NERV contra populum

pelc vladimír
13.11.2022 17:41
Národní ekonomická rada vlády (NERV) předložila 2. listopadu vládě ČR své návrhy na zlepšení parametrů státního rozpočtu.

Materiál Návrhy NERV na snížení výdajů a zvýšení příjmů veřejných rozpočtů v ČR obsahuje 12 návrhů na snížení výdajů státního rozpočtu a 17 návrhů na zvýšení příjmů státního rozpočtu.

Obecná charakteristika návrhů: Návrhy NERVu jsou založeny na militantní politice současné vlády pentakoalice, která se k moci dostala převratem učiněným Ústavním soudem (zrušení násobných hranic ke vstupu do Poslanecké sněmovny pro koalice).

Především jsou návrhy NERVu restriktivní, prospektivní rozměr v nich zpravidla chybí.

V čase dvouciferné inflace, jejíž konec není na dohled, chybí návrhy na její snížení, zkrocení.

Zisky nadnárodních korporací, bank, energetických firem apod. zůstaly NERVem nepovšimnuty – přitom radikálně rostou; dokonce se vyskytl návrh jednoho poslance ODS snížit daň z hazardu. Náklady krize mají zaplatit pouze občané (objevilo se tvrzení jednoho z ministrů, že když chudne společnost, musejí chudnout i důchodci – nikoliv však klesat šťavnaté zisky korporací, banky ad.).

Zásadním ozdravným krokem, který však NERV nenavrhuje, by bylo zrušení nadgabaritních a neodůvodněných armádních výdajů v řádu stovky miliard korun; tak by se dalo ušetřit jednoduše a bez negativního vlivu na životní úroveň občanů ČR. (Už v roce 2014 jsem napsal ZDE, že jsme na počátku 90. let propásli příležitost být neutrální zemí.)

Z republiky odtékají ročně desítky miliard ve formě dividend zahraničním firmám.

Příjmem by mohlo být faktické zdaňování sexuálních služeb; takové příjmy sice podle zákona zdaňovány být mají, u fyzických osob podle § 10, u právnických – když je právnická osoba provozovatelem vykřičeného domu – podle § 18 zákona o daních z příjmů, avšak tyto příjmy nejsou spravovatelné, takže se fakticky nezdaňují, ani se z nich neodvádí platby na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení. Pracovníci správce daně, „berňáku“, nemají nástroje, jak takového daňového poplatníka identifikovat, jak a podle čeho stanovit daňový základ atd. Před asi třinácti čtrnácti lety jsem pro jednání daňové komise ministerstva financí musel odhadnout (přesně to propočítat nelze), kolik stát ročně tratil na nezaplacených daních a pojistném z příjmů z prostituce; na základě rozličných údajů (i od obcí, policie atp.) jsem došel k tomu, že na daních a pojistném tehdy stát ročně přicházel minimálně o 40 miliard korun (čtete správně: miliard). Kolik je to dnes? Daně z hříchů existují, a jsou daněmi častými a inkasně sytými – jsou to daně z prodeje alkoholu, tabáku. Proč by k nim neměly patřit daně z příjmů, jež plynou z nabízení sexuálních služeb?

Návrhy NERVu vycházejí z ultraliberálních politických představ: Nutné je hlavně odstátňovat, privatizovat služby pro obyvatele (třeba předškolní zařízení, prodávat majetek státu atp.), protože jedině nestátní parametry jsou standardní. Tato ideologická mantravšak v politicko-hospodářské realitě neplatí. Přitom současná vláda nechává úřednickou strukturu bobtnat.

Zdůvodnění některých návrhů je věcným ale i jazykovým dada (nebo ptydepe?); kupř. u návrhu na zkrácení doby pobírání rodičovského příspěvku, kdy podstatou návrhu není zkrácení doby, nýbrž zkrácení rodičovského příspěvku (patrně o jednu třetinu), autoři píší: Opatření by bylo vhodné doplnit snížením administrativní zátěže a požadavků pro poskytovatele služeb jeslí, dětských skupin a školek, aby zejména zaměstnavatelé mohli podpořit pracovní sílu touto službou. Administrativní zátěží jsou patrně hygienické, pedagogické ad. předpisy, jež se předškolních zařízení týkají; přitom podpora zaměstnavatelů je možná, výdaje na předškolní zařízení mají daňově účinné – jde o výdaje na provoz vlastního předškolního zařízení, nebo o příspěvek na provoz předškolního zařízení zajišťovaný jinými subjekty pro děti vlastních zaměstnanců; viz § 24 odst. 2 písm. zs) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů; a na straně zaměstnance jsou tyto nepeněžní příjmy daňově zvýhodněny; viz § 6 odst. 9 písm. d) bod 2 zákona o daních z příjmů. A NERV ve svém dada pokračuje: Uvolnění této regulace by mělo rovněž pozitivní efekt na investiční činnost v této oblasti, výběr DPH a tvorbu pracovních míst. Jedná se tak o postupné odstátňování finanční stránky péče o dítě a přenos do standardnějších nestátních parametrů. Dále by bylo možné doplnit o podněty zvyšující flexibilitu, například podněty pro návrat na trh práce před ukončením doby čerpání příspěvku. Jak by „uvolnění regulace“ mohlo mít vliv na investiční činnost v této oblasti a na výběr DPH je ekonomickou záhadou, stejně jako tvorba podnětů zvyšujících pracovní flexibilitu. Politická mantra o nutnosti privatizace života je zřejmá. Tento návrh NERVu je protipopulační. Jaký návrh by v tomto případě byl koncepční (?) − uvažovat o způsobu navýšení počtu předškolních zařízení.

Autoři návrhů NERVu se velmi často, když představují své návrhy, zaklínají při hodnocení stavu hospodářství slovem „nekoncepčnost“, slovo používají jako frázi, nekoncepční však jsou jejich četné návrhy; kupř. v případě návrhu aby studenti/posluchači za studium platili školné, a na to dostávali státní (státem garantované) půjčky, jde o návrh nekoncepční – šlo by rabování státního rozpočtu, půjčky na povinné školné by znamenaly zvýšení výdajů státního rozpočtu (přitom NERV údajně předkládá jenom návrhy na snížení výdajů státního rozpočtu a na zvýšení příjmů státního rozpočtu; tento návrh však míří opačným směrem − jak hluboko navrhuje NERV zatnout sekeru dluhů do státního rozpočtu v tomto případě, není jasné). Ovšem zvážit jednorázové platby posluchačů při podání přihlášky (v současnosti není neobvyklé, že podávají přihlášky na několik vysokých škol, ale samo rozhodování o dalším studiu by mělo být odpovědné – a nevelká částka by k odpovědnému uvažování vedla), dále platbu při zápisu na studium a zejm. výraznější platbu při prodloužení délky studia nad stanovený rozsah za každý takový rok.

Systémově chybné je vázat daňové inkaso na míru inflace; fakticky se daňové zatížení vlivem rostoucí inflace zvyšuje u daní z příjmů (zvyšují se příjmy, tedy i základ daně), i u daní nepřímých (DPH, spotřebních; opět se zvyšuje základ daně) – inflace je tak nejlepším přítelem státního rozpočtu. NERV navrhuje další způsob přivýdělku státní rozpočtu díky inflaci – totiž vázat výši daně z nemovitých věcí na růst inflace.

Text NERVu obsahuje i návrhy, o nichž je dobré uvažovat – kupř. zrušení slevy na nepracující manželku či manžela (to je racionální a vyargumentovaný návrh); ztížení přesouvání zisků do daňových rájů, nerozšiřování paušální daně, zvýšení daní z hříchů (alkohol, tabák).

Zastavím se u některých problematických návrhů.

Zrušení státní daňové podpory stavebního spoření:Problémem četných návrhů NERVu je, že nejsou kvalifikovaně ekonomicky zdůvodněny, nejsou uvedeny jejich hospodářské parametry a sociální souvislosti. V tomto případě je návrh omezen pouze na popis, že stavební spoření vzniklo ve zcela jiné situaci nedostatku úspor, neexistence hypoték a celkového nedostatku dlouhodobých vkladů (a kapitálu); postupem času se z tohoto produktu stalo „pouze“ státem dotované běžné spoření pro některé, jež je však financováno z kapes všech daňových poplatníků … téměř okamžitě lze zrušit státní podporu stavebního spoření, výnos 4,2 mld. Kč. Četné daňové benefity jsou financovány z kapes všech daňových poplatníků; to však není hlavní či jediný důvod jejich rušení.

Zvýšit zdanění příjmů fyzických osob: NERV doporučuje zvýšení daňového zatížení daní z příjmů fyzických osob na úroveň, která byla při zdanění superhrubou mzdou (zrušení superhrubé mzdy znamenalo snížení daňového inkasa cca o 120 mld. Kč); proto navrhuje zvýšení daňové sazby u daně fyzických osob z nynějších 15 na 19 %. (Daňové zatížení fyzických osob při superhrubé mzdě bylo 20,1 %; ZDE)

Některá tvrzení NERVu nejsou jasná: Velké rozdíly ve zdanění OSVČ a zaměstnanců (zvláště v mezinárodním srovnání) způsobují postupnou erozi daňových příjmů a porušují zásady vertikální a horizontální daňové spravedlnosti. Ovšem v jakém smyslu (?) − jsou, podle NERVu, osoby samostatně výdělečně činné zatíženy daňově a odvodově neúměrně méně, než zaměstnanci, nebo naopak? (Daňové a odvodové zatížení OSVČ je několikanásobně nižší, než zaměstnanců.)

Tvrzení systém vykazuje minimální výslednou daňovou progresi, např. díky nemožnosti čerpat některé slevy nízkopříjmovými poplatníky či poměrně vysokými minimálními základy pojistných OSVČ je nelogické a nepravdivé; nemožnost čerpat některé slevy nízkopříjmovými poplatníky formou bonusů na daňovou progresi vliv nemá. Daňová progrese je dána zvyšující se sazbou daně, či vahou daně na příjmech poplatníka – velikostí zaplacené daně na disponibilních příjmech daňového subjektu. Minimální základy pojistných OSVČ, ve srovnání se základy zaměstnanců, vysoké nejsou.

Zvýšení daňového zatížení zvýšením daňové sazby u daně z příjmů fyzických osob by bylo nejjednodušším fiskálním opatřením na příjmové straně státního rozpočtu, avšak, zejména v současné situaci mimořádné (dvouciferné) inflace a při dlouhotrvajících i budoucích hospodářských problémech, sociálně necitlivé. Hospodářsky by zasáhlo zejm. ekonomickou střední třídu (o níž pravicové mantry uvádějí, že je základem společnosti).

Omezení ev. rušení daňových výjimek a úlev: Daňový evergreen. Jde o pravicovou daňovou mantru. Chytl se jí i prezident ing. Miloš Zeman ZDEZDE (že je takové paušální uvažování chybné, jsem dostatečně zdůvodnil). Daňové systémy posledních sto padesát let nejsou nic jiného, než systémy daňových výjimek, benefitů apod. (viz texty, na které „zde“ odkazuji). Paušálně tvrdit, že je nutné tzv. daňové výjimky, benefity zrušit, není kvalifikované. Uvažovat je vhodné o odpočtech úroků z hypoték, osvobození příjmů z prodeje cenných papírů po časovém (spekulačním) testu, o investičních pobídkách a jejich daňové podpoře, o osvobození prodeje nemovitých věcí v případě jejich prodeje jako součásti majetku obchodní společnosti po splnění časového testu.

Revize snížených pásem DPH: Ten slovní eufemismus NERVu znamená, že by se měla většina komodit s nyní sníženou sazbou DPH zařadit do sazby základní. Zvýšení daňové progrese této nepřímé daně zejména pro nízkopříjmové obyvatele je nutno brát jako řešení asociální, na úkor takových osob. Argument, že při snížené sazbě DPH daňový benefit využívají i vysokopříjmoví poplatníci, neobstojí – daňovou spravedlnost je dobré řešit daňovou progresí osobních přímých daní z příjmů.

Zvýšit daň z nemovitých věcí: Svěřené daně z nemovitých věcí mají hlavní váhu na příjmové straně obecních rozpočtů a mají značný vliv na jejich finanční stabilitu a autonomii. Návrhy NERVu na radikální zvýšení daně z nemovitých věcí nejsou ekonomicky kvalifikované (a nejsou ojedinělé – vzpomeňme na připitomělé návrhy Pirátů na stonásobné, tedy likvidační zdanění nemovitých věcí, zejm. bytů a bytových domů ZDE); NERV: Relativní úroveň (daně z nemovitých věcí) je možno stanovit různě (v pořadí dle výše výnosu): (1) dle inflace (stát vydělává na inflaci u daně z příjmů a u nepřímých daní a nyní NERV navrhuje další přivýdělek díky inflaci, (2) dle podílu výnosu daně na HDP (návrat k repartiční, kontingentované dani postrádá logiku, proč se vracet do doby středověku a daňových požadavků monarchů); (3) dle růstu cen nemovitostí (což je nesystémový parametr, protože daň z nemovitých věcí je celostátní, s možností jejího navýšení místním koeficientem, ceny nemovitostí jsou záležitostí lokální). NERV dále: Zároveň zavést automatickou každoroční valorizaci přinejmenším podle tempa inflace (což by znamenalo pod kotlem inflace více zatopit), případně podle nominálního růstu HDP. Daň z nemovitosti v ČR byla a je na extrémně nízké úrovni. Její reálný výnos výrazně degradovala a poslední dobou degraduje inflace (a to NERV navrhuje na inflaci ji navázat). Daň nemá distorzní dopady na pracovní motivace (což není pravda, vyšší daňové zatížení může vést ke snižování ochoty po pracovní mobilitě). Její zvýšení může snížit poptávku po investičním držení nemovitostí, tlačit dolů ceny nemovitostí a oslabovat inflační tlaky (investiční držení nemovitých věcí, zejm. bytů, není nic negativního, většina občanů ve státech na západ od nás bydlí v nájmech; vyšší daň nemůže cenu nemovitosti tlačit dolů, daň má v její ceně absolutně marginální váhu, vyšší může mít v ceně pronájmu; zvýšení daně naopak inflační tlaky bude podporovat).

 

Návrhy předložené NERVem jsou převážně hospodářsky restriktivní, nikoliv prospektivní. Jde o pravicový koncept ekonomiky. Je to plochý, protože pouze fiskální, tedy zjednodušený pohled na daňové a další hospodářské problémy – daně však mají výrazně sociálně-ekonomický rozměr.

Někteří politici vyjádřili názor, že návrhy NERVu jsou správné, protože jejich uskutečnění by snížilo či zrušilo míru populismu aktuální hospodářské politiky (např. zkrácení výše rodičovského příspěvku, snížení slevy na jízdném pro studenty a seniory, opětné zavedení karenční doby v případě nemoci zaměstnance v délce 1−3 dny). Jde o nekvalifikované, demagogické užití slova „populismus“ jako označení něčeho negativního; ale to je nesmysl. Politika by se měla dělat pro populus, tedy pro lidi, nikoliv contra populum, proti lidem. V tomto smyslu by politika měla být populistická.

Na závěr si neodpustím poznámku: Odborný materiál předkládaný vládě ČR by měl být odborný; po všech stránkách. O jeho úrovni vypovídají projevy evidentní nekvalifikovanosti autorů; kupř. v kapitole „Redukce počtu policistů“ píší …spíše než země středu a severu EU (Švédsko, Nizozemí, Německo)… Žádný stát „Nizozemí“ neexistuje (Nizozemí je historické označení pro region zahrnující části území Nizozemska, Belgie, Lucemburska a označovaný jako Benelux). Nebo v kapitole „Privatizace“ píší ... Stát vlastní a ovládá velké množství firem (od standartních akciovek až po zotavovny na Přední Labské), … Patrně v těch standardních akciovkách hodně mávají prapory.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Standa

Pokud v nových volbách nezvítězí dnešní opozice, bude vše jen vyhozený čas a peníze ! Tenhle NERV je k ničemu a je třeba ho vyoperovat neboť bude působit jen bolest !