Náhody? Ano, jsou, ale i v politice?

     Velmi často se v politice na konečném výsledku podílí více aktérů zpravidla s různým směřováním. Jsou však i jednorázové akce, kdy vykonavatel je motivován jen ideologickým střetem politických uskupení, viz pravděpodobně atentát na slovenského premiéra Roberta Fica. Jiné to, zase pravděpodobně, bude při útoku na Donalda Trumpa. Vadil mnohým, tak jako před léty John Fitzgerald Kennedy. U něj střelec Lee Oswald byl za dva dny zlikvidován, aby nepromluvil, ale bylo zřejmé, že byl najat. Podezřelých bylo více; nejvíce se mluvilo o FBI, ale nic se nepotvrdilo.

    Stejně tak se nedozvíme, jak byl střelec na Trumpa motivován; vše se asi dá za vinu bezpečnostním složkám, ale případná motivace se asi nevyjasní. Otazník také je, zda chtěl být zatčen a nebo spáchat sebevraždu?

    Podíváme-li se domů, nepovažuji za náhodu, že je před každými volbami soudně aktivován Babišův „čapák“ nebo složka „Bureš“. M.j. každý (nebo skoro) zahraniční pracovník měl vedenou složku; ať vědomě nebo i bez toho – hlášení museli podávat všichni. Ne že by mně Babiš tak přirostl k srdci, ale stálé rozmazávání stokrát překopaného akorát ukazuje na slabost politických soupeřů.

    Stejně tak se nestalo, že by Rus jen tak pro krácení dlouhé chvíle napadl Ukrajinu. Je více než zřejmé, že na vyvolání ozbrojeného střetu „pracovalo“ dost lidí. Silně v popředí je ukrajinský nacionalismus s příklonem ke Stepanu Banderovi za to, že chtěl Ukrajinu jako svébytný suverénní stát a neváhal k tomu použít vše, co měl po ruce, včetně spolupráce s hitlerovským Německem, byť nejdříve okusil jejich vězení. Adorování nacistických pohlavárů, zvláště Hesse bylo také před současnou válkou jako chleba. Ovšem nemalou „zásluhu“ na směřování Ukrajiny měli a mají američtí poradci, působící v zemi cca 10 let před válkou. Až panoptikálně zní slova dobrovolníka, který chtěl bojovat proti Rusům, že o tom, zda bude přijat rozhoduje americký „poradce“! Téměř na celém území útoky na ruskou menšinu s finálním jazykovým zákonem jsou také vážným polínkem k válce.

   Stejně tak ruský užší vztah s Iránem nebude namířen proti Izraeli, neb dle omluvy Putina židovské obci za nemožný výrok ministra Lavrova o Hitlerově židovské krvi ve finále s cílením na Zelenského, který takovou krev má, je zřejmé, že není zájem být s Židy v nenávistné poloze. Dobrá americká pozice v řadě arabských států nutí Rusko mít vedle Iráku také nějaké želízko v ohni. Jaký může mít vliv na příští útoky Hizballáhu (silně podporovaného Iránem) na Izrael ukáže až budoucí čas. Výzvy představitelů západních zemí k opuštění Libanonu leccos naznačují.

    Co z toho všeho plyne pro řadového občana? Jak má být a do jaké hloubky informován, aby případně mohl ve volbách napomoci ke změně směřování státu? Tedy samozřejmě také k potvrzení současné vládní garnitury. Nemělo by to být veřejnoprávní médium – viz. ČT a Rozhlas?! A co investigativci – novináři, to už nikdo nenapíše kolik nás ta Ukrajina stojí, jak má přednost před českým občanem, kdo všechno se k nám dostal v rámci válečné migrace (i ti, co byli vyhoštěni) a vůbec, kdy bude ve veřejnoprávních o Ukrajině zrušen ten pouze pozitivistický tón?!

    Když se vrátím k otázce z titulku, může se stát, že nějaká náhodná událost politiku ovlivní, ale daleko více do negativistického směru ji směřují neskutečné lži i na těch nejvyšších postech – např. Fialovo „Jsme ve válce“, dnes už stovky miliard na Ukrajinu, ale rozpočet právě v těch stovkách miliard v opakovaném mínusu!  Dále je k tomu už škoda slov.

    Když to zjednoduším, politika je disciplína, ve které menší a i větší míra lhaní je poměrně hojně používaný nástroj a proto je nezbytné mít více zdrojů.