Normalizace v Bahrajnu pod patronátem USA

Sunnitský král Hámid ibn Ísa al-Chalífa patří k tradičním americkým a saúdským spojencům a v bahrajnských přístavech kotví pátá námořní flotila USA. Dynastie al-Chalífa vládne zemi 230 let a po velkou část 20. století byla poslušným vazalem Britského impéria. Aby se udržela u moci, tak šíří mýtus, že Bahrajn žije pod neustálým tlakem Teheránu. Bahrajnci však vždy odmítali být součástí šíitského národa pod vedením Íránu. Protesty byly a jsou skutečným národním hnutím, které nemá nic společného s náboženským sektářstvím. Heslo, které dominovalo Perlovému náměstí v Manámě v průběhu revoluce, znělo „Ani sunité, ani šíité, ale Bahrajnci.“ Protestující požadovali konstituční monarchii, legitimní parlament, svobodné volby, reformy a zastavení korupce.

Monarcha se po březnovém potlačení protestů rozhodl rozdělit národ na vítěznou sunnitskou menšinu a poraženou šíitskou většinu. Vládnoucí dynastie revoluci interpretovala jako šíitské spiknutí organizované Teheránem a Hizballáhem a přistoupila k tvrdé odvetě a čistkám. O práci přišlo kvůli účasti na protivládních protestech přes 2000 lidí a stovky demonstrantů, reprezentantů opozice a ochránců lidských práv byly zatčeny. Osm aktivistů, napojených na organizace bojující za lidská práva, odsoudil vojenský soud na doživotí za údajné plánování převratu. Mnohé z uvězněných revolucionářů – včetně žen, kterým je vyhrožováno znásilněním – bijí dozorci holemi a elektrickými kabely. Čtyři stovky studentů byly vyloučeny z univerzit, které je identifikovaly pomocí příspěvků na Facebooku a videozáznamů z YouTube. Univerzita v metropoli Manáma od studentů žádá, aby podepsali prohlášení o loajalitě k Bahrajnu a jeho králi, jinak ztrácí právo na studium. Zároveň pokračuje proces s padesáti zdravotníky, kteří ošetřovali raněné demonstranty. Lékaři a zdravotní sestry, jejichž přiznání z „podvratné činnosti“ je vynucováno i mučením, odmítají tvrzení úřadů, že první pomoc, kterou poskytovali protivládním demonstrantům, znamená podporu revoluce.

Bahrajn 1. června zrušil výjimečný stav, trvající od března. Od té doby se v zemi denně demonstruje. Policie protesty rozhání slzným plynem a gumovými projektily. Média se však raději věnují svatbě monackého knížete a jiným „veledůležitým“ událostem. Revoluce v Bahrajnu není populární téma, stejně jako předrevoluční situace ve Španělsku a v Řecku nebo revoluce na Islandu. Západ nemá ve vztahu k obyvatelům tohoto malého ostrovního státu čisté svědomí, a tak raději zavírá oči a cudně mlčí. Obamova vláda totiž uzavřela s rodinou Saúdů obchod na principu „Vy provedete invazi do Bahrajnu a my odstraníme Muammara Kaddáfího v Libyi.“ Dva diplomatické zdroje v OSN (jeden evropský a jeden z uskupení BRICS) nezávisle potvrdily, že Washington prostřednictvím ministryně zahraničí Clintonové dal Saúdské Arábii pokyn provést invazi do Bahrajnu a rozdrtit demokratické hnutí v jejím sousedství výměnou za hlasování pro bezletovou zónu nad Libyí Ligou arabských států. To je jen další smutné svědectví o falešnosti a pokrytectví Západu, který se neustále ohání bojem za demokracii a lidská práva a přitom jen chladnokrevně sleduje své geostrategické zájmy.