Nezapomeňte na babičku….!

Druhou nejvíce ohroženou skupinou jsou senioři. Domovy seniorů se dokonce stávají smrtonosnou pastí. Senioři žijí velice často daleko od svých dětí, vnuků. Byt, nebo domek co si postavili, kde děti vychovali, často před časem opustili, přenechali jej mladým. Loučili se asi těžko s místem, kde prožívali své šťastné dny, vychovávali děti, sklízeli ovoce své práce. Dostali naději, že děti i vnuci, je budou navštěvovat v neděli i ve svátek, o narozeninách babičky, dědy, přijdou s dortem…

Domovy seniorů, povětšinou pokoj pro dva, pro tři, nebo čtyři…. soukromí minimální. Postel, stolek, skříňka, fotografie a snad televize. Se sousedkou na pokoji si již vše řekli, na odpolední pohádku se podívali, časopis několikráte přečetli, křížovku vyluštili….

Je neděle, její narozeninový den. Jistě přijdou, sousedce i sestřičkám se chce s vnoučaty pochlubit, proto celý den vyhlíží u okna, každé zaťukání na dveře u ní naději vzbudí. Zastydí se, že dnes zase nepřišli. Jen SMS z hor přišla … až příště. Pod polštářem už měsíce čeká obálka pro vnoučata.

Vládou tolik slibované proočkování, zejména té nejstarší generace se hroutí, není vakcína. Dodavatelé nedodali, co slíbili. Nad vakcínou z Východu mudrujeme, bojíme si přiznat, že EU selhala. Vždyť ta jindy až protektorsky přísná EU byla koordinátorem celé této akce…. Dnešní snaha o omlouvání, zlehčování situace nezachrání ty tisíce dalších obětí, zejména z řad seniorů. Vzpomínám, jak před časem někteří záviděli seniorům ten drobný příspěvek, s otázkou zda to není zbytečné plýtvání…

Chci jim vzkázat - nebojte se, však ten příspěvek skončí nejspíše v té obálce pro vnoučata, schovaný tam pod polštářem…. Návštěva dětí, vnoučat, je pro ně v těchto dnech darem. Na jejich radost i úsměv nezapomene.

Přemysl Votava