Poznámky k vývoji české ekonomiky ve 20. století: na prahu nového milenia: podivné omyly centrální banky
18.1.2011 13:05
Podívejme se na vývoj české ekonomiky na počátku nového století prostřednictvím časového snímku očima komentátorů a zpravodajů z r. 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie ( citace jsou upraveny a kráceny). Podle novoročního projevu pana prezidenta republiky Václava Klause jsme "v letech 2004 - 2007 nevyužili příznivé situace k tomu, abychom záhajili potřebné změny". Otázka pouze zní, zda tato situace vůbec někdy nastala? A zda-li mohlo vůbec být o nějakých změnách jasno? Na Silvestra r. 2003 přinesl z klávesnice Lenky Zlámalové server ihned následující prognózu událostí let příštích. Ve světle této prognózy je jasné, že česká ekonomika od roku 2000 začala růst navzdory Evropě a světu
„Recese, krize, nestabilita - tato slova může pravděpodobně každý, kdo se zabývá ekonomikou pro příští rok, uložit k ledu. Po časech, kdy krátké vzestupy střídaly stagnace a v řadě zemí i propady ekonomiky, by měl svět v nejbližších dvou letech zažít období prosperity a růstu životní úrovně" Tento scénář dodává kuráž. Ale proto, aby se tato prognóza skutečna naplnila, je potřeba splnit celou řadu předpokladů," řekl Jean-Philippe Cotis, hlavní ekonom Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Nejméně jeden významný problém však mají skoro všechny státy společný a tím jsou rostoucí dluhy. Spojené státy, Německo, Francii, ale například i Česko budou i v časech růstu ohrožovat velké schodky státních financí. "Dobré časy by politici neměli využít k hýření, ale k vyřešení závažných dlouhodobých problémů," upozorňuje Cotis. Většina zemí je výrazně zadlužená a stále odkládá nutné reformy - především v důchodech a sociálních sítích. "Období stabilního vzestupu je jedinečnou příležitostí, jak nepopulární reformy udělat s co nejméně bolestivým dopadem na lidi," říká profesor Jan Švejnar, ředitel Davidsonova institutu na Michiganské univerzitě v USA- Nejde ale jen o státní dluhy. OECD upozorňuje, že hlavně americké a britské rodiny jsou výrazně zadlužené. Amerika má nejvýraznější šanci pocítit "dobré časy". Prudký růst ze třetího čtvrtletí má totiž zdravý základ: zisky firem se za poslední rok zvýšily o 30 procent, investice o čtrnáct. Nejvíce přitom firmy utrácejí za moderní technologie - o 18,4 procenta více než loni, vývoz roste o osm procent a produktivita ještě o procento rychleji. Tak příznivou konstelaci nezažily Spojené státy za posledních dvanáct let. Dokonce ani v časech technologického boomu v Silicon Valley, kdy burzovní index NASDAQ lámal rekordy. Když pak ceny technologických akcií prudce klesly a růst se zpomalil, padala slova o přefouknuté bublině. Teď však začíná prudký vzestup technologií přinášet zisky. Právě díky těmto investicím minulých let prudce roste produktivita práce. "Americká ekonomika z toho bude těžit i v příštích letech," říká Cotis. Za Atlantikem dlouho navzdory vzestupu ekonomiky neklesala nezaměstnanost - díky moderním technologiím dokázaly firmy dosáhnout vysokých zisků s menším počtem lidí. V posledních měsících však konečně lidí bez práce ubývá. Přes všechny ekonomické úspěchy však stále oslabuje dolar. Amerika se totiž zároveň stává velmi zadluženou zemí. Bush oživil hospodářství snížením daní, propad veřejných financí však dosáhne šest procent HDP. Tak hluboký schodek země nezažila léta a investoři se obávají, že zadlužení může největší ekonomiku rozkolísat. Proto prodávají americké akcie a dluhopisy a dolar stále oslabuje. Západní Evropa se narozdíl od Ameriky nemůže těšit na boom, ale dostane se z nejhoršího. Největší země eura - Německo, Francie a Itálie - letos po letech stagnace zaznamenaly pády svých ekonomik. Všechny tři mají před sebou zásadní reformy důchodů a sociálních sítí. Německý kancléř Gerhard Schröder a francouzský premiér Jean-Pierre Raffarin už se do reforem pustili. Ekonomové je považují za slabé, ale jedním dechem dodávají, že obě země se alespoň snaží. Zásadní problém je, že sociální sítě nabobtnaly do rozměrů, kdy je ekonomiky nejsou schopny platit, a tak přibývá dluhů. Mnoha lidem se nevyplácí pracovat, protože sociální dávky jsou vyšší než platy. Firmy se těžko vyrovnávají s krizemi, protože je složité propustit zaměstnance. Takže je raději nepřijímají, ani když se jim daří, a oba státy tak trápí vysoká nezaměstnanost. Problémy už byly tak velké, že se před nimi nedalo uhnout, a tak oba politici dělají reformy, o nichž by před pár lety ještě neměli odvahu mluvit. Gerhard Schröder pár dní před Vánocemi protlačil parlamentem reformní balíček se jménem Agenda 2010: snížení daní o 15 miliard eur, snížení podpor v nezaměstnanosti a sociálních dávek, snadnější propouštění. Němec, který odmítne práci, přijde až o třetinu podpor. "Německo se dalo do pohybu," prohlásil kancléř. Němci však stále narozdíl od Američanů své ekonomice příliš nevěří, a proto neutrácejí. Za vánoční nákupy utratili podle obchodnické federace HDE o tři až čtyři procenta méně než před rokem. Dobrou zprávu nepřinesl ani průzkum spotřebitelské důvěry, který udělala agentura GfK. Němci se k větším nákupům, jež by podpořily ekonomiku, nechystají ani v příštím roce. Ekonomiky nových členů unie se mohou těšit ještě na rychlejší vzestup než současní členové bruselského klubu. Vůbec nejrychleji se bude životní úroveň zvyšovat v pobaltských zemích - Litvě, Estonsku a Lotyšsku. Maďarsko a Polsko zažijí růst ekonomiky přes tři procenta. Ještě výrazněji budou bohatnout Slováci - o 4,2 procenta. Jejich hospodářství dodají impuls nedávné reformy - hlavně zjednodušení daňového systému. Vzestup Česka bude nejpomalejší ze všech nových členů unie. Letos se po desetiletí stagnace konečně dočkalo mírného vzestupu - o 2,2 procenta - i Japonsko. Premiér Džuničiro Koizumi vyhrál na podzim volby a získal tak možnost udělat reformy, které slibuje už od chvíle, kdy byl v roce 2001 zvolen poprvé. Nejdůraznější zásahy potřebují podle ekonomů především japonské banky, v nichž se nahromadilo mnoho špatných půjček. Mezi šéfy finančních domů a firem, jimž půjčují, jsou navíc velmi úzké vazby, které velmi často míří až do politiky. Proto je velmi obtížné tento léta zažitý systém měnit. Koizumi po zvolení slíbil, že k tomu už napřesrok sebere odvahu.
V závorce v následujících tabulkách jsou tučně a podtrženě vyznačena ta léta, kdy hospodářská politika vlád ČSSD mohla reálně ovlivňovat vývoj makroekonomických veličin, tedy v letech 1999-2007. Vláda Miloše Zemana přebírala spálenou zemí od ODS v r.1998, avšak je zřejmé, že efektivnost její politiky se mohla projevit vždy v nejlepším případě s roční či s dvouletým zpožděním. Základními nástroji vlády jsou totiž státní rozpočet a regulace ekonomiky prostřednictvím legislativy. V tomto případě mohla vláda ovlivňovat průběh ekonomického vývoje v r. 1999.
Změny v reálném HDP oproti předcházejícímu roku v letech
4,2 -0,7 -0,7 (1,2 3,9 2,4 1,8 3,6 4,3 6,4 7,0 6,1 2,6) -4,4 2,0 2,8 -3,1
Zdroj: OECD 2009
Určitým uznáním efektivnosti prorůstové politiky ČSSD bylo oznámení ČNB podle zprávy ČTK z 28.4. 2004, když centrální banka v dubnové prognóze zvýšila odhad inflace i růstu HDP pro příští rok–
Téměř o rok později 13. ledna 2005 ale publikoval server Ekonom článek Co dokáže deflátor, podle něhož
„revidovaná data o HDP pro rok 2003 byla nově zrevidována, čímž byla česká ekonomická historie opět poněkud pozměněna. Objem HDP pro rok 2003 se zvýšil o více než půl procenta a ze 3,1 % na 3,7 % - o více než půl procentního bodu - se zvedlo pro tento rok i tempo růstu HDP. Za ještě podstatnější změnu lze považovat, že došlo k poměrně razantním změnám v dynamice některých růstových faktorů. Z tabulky č. 1 je patrné, že podle nových údajů spotřeba vlády akcelerovala na 4,2 % (o 2 procentní body), naopak investice do fixního kapitálu výrazně zpomalily - růst investic v roce 2003 z původně udávaných 5,7 % nyní nedosáhl ani 3 %. To je z hlediska dynamiky hospodářského růstu změna velmi významná - investice tedy oproti původním závěrům v roce 2003 nerostly rychleji než spotřeba domácno stí, ale prakticky shodným tempem. Na první pohled se zdá, že jednoduše došlo k přesunu mezi investicemi a vládní spotřebou, vysvětlitelnému (ostatně jako již v minulosti) pouhým věcným přeřazením některých položek. Naznačují to objemové ukazatele ve stálých cenách předchozího roku, z nichž je tempo růstu odvozeno. To však nepotvrzuje vývoj ukazatelů v běžných cenách, které jsou primárním zdrojem dat pro převod do stálých cen i pro výpočet tempa růstu. Podle vyjádření v běžných cenách došlo u investic pouze k minimální změně; co se však změnilo poměrně výrazně, byl deflátor investic do fixního kapitálu - tedy cenový index sloužící pro převod z běžných do stálých cen. Po tomto předběžném prozkoumání starých a nových čísel se dostaneme k tomu, že pro celkové zachycení změn způsobených revizí je třeba zkombinovat pohled na původní a nové ukazatele v běžných cenách a pak ve stálých cenách předchozího roku s deflátory jednotlivých položek. Z tabulky č. 2 je patrné, že v oblasti konečné spotřeby a tvorby fixního kapitálu se změnily údaje v běžných cenách i deflátory, v oblasti vnějšího sektoru došlo pouze ke změně deflátorů. Nejvýznamnější změna v běžných cenách nastala v oblasti konečné spotřeby, kde došlo k navýšení o 21,1 mld. Kč (z toho je 10,7 mld. Kč spotřeba domácností a 9,8 mld. Kč spotřeba vlády). Ve stálých cenách je však pohled na změnu poněkud odlišný, podle toho, jak se změnil deflátor. Např. konečná spotřeba domácností, která vzrostla o 10,7 mld. Kč v běžných cenách, byla ve stálých cenách prakticky nezměněná (nepatrný pokles o 0,2 mld. Kč), protože byla doprovázena opačně působícím zvýšením deflátoru o téměř celý procentní bod. U vládní spotřeby se revize projevila trochu jinak. Vzestup o 9,8 mld. Kč v běžných cenách se v kombinaci s mírným poklesem deflátoru (o 0,4 procentního bodu) projevil ještě razantnějším zvýšením spotřeby vlády ve stálých cenách. Investice do fixního kapitálu se v běžných cenách revizí p rakticky nezměnily (mírný vzestup o 1,1 mld. Kč). Razantní revize deflátoru směrem nahoru - kdy cenová hladina místo původně udávaného poklesu naopak mírně stoupla - ovšem způsobila, že objem investic ve stálých cenách o 16,2 mld. Kč klesl a tempo jejich růstu se v roce 2003 silně zpomalilo. Podrobnější pohled na revidované a staré údaje tedy naznačuje, že rozdíly v tempu růstu u spotřeby vlády a investic byly způsobeny více změnami v deflátorech než primární změnou položek v běžných cenách. Nejvýraznější rozdíl ve stálých cenách předchozího roku zaznamenal vývoz zboží. Kde se vzalo oněch 24,1 mld. Kč ve vývozu zboží navíc oproti původně prezentovaným údajům? Pro odpověď je třeba se opět podívat na čísla v běžných cenách a na deflátory použité k převodu do stálých cen předchozího roku. Zde zjistíme, že vývoz zboží v běžných cenách prosincová revize nezměnila. Změnila ale deflátor vývozu zboží, a to poměrně významně - cenová hladina vývozu klesla o 1,7 procentní ho bodu. Opačným směrem se liší dovoz zboží ve stálých cenách předchozího roku, i když zde je diference méně výrazná (dosahuje pouze 7,3 mld. Kč). U dovozu zboží opět nedošlo ke změně položky v běžných cenách, ale byl změněn pouze deflátor - u dovozu naopak cenová hladina mírně stoupla, což objem dovozu zboží ve stálých cenách minulého roku stlačilo směrem dolů. Revize proto dosti významně změnila příspěvek zahraničního obchodu zbožím k vývoji HDP. Netto vývoz zboží se pouhou změnou deflátorů zlepšil o 31,4 mld. Kč, což představuje více než 1 % HDP, a to není změna nijak zanedbatelná. Revize proto vzbuzuje některé otázky týkající se změn deflátorů. Proč se zvedla celková cenová hladina investic do fixního kapitálu o 2 procentní body? Co stálo za snížením cenové hladiny vývozu zboží, když se nezměnila statistika vývozních cen? Jsou to změny v kvalitě vývozu, které vedly ČSÚ k tomu vývozy přecenit? Vedly k této změně diskuse probíhající v odborné veřejnosti ve směru pož adavků na vyšší zohledňování kvality? Faktem je, že revize vedla v oblasti vývozu zboží ke změnám, které byly ekonomy intuitivně očekávány: vyšší zohlednění kvality vývozu zboží, vedoucí ke snížení deflátoru, zlepšuje přínos zahraničního obchodu zbožím k růstu HDP. Nicméně bez přesného vyjádření a zdůvodnění ČSÚ zůstává tento názor pouhou hypotézou. Práce analytika tak začíná připomínat činnost detektiva, který shromažďováním nepřímých důkazů odhaluje reálnou podstatu věci. Tato argumentace nemá sloužit jako kritika, pouze jako apel na vyšší transparentnost údajů. Každá změna, která není jasně vysvětlena, vzbuzuje nezodpovězené otázky, nejistotu a zbytečná podezření. Dalším momentem, který u prosincové revize stojí za povšimnutí, je, že pro několik předchozích čtvrtletí se opět poněkud pozměnil obrázek o průběhu a faktorech českého hospodářského cyklu. Obrázek jasně ukazuje, že zatímco na podzim 2004 jsme se ještě domnívali, že se česká ekonomika nachází ve vzestupné fázi hospodářského cyklu, prosincová revize vrchol cyklu posunula zpět do druhého pololetí roku 2003. Během roku 2004 podle posledních údajů hospodářský růst české ekonomiky mírně zpomaluje. Není asi potřeba se dlouze rozepisovat o tom, proč je důležité mít o průběhu hospodářského cyklu jasnou představu, nebo jaké důsledky mohou mít chybná představa a falešné signály. Zmiňme v této souvislosti alespoň monetární politiku. V červnu až srpnu 2004, kdy došlo ke dvěma zvýšením základních úrokových sazeb, žili centrální bankéři v mylné představě, že hospodářský růst pokračuje stejnou dynamikou jako v předchozím čtvrtletí (ačkoli ve skutečnosti o půl procentního bodu zpomalil) a současně považovali růstovou trajektorii za nižší, než ukázala revize. Dnes je samozřejmě možné pouze spekulovat o tom, zda by je byla nejnovější data vedla ke stejným rozhodnutím nebo dokonce o tom, zda byla tato rozhodnutí správná. Před koncem roku byli ekonomové poněkud překvapeni diametrálně odlišnými výhledy dvou institucí zásadního významu - Ministerstva financí ČR a ČNB. Zatímco ČNB předpokládá pro rok 2004 akceleraci růstu na 4,1 % taženou především 12 % růstem investic a téměř 4 % tempem růstu spotřeby domácností, Ministerstvo financí předpokládá pro rok 2004 dynamiku HDP 3,8 %, pomalejší růst hrubé tvorby fixního kapitálu i spotřeby domácností (9,3 % a 3,6 %). Pro rok 2005 předpokládá ČNB další akceleraci růstu HDP na 4,5 %, taženou především robustním růstem investic (9,8 %) a zesílenou spotřebitelskou poptávkou domácností (4,5 %). Podle MF naopak HDP v roce 2005 mírně zpomalí na 3,6 %, stejně jako hlavní faktory růstu - investice (7 %) a spotřeba domácností (3,8 %). Nejnovější revize, posunující vrchol cyklu do druhého pololetí 2003, celkem jasně ukazuje na vyšší pravděpodobnost realizace méně optimistického scénáře Ministerstva financí“.
Změny v nominálním HDP oproti předcházejícímu roku
(14,8 -7,6 -10,3 (-4,1 -5,5 -7,4 -4,7 -4,6 -9,1 -6,1 -8,1 -9,7) -4,3 --1,5 -2,7 -4,8
Pramen: OECD 2009
Zde je evidentní, jak se snižovala za vlád socdem míra inflace, dokonce v posledních letech vlády socdem se sbližuje velmi těsně tempo reálného a nominálního HDP, to se opět mění nástupem další díky zvýšení objemu vládních výdajů dosahuje tento rozdíl 8% (-4, 4 a 4,4), jde o frapantní přiklad selhání politiky ODS). A také o důkaz toho, že ČNB není všemocná, že tedy za snižující se inflaci v letech předešlých lze také nalézt stopy střídmé fiskální politiky vlád ČSSD.
Je zřejmé, že přes mohutné fiskalní impulsy spjaté s bankovním socialismem se vládě ODS nepodařilo tak rozjet ekonomiku tak jak se to podařilo v posledních dvou letech sociálně demokratické vládě. Pote příšla opět sprcha v podobě vlády ODS). Co je ale ještě horší, tak ve světle výše uvedeného článku v r.2004 přibrzdila ekonomický růst ta ČNB zcela tím zvyšováním reposazby zcela zbytečně. Tím ztížila také možnost snížení státního dluhu. Zdroje nebyly.
Jak uvedla ČNB ve zprávě o hospodaření za rok 2004 na základě uvedené představy z úrovně a vývoji HDP a inflace z počátku dubna 2004 z dat po první revizi se „rozhodla zvýšit svoje základní úrokové sazby. Meziročně tak došlo k jejich nárůstu o 0,5 procentního bodu. Poslední změna byla provedena s platností k 27. srpnu 2004. Limitní dvoutýdenní repo sazba byla navýšena na hodnotu 2,5 % p. a., diskontní sazba na 1,5 % p. a. a lombardní sazba na 3,5 % p. a. Povinné minimální rezervy z primárních vkladů byly ponechány beze změny, tj. ve výši 2 %. Prostřednictvím repo operací sterilizovala volnou likviditu obchodních bank. V průměru bylo v roce 2004 sterilizováno 468 mld. Kč, což představuje meziroční pokles objemu cca 4 %. Tato zpráva ale zastírá ten fakt, že během třetího čtvrtletí se pohybovala tato sterilizace volné likvidity bank na úrovni kolem 500 mld. korun, kdy po vrcholu k 10. dubnu 2004 další vrchol lze zaznamenat k 31. 7. 2004, což nutně muselo ovlivnit volby do krajských zastupitelství, konané 5. a. 6. listopadu.
V r. 1993 činily povinné minimální a dobrovolné rezervy banky uložené u centrální banky 20, 5 mld. Kč a v r. 1999 29,3 mld. Kč., tedy za pět let vzrostly o pouhých 9 mld. Kč. Tyto rezervy se člení na povinné minimální rezervy, rezervy pro mezibankovní zúčtování, pojistné rezervy pro hotovostní platby a další dobrovolné rezervy. Pro ten poslední druh dobrovolných rezerv „v pravém slova smyslu“ pak platí, že jsou u centrální banky ukládány proto, že komerční banky nemají jiné vhodné alternativy užití zdrojů. Za normálních okolností komerční banky vzhledem k nulovým či minimálním výnosům z těchto rezerv se je snaží minimalizovat“ (Revenda, . Centrální bankovnictví. Vyd. 1. Praha: Management Press, 1999. 741 s. ISBN: 80-85943-89-1).
20. dubna 2004 velikost těchto dobrovolných rezerv, které se staly hlavní a stále rostoucí součástí pasiv ČNB nazývané závazky vůči tuzemským bankám (dále jen ZČNBTB), dosáhla 515 mld. Kč, tedy vzrostla více než 17krát. A to přesto, že v tomto období lze od r. 1997 lze zaznamenat kontinuální pokles reposazby, tedy úroku z těchto dobrovolných vkladů komerčních bank u centrální banky z 39% na 5,25% v listopadu 1999. Po poměrně dramatickém vývoji od r. 1990 se situace uklidňuje až na přelomu tisíciletí, kdy se reposazba ustaluje a bankéři tak mohou začít dělat předvídatelnější rozhodnuti, co se týče efektivnosti svých investic, což se projeví pozitivně v míře ekonomického růstu.
Aby bylo možné pochopit politickoekonomický význam tohoto ukazatele, je možné vyjít z bonmotu, že socialistou se stává člověk až v momentu, kdy nemá šanci se stát kapitalistou a podívat se v jeho světle na výsledky voleb. Jinak řečeno, s pomocí tohoto co deset dnů publikované ukazatele lze odvodit aktuální náladu jak podnikatelské, tak i spotřebitelské veřejnosti. Při interpretaci tohoto ukazatele je však vždy nutné přihlédnout k tomu, jaká vláda právě vládne. Je zřejmé, že ztížený přístup k bankovním úvěrům vyvolává ať bezprostředně, tak i zprostředkovaně pesimismus voličů, kteří se začnou škaredě dívat na svět. I na politiky na billboardech a v TV. Čím je pak volební kampaň ostřejší, tím škareději tito politikové vypadají v očích voličů. Zkrátka jakmile začne centrální banka manipulovat s reposazbou, je víceméně vhodné volební kampaň utlumit.
Je pozoruhodné, že ve volebním roce 2002, kdy vyhrála ve volbách do Sněmovny 14. a 15. června nečekaně v pohodové kampani sociální demokracie, k vrcholu sterilizace došlo až na konci třetího čtvrtletí. To, že toto chování ČNB mělo za cíl ovlivnit a ovlivnilo výsledek krajských voleb v září v r. 2004, ukazuje porovnání vrcholů této sterilizace v jednotlivých letech, v r. 2003 k 31. dubnu, v r. 2005 k 10. září, v r. 2006 k 10.4 (volby do Sněmovny), v r. 2007 k 10.4., v r. 2008 k 30.5. (volby do krajských zastupitelství 17. a 18. října), v r. 2009 k 10 9., v. r. 2010 k 30.8. Pokud je daný rok rokem volebním, tak vždy s výjimkou voleb 2002 a v r. 2010, konaných 28.- 29. května 2010 vrchol sterilizace nastal vždy před volbami. Jestliže k vrcholu sterilizace došlo až po volbách, vyhrálo volby nějaké uskupení, které představovalo kontinuitu s předešlou vládou.
Předešlá část http://www.vasevec.cz/blog/poznamky-k-vyvoji-ceske-ekonomiky-ve-20-stoleti-komparace-s-danskem/
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 7357x přečteno
Komentáře
Václav Racek - 19.1.2011 01:01.
No, nevím, zvýšení PMR v návaznosti na konec bankovního socialismu spíš znamenal pokus poněkod porovnat nerovnováhu v bankovním systému a dostat naše banky parametricky na úrověň západních standardů. Tady bych politiku neviděl. Národní banky nebyla ani tak ideologická, jako spíš pod vlivem modních ideologií, které tam zanesla generace tzv. Babyekonomů, řídících se vyučovanými tržními principy víc než praktickým životem. Zajímavé, jeden z tehdejších viceguvernerů, Luděk Niedermayer, poavžovaný za největšího jestřába dnes píše báječné články člověka, který o předmětu veci hodne ví. Jinak nych sice určitou korelaci co pan Řezníček objevil, uznal, ale spojitost asi ne. Čísla spíš svědčí o špatných rozhodnutích Národní banky, jistě, pod vlivem pakistánských a jiných poradců ze Světové banky, než o záměru. Prostě jen neumění a neschopnost porozumět problému. U teoretických ekonomů dost častý jev, navíc u nás akcelerovaných problémy, které najednou neuměli řešit. Záchranu nakonec přinesl jako vždy státní rozpočet, že. Tedy my všichni.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.