou autokraté a mnohde i horší než je libyjský plukovník. K intervenci došlo z čistě utilitaristických důvodů. Nebýt v Libyi ropa, je Západu tamější revoluce lhostejná.
tony
asi takhle,ropy začíná být pomalu a jistě málo.Není daleko doba,kdo co urve to má.Proto ta Francouzká a Britská angažovanost,snaha o hegemonii.Ted´ k povstalcům,jsem si na 100% jistý že v pozadí jsou islamisté a nejen v Libii.Že jim takhle pomáháme k moci budeme jednou krutě litovat.Komu za to jednou budeme moci poděkovat víme již dnes!
schlimbach
Napsal jste to velmi dobře pane Kosina
tony
pane Očenášku jmenujte mi prosím nějakou arabskou zemi kde není u moci nějaký diktátor nebo pseudopresident,jde jen o to jak moc velká zrůda to je.Kaddáfí patří mezi ty mírnější.Tak proč Libie?Ropa to je celý ten problém!
sahosek
Od kdy prosím platí pravidlo, že ten, kdo získá moc pučem, se jí sám nevzdá?!! Pokud vím, tak KSČ, alespoň podle většinového názoru dnešní propagandy, se dostala k moci pučem, a přesto se jí vzdala bez boje.
Kaddáfího „puč“ byl proveden v době, kdy byla Libye nejchudší zemí Afriky, mnozí dokonce tvrdili, že světa. Zpitomnělí Abendlanďané ji vojensky napadají v době, kdy její obyvatelstvo má zdarma vzdělání, zdravotnictví, ba dokonce bydlení. Že by válka byla jen novou metodou boje proti sociálnímu státu?
Kdo nečte jenom informace prefabrikované globální mediální centrálou, ten kupříkladu ví, že povstalci, vesměs arabští protičernošští rasisté, zavraždili víc jak brutálním způsobem jenom v posledních dnech nespočetné množství černochů, do té doby pracujících v Libyi.
tony
pane Očenášku zapomínáte na Bahrajn,Jemen a jeden z nejhorších režimů Saudská Arábie/kde se mimochodem dodnes sekají ruce ,ukamenování apod/kde se do lidí střílí z kulometů,tanků!proč tam se nebombarduje?Kaddafí je proti nim nula!