O jednom dílku české rusofobní propagandy

1 ) ve své době široce popularizováný fakt v českých médiích soudního zákazu demonstrací na Majdanu. Mimochodem,  k prvním násilnostem mělo dojít při demonstracích v Kyjevu těsně před zveřejněním  příslušného soudního výroku, takže nelze vyloučit, že šlo o provokaci ukrajinských nacionalistických  extremistů. Zamlčení těchto faktů před čtenáří otevírá samozřejmě cestičku ke zcela tendenčnímu výkladu následných události. Zhruba řečeno, nikdo není povinen setrvávat v téměř zhrouceném státě, v němž nejsou respektovány soudní příkazy, což má naprosto objektivně na svědomí všechny další mrtvé, a to v celém následném období na Ukrajině a v Novorusku. Z tohoto důvodu je také nutno charakterizovat probíhající údálosti v tomto rozpolceném regionu jako občanskou válku;

2)  že kdyby výše uvedený soudní  zákaz byl respektován nejenom statisíci  účastníky předešlých demonstrací, ale také zbylými dvaceti tisíci vytvrvalci, tak by příslušníci pořádkových sil neměli do koho střílet.  Výše uvedené první násilnosti, které se měly odehrát před vyhlášením soudního výroku, otevřely cestu k nelegálnímu pořádání demonstrací jejich organizátorům (komu tedy dobře posloužily?), ale současně soudní zákaz přece jenom dával prostor pokoušet se o jejich zamezení. Dostupná videa ukázala, že po zasahujících příslušnících policie někdo střílel. Buď jde o falsa, nebo i o provokaci, tedy o natočené divadlo, pak ale je s tím nutné vypořádat, nikoliv o jejich existenci před čtenáři pomlčet, pokud pojednávám o lžích ruské propagandy. Pan Janda sice tento fakt nezamlčuje, ale vzhledem k tomu, že se zcela vyhnul konstatování faktu soudního zákazu demonstrací, tak tento fakt zasazuje do zcela jiného kontextu. Hraje šachy s protivníkem, kterému předtím čmajzl dámu.

3) zcela zamlčuje existenci vracejících se spálených autobusů účastníků demonstrací proruských secesistů (v Kyjevě, nikoliv na Majdanu), z Kyjeva na Krym před vyhlášením jeho nezávislosti,. Po jejich shlédnutí, ať v realitě, nebo na videu, nutně každý obyvatel Krymu se musel začít zamýšlet, zda je možné zůstávat s těmi paliči v jednom státním svazku s ohledem na svou vlastní bezpečnost. Je jasné, že tento pocit má přednost před Budapeštským memorandem. Ani Budapešťské memorandum nemohlo zakázat, aby se třeba od Ukrajiny odtrhla Halič.

4) v případě odvolání se na kauzu Kosovo nejde o to, co tam probíhalo, ale o výrok Mezinárodního soudního dvora v Haagu, který v podstatě sdělil, že by v rámci mezinárodního práva měly být vypracovány normy alespoň ve formě doporučujcích rezolucí OSM, jimiž by se mělo řídit všude tam, kde podle Charty především politika státu vede ke zhoršení postavení (národnostních) územně lokalizovaných menšin oproti dosavadnímu stavu,  kdy tedy nastává možnost upřednostnit právo na secesi před principem dodržení neporušitelnosti územní celistvosti státu. Je jasné, že objektivně pociťované zhoršení postavení příslušníků menšiny má přednost před Budapeštským memorandem.

5) Neoznačené vojáky je nutné vždy považovat za dobrovolníky, protože nejsou pod ochranou ženevských konvencí, a to ještě v tom případě, když jde o vyhlášenou válku podle všech pravidel mezinárodního práva.  Pokud se materiál odvolává na svědectví jednoho z nich, tedy Alexandra Anatoljeviče Alexandrova, tedy možná skutečně četaře z třetí brigády speciálních sil z města Togliati, nícméně bez výložek, tak toto anarchistické individuum mělo být buď postaveno před soud přinejmenším pro nedovolené ozbrojování a účast na spiknutí za násilné odtržení části území Ukrajiny, nebo alespoň omilostněno prezidentem Porošenkem. Pokud se tak nestalo, tak to celé svědectví je postaveno na vodě, není sepsáno vlastní krví.

Tam, kde se vyskytnou mrtví, je nutné znésvářené strany oddělit, ať už  na jejich smrti má vinu kdokoliv, protože společné soužití tak na pět generací přestává být možné. Tuto možnost vylučuje existence kytiček na hroby těch mrtvých.  Nezasazuje-li se Evropská Unie a Česká republika velmi důrazně o rozdělení téměř zhrouceného státu (menší stát, menší problém), tak se také z tohoto důvodu stává agresorem alespoń na úrovni rétoriky, ale v realitě si kope vlastní hrob. A hlavně je nutné pozastavit se nad tím, proč právě Česká pozice dává prostor tak nekvalifikovaně zpracovanému materiálu, který by mohl v nejlepším případě sloužit snad jako interní pomůcka k diskuzi. A když už se něco takového zveřejní, tak je to nutné takto označit. A pak to patří na zadní stranu.  

 Poznámka na závěr: Musím pana Jandu pochválit za jeho popis chování Janukovyče, předcházející jeho útěku z Kyjeva, pokud skutečně odmítl podepsat to, co bylo dohodnuto.