Přemysl Votava: Pohádka, které jsme příliš uvěřili

Něžná revoluce se zrodila sice až po vítězství Solidarity v Polsku, či po pádu berlínské zdi, ale dokonce i po změnách v SSSR. V prosinci 1989 „komunistický parlament“ jednomyslně zvolil Václava Havla prezidentem Československa.

Uvěřili jsme slovům politiků a těšili jsme se na ten svět bez válek, bez vojenských paktů, na svět, kde pravda zvítězí nad lží a nenávistí. Dokonce jsme uvěřili tomu, že se staneme miláčkem celého „západního světa“. Dostane se nám tím satisfakce za ta léta německé okupace, kdy jsme byli obětováni západními spojenci, nastupujícímu fašismu v zájmu „míru“ v Evropě. Doufali jsme, že se nám dostane i morálního odškodnění za ta léta persekuce, ponížení po druhé světové válce, kdy jsme se stali z rozhodnutí velmocí součástí komunistického bloku. Po celou dobu poroby jsme věřili ve spravedlnost i v návrat svobody.

Dnes už pozapomínáme na události 17. listopadu 1939, kdy v boji za svobodu své vlasti umírali na popravištích studenti, mladí lidé….

Polistopadové odstranění ostnatých drátů nám otevřelo nové možnosti. Plni nedočkavosti jsme vychutnávali ten svobodný svět, který nám nabídl to zakázané ovoce. Rozzářená velkoměsta, Vídeň, Paříž, Londýn, Řím, nám klečely u nohou. Západní Evropa obdivovala naši statečnost, zahrnovala nás sliby, nadějemi, dary i milodary. Politici celého světa si v Praze podávali ruce, politikům medaile věšeli a nám ostatním slibovali... My věřili slibům.

Věřili jsme té lákavé pohádce o spravedlivém světě, o upřímnosti politiků. Lásku k vlasti máme v sobě, naši dědové, otcové za ni bojovali, umírali. Oni jásali nad získanou svobodou v roce 1918, 1945, my pak v listopadu 1989. Láska k vlasti dnes budí podezření, jiný názor je odsuzován. Demokratická volba je zpochybňována. Dějiny jsou přepisovány. Pomníky hrdinů jsou káceny. Média určují hlavní směr politiky i historie. Nenávist se zabydluje…..

Dnes bilancujeme. Československo se po listopadu rozpadlo. Varšavská smlouva i RVHP zanikly, jsme členy EU i NATO. Tedy mír a bezpečnost na věky? S členstvím v NATO přišla agrese proti lidu Jugoslávie, bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, toho pravého mezinárodního spojenectví. Budují se ploty na hranicích i mezi národy. Do Evropy se valí miliony nelegálních migrantů, žijeme v obavách z terorizmu. Přes mnohé proklamace o míru, svět není bezpečnější. Armády NATO stojí přímo u hranic Ruska. Přes ČR se valí zahraniční armády.

Slyšíme, že naše vlast vzkvétá, … supermarkety přetékají zbožím, „banány“ dostaneme všude a po celý rok. Dovolenou místo u Berounky můžeme trávit na Bahamách či ve vilce na Floridě. Lyžovat se jezdí do Alp. Trabant vyměnili mnozí za značku AUDI, Mercedes.

Mnohým, těm zručnějším, se otevřel svět neomezeného podnikání. Z privatizace mnozí zbohatli přes noc. Místo jedné banky, můžeme si uložit své vklady do desítek jiných. To vše už můžeme. Pravda ne všichni. Ti méně šťastní poznali slovo exekuce, osobní konkurs, nezaměstnanost, minimální mzda, sociálně vyloučené lokality, mnozí z nich poznali, jak chutná život bezdomovce. Pod mosty i u popelnic je plno….

Místo příkazů z Moskvy přichází direktivy z Bruselu. Neposlušnost k EU se trestá. Pro EU jsme zajímaví svou lacinou pracovní silou, ale zejména svoji středoevropskou polohou. Platy zaostávají daleko za západní Evropou. Do zahraničí odcházejí lékaři, IT odborníci, ale i další mladí lidé, kteří hledají perspektivu…

Místo továren tradičních českých výrobců a světoznámých firemních značek dnes stojí montovny a velkosklady. Tradiční řemeslná zručnost pomalu mizí. Místo obchodních vztahů, volíme politiku sankce. Ztrácíme přátele, trhy i svoji věrohodnost. V potravinách jsme odkázáni na dovoz, často druhořadé, podřadné kvality.

Vládní garnitury neřeší problémy této země, ustrašeni přešlapují před bruselskou vrchností. Volby pak provází nízká účast voličů, roste apatie, nezájem. Do demokracie máme ještě daleko, možná více než před 28lety. Dlouho jsme byli zahleděni do té polistopadové pohádky o tom, jak pravda zvítězí nad lží a nenávistí.

Přemysl Votava