Maďarsko mezi škrty a novou ústavou

Politika Orbánovy vlády je poměrně specifická a od české pravice se v mnohém liší. Fidesz se v uplynulých letech ostře vymezoval proti neoliberálním opatřením v režii socialistů. Maďarský parlament např. schválil 98procentní zdanění zlatých padáků pro manažery firem vlastněných státem, a to i zpětně od 1. ledna 2005. Orbán omezil vliv globálního kapitálu a přijal restriktivní opatření proti bankovnímu sektoru jako hlavnímu viníkovi potíží země. Zavedl dvouletou speciální bankovní daň a významně zdanil zahraniční telekomunikační společnosti, energetické firmy, pojišťovny a obchodní řetězce, za což si vysloužil tvrdou kritiku mezinárodních finančních institucí a neoliberálních ekonomů. Zvláštní krizová daň se chystá i pro farmaceutické firmy.

Další opatření maďarské vlády už známe i z české praxe: progresivní daň z příjmu nahradila rovná daň (16 %), snížily se daně firmám a nejmajetnějším vrstvám, krátí se podpora v nezaměstnanosti, usnadňuje se propouštění zaměstnanců, snižují se výdaje na invalidní a předčasné důchody. Demonstraci proti škrtům v sociální oblasti, na které se sešlo u budapešťského parlamentu cca 10.000 státních zaměstnanců, zorganizovali odboráři a zástupci levicové opozice. Vedení odborů prohlašuje, že protesty budou pokračovat, dokud vláda na jejich požadavky nepřistoupí. Nespokojení jsou nejen policisté, vojáci, hasiči a železničáři, ale také lékaři, kteří po vzoru svých českých kolegů hrozí hromadným odchodem ze země. Stávku na září plánují i učitelé.

Vláda strany Fidesz navíc využila své dvoutřetinové parlamentní majority a prosadila novou konzervativní ústavu bez konsensu s opozicí. Ústava, která vstoupí v platnost 1. ledna 2012, budí kontroverze svým nacionalistickým a antiliberálním charakterem. Je pozoruhodné, že základní zákon nereferuje o Maďarsku jako o republice, což může symbolizovat přihlášení se k odkazu meziválečného konzervativního autoritativního režimu admirála Miklóse Horthyho, který zemi vládl jako regent. Orbán je pragmatik a hraním na národní strunu se snaží získat voliče fašizujícího Jobbiku, který je třetí nejsilnější parlamentní frakcí. Navíc Trianonská dohoda, kterou Maďarsko ztratilo 71,5 % původního území, a početné maďarské menšiny se staly součástí sousedních států, představuje i po devadesáti letech národní trauma. Úsilí o revizi Trianonu rezonuje napříč společností. Kdo navštívil Maďarsko, tak ví, že všude jsou k vidění mapy velkých Uher a prodávají se suvenýry s uherskou symbolikou. Pocit národní hrdosti je přítomný na každém kroku. Zejména na Slovensku a v Rumunsku vzbuzuje obavy Orbánův příslib maďarského občanství pro menšiny v okolních zemích. Již bylo zaevidováno sto tisíc žádostí a zahraniční Maďaři by získali aktivní i pasivní volební právo do budapešťského parlamentu. I proti nové ústavě se demonstrovalo – do ulic vyšlo cca 7000 lidí.     

Socialisté jsou v Maďarsku v silné defenzivě. Buď nabídnou jinou racionální alternativu současného vývoje, nebo se události budou ubírat podobně jako v Polsku, kde o přízeň voličů soupeří dvě silné pravicové strany, zatímco levice je zcela marginalizována. Ultranacionalistický Jobbik socialistům dýchá na záda, protože v minulých volbách skončil jen těsně na třetím místě.