Mike Pompeo − tvorba nepřátel, oktrojovaná politika

Dovolte vypsat charakteristiky, jež byly pro jeho návštěvu, podle mého názoru, podstatné.

Důležité je co se nestalo: M. Pompeo se nesetkal s vedením Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Vystoupil v Senátu. Přitom při současném rozložení politických sil, při mizivé politické váze a se zanedbatelnou politickou legitimitou kdy Senát je zaparkován na vedlejší a slepé politické koleji a beze zbytku rozhoduje sněmovna, tedy v této situaci je zřejmé, že návštěva M. Pompea byla ideologická, nikoli partnersky konstruktivní. Jen v Senátu mu většina přítomných aplaudovala, jen tady byl slyšet ponížený souhlas.

Důležité je co se stalo: M. Pompeo se k prezidentu České republiky na přijetí, které netrvalo ani půl hodiny, dostavil o půl hodiny později. Jakýsi bývalý generál českých tajných služeb se snažil občanům namluvit, že šlo o faux pas – to je nesmysl, nebylo to nedopatření, omyl, neúmyslné chybné jednání −, byl to politický záměr. Bylo to výrazné politické gesto ne jen osobně vůči M. Zemanovi, nýbrž zejména demonstrativní gesto proti rozumění politice, proti zaměření politiky a proti uskutečňování politiky tak, jak ji chápe Miloš Zeman (a s ním jeho voliči a sympatizanti). Tímto činem M. Pompeo reprezentující USA dal důrazně najevo, že současný prezident Miloš Zeman není pro Spojené státy kvůli svým politickým názorům perspektivním partnerem, zejména však dal nezastřeně najevo, že Spojené státy očekávají od svého politického a hospodářského vazala politiku jednostranně orientovanou, žádnou přívětivou politiku více či dokonce mnoha směrů, že chtějí naopak politiku tvořící nepřátele, politiku nesamostatnou, podřízenou politice Spojených států.

Čas však hrál významnou roli i v samotném příjezdu M. Pompea do ČR: Podstatné je související odstartování majdanizace, ukrajinizace Běloruska. Aby bylo jasno: Prezidentské volby v Bělorusku nebyly férové, nebyly svobodné, kriminalizace nesouhlasných demonstrací není demokratická. Avšak Lukašenko, autoritativní prezident ve stejném režimu, který vytvořil, nemohl zfalšovat výsledky voleb jinak, než že by si přičetl několik procent hlasů (oficiálně dostal 80 %); radikální falšování v rozsahu mnoha desítek procent hlasů voličů je technicky nemožné; Lukašenko by i při čistých volbách vyhrál. Podívejte se však na mapu: Zřetelný cíl militantní, nepřátele tvořící politiky je ukrajinizace Běloruska jako další krok v obkličování Ruska − Estonsko, Lotyšsko a Litva, výrazně protiruské Polsko, stejně tak Ukrajina − čili cílem takové politiky je k tomuto geografickému, politickému a vojenskému prstenci, jenž Rusko obklopuje, připojit zmajdanizované Bělorusko. Návštěva M. Pompea i v tomto směru měla svou váhu − jednak pro správné zorientování našich politiků (aby věděli, jak mají politicky pracovat), dále pro aktivizaci politicky použitelných nepolitiků, tzv. neziskových avšak politicky vlivových organizací a dalších subjektů (např. z informací z běžně dostupných zdrojů je zřejmé, že tajné služby ČR jsou subalterními pobočkami tajných služeb USA).

Co nám M. Pompeo při své návštěvě fakticky sdělil (?), tedy kromě teatrálních gest a obecných manifestačních frází, kupř. Amerika byla vždy s vámi, vynikající česko-americké vztahy ve všech oblastech mají další potenciál, nutné je další prohlubování transatlantické vazby.

V nějakém rozhlasovém pořadu jsem slyšel tvrzení, že nám M. Pompeo jasně sdělil, kdo jsou naši nepřátelé (Rusko, Čína). Je to pravda, sdělil. Oktrojovaně. Jde o nepřátele, které vytváří určitá politická ekipa zejm. v USA. A několik místních idiotů, kteří z toho chtějí vytřískat politický kapitál a soukromý hospodářský prospěch, této politice dělá užitečné idioty. My se však musíme sami sebe ptát: Chceme nepřátele? Určitě by se měli současní političtí lídři ptát občanů: Chcete nepřítele? Pochybuji o tom, že by významnější skupina obyvatel ČR chtěla mít nepřátele. A už vůbec ne silné. Vojensky a hospodářsky.

Dále nám M. Pompeo sdělil, že prý se nejlépe vymaníme z hospodářského područí Ruska a Číny budeme-li akceptovat stejné područí Spojených států – když totiž budeme nakupovat jejich (většinou zastaralé) zbrojní výrobky, jejich (ve srovnání s ruským drahý a méně kvalitní) plyn, když další blok jaderné elektrárny v Dukovanech bude stavět (za předraženou cenu hospodářky krachující) americký Westinghaus (jehož tak naši občané vytáhnou z hospodářského propadu) … a to vše za jimi tištěné dolary, které si u nich nakoupíme. Cože nám to M. Pompeo sdělil? Že to všechno je partnerství. Ovšem jen z hlediska zájmů Spojených států.

Ještě k těm manifestačním frázím (Amerika byla vždy s vámi); USA nám prý poskytují bezpečí – a kdy to v minulosti bylo, kdy nastalo takové poskytnutí bezpečí pro nás od Spojených států? 1938 – USA proti okupaci Československa nacistickým Německem pouze mluvily; 1945 – vrchní velitel (západních) spojeneckých expedičních sil v Evropě D. D. Eisenhower hlásil do Bílého domu: Dobývání české kotliny by stálo život nejméně sto tisíc naši vojáků. A tak manifestačně dojeli do Plzně a měli jednoho mrtvého vojáka, který opilý spadl z vozidla; 1968 – USA proti invazi pěti států tehdejší Varšavské smlouvy do Československa pouze mluvily, nechtěly však mocenský status quo nijak narušit.

A co ty další manifestační fráze (?) − vynikající česko-americké vztahy ve všech oblastech mají další potenciál, nutné je další prohlubování transatlantické vazby − přeloženy do lidštiny znamenají, že je nutné, abychom důsledněji a v drtivé většině přijali Spojenými státy oktrojovanou tvorbu nepřátel a místo politického a hospodářského partnerství jejich hospodářský diktát.