Prezidentská volba 2023 – 2. kolo

Prezidentská volba 2022 – 2. kolo

Prezidentský stolec se u nás těší značné oblibě a navíc i řada občanů jaksi potají doufá, že jaksi jako Deus ex machina vyřeší i to, na tzv. nemá páky. A navíc, po Havlově a pak i po Klausově amnestii prezident Zeman se rozhodl tuto pravomoc prakticky nevyužívat.
Co tedy se vlastně očekávávají ve většině občané od této volby? Přetnutí tažení pravice za uchvácením všech mocenských postů. Pod kontrolou pravice, a nebál bych se použít i adjektiva reakční ( tj. rozuměno taková, která likviduje dosažené vymoženosti) je senát, parlament, vláda a i Ústavní soud , zbývá prezidentský úřad.
U Senátu je to víceméně způsobeno nedůvěrou voličů vůči němu v kombinaci s 2kolovou volbou.
U Poslanecké sněmovny je to kombinací více příčin:
- fragmentace voličských preferencí do nadměrného počtu pol. stran a hnutí
- uzavírací klausule pro vstup do posl. sněmovny
- dlouhodobě nižší volební účast než ta, který je potřebná pro změnu (i více než 60% je málo, a 80% je prakticky nedosažitelných)
- media nadměrečně fandící pravici
- i občané z nižších vrstev nezřídka podléhají klamu, že volbou úspěšného, zajištěného, byť pravicového politika se jim nějak, snad jaksi i ezotericky, zlepší svou životní úroveň-

- tento blud je jednak posilován nadměrečnou prezentací takovéhoto (pravicového) politika v mediích, druhak pak podléháním iluzi, že pro nějaké zlepšení situace slabších vrstev nejsou ani podmínky ani vhodná doba (tj. mezinárodní situace)

- politologicky byl dobře rozpoznán efekt (pseudo)přičlenění se k těm tzv. silnějším, levicový kandidát je nezřídka v méně výhodné pozici (mj. media mu nebývají příliš nakloněna)

Zvrácenost „pragmatičnosti“ volby proti svému sociálnímu statusu, tkví v tom, že při tajné volbě mi nikdo dodatečně nemůže prokázat, jak jsem hlasoval
- někteří voliči také podléhají klamu, že oni na takové kejkle prostě vyzrají, tím, že voleb nezúčastní
Není totiž zakotven spodní limit účasti pro platnost voleb. Jinak řečeno: kandidát může být (teoreticky) zvolen i jedním hlasem a to svým vlastním.
Toto výše uvedené platí, a ve zvýšené míře, o instituci zvané Senát, přezdívané Zpožďovací linka aneb Sinekura pro zasloužilé vysloužilé, tudíž jinak nepotřebné.
Další mocenská struktura, Ústavní soud bývá někdy zvána Třetí parlamentní komorou. Předseda ÚS Rychetský (známý svým obratným až teflonovým vyjadřováním) to popíral, byť podle mne slabě, že ÚS přece zákony nepřijímá, jen je ruší. Ústavní soudce Vojen Güttler se snažil tuto Rychetského tézi podpořit tím, že ÚS jedná vždy na návrh. No, zákonodárce, který je nespokojen s nějakou právní úpravou se podání ústavní stížnosti domůže nepoměrně snáze než běžný občan, který má třeba tentýž pocit. A i samotné rušení nějakého právního aktu (klasickým příkladem je zrušení zákona o předčasných volbách z r. 2009) což je doslova krystalickým znakem popisovaného aktivismu ÚS, coby tzv. 3. komory parlamentu, neboť tím právě ÚS změnil a to zásadně politickou situaci.
Zde je ještě další námitka, že výběr soudců a to zvláště ústavních, je dělán tak, aby byla posíleno jejich konzervativní ustrojení (čti: necitlivost vůči sociálně slabším vrstvám) což následně vede k soudním nálezům typu Durák lex, sed/ergo lex, čili i blbý zákon je prostě zákonem.
Řešením této zhůvěřilosti je, tím ÚS(em) zrušený zákon (či jeho část), navrhnout znovu, třeba v mírně pozměněné formě a ve zdůvodnění citovat právě pasáže z onoho nálezu ÚS. Z mně neznámého důvodu se tak neděje, i když sám př. ÚS Rychetský v podstatě doznal (citaci však již bohužel nedohledám), že v takovém případě by ÚS měl nemalé problémy své dřívější kontroverzní rozhodnutí replikovat.
Připomeňme si pohled prof. Kellera na naši společnost v období prezidentské kampaně (https://casopisargument.cz/?p=47955/):

I když to politolog Fiala podle všeho neví, žádná teorie demokracie nepracuje s představou, že společnost se skládá z jedné poloviny z přesvědčených obránců svobody a volnosti, druhou polovinu tvoří populističtí kazisvěti, kterým jde jedině o to, aby své ctnostné spoluobčany poškodili. Takovou představu si profesor politologie mohl vytvořit snad jedině na základě sledování médií, která se mu chtějí zalíbit. V odborné literatuře, dokonce i ve sbornících, které sám redigoval, by něco podobného hledal marně.  

Jak již bylo řečeno post prezidenta je jediný z vrcholných politických postů, které současná 5ti-Koalice, přiléhavěji zvaná 5ti-Demolice nemá (úplně) pod kontrolou.

Do politického boje o prezidentský post se sice přihlásilo, více než 10 kandidátů, ale, ale, jejich pozice pro občany bohužel neznamenala adekvátně pestrou škálu alternativ.
Kandidát KSČM Dr. Skála nezískal potřebný počet podpisů, to samo o sobě již zřetelně dokumentuje pofidérnost demokratičnosti voleb, když sami (potencionální) podpisovatelé se obávají, zda nebudou vystaveni následným problémům.
Další kandidát, odborový předák, nejprve si předem zhorší své vyhlídky zpackanou odborovou demonstrací, kdy vládě, které věří jen tak 30% občanů, místo ostrých požadavků adresuje „vážné prosby“. Poté předvede teatrální skeč na sjezdu ČSSD, aby následně krátce poté odstoupil a doporučil volit českou Čaputovou, tedy prof. Nerudovou. Ta, když sama, a pro ni samotnou očekávaně, nepostoupí do 2. kola, tak hned jede, a okázale, předat své hlasy vítěznému Generálovi. Pokud se míra oportunismu někomu ještě nezdá dost vysoká, tak dlužno ještě uvésti, že 2%-ní předseda ČSSD Šmarda ve vší poslušnosti spěchá předat ta svá (cca) 2% vítěznému generálovi. A to si M. Šmarda k tomu nebere ani generálským manželský párem téměř vyhlášený „služební“ dress-code – flanelovou košulenku, byť na své poněkud (počasím) nevlídné Vysočině jich jistě pár ve skříni má. Spolustraníky díky Středulovi rozdurděné, ignoruje, ostatně v tomto schovávačství má praxi ze sociálních sítí. A tak mladým spolustraníkům z MSD nezbývá než simulovat nedostatek sluchu při dotazech na J. Středulu, kterého před pár dny měli za Velkého komunikátora(?). Že by si tím připomněli Bohouše Sobotku, byvšího předsedu Oranžových (a předtím i šéfa Mladých socdem), který při nepochvalném dotazu, místo odpovědi. začínal hledat na zemi spadlou tužku, kterou předtím ani nedržel v ruce?
Meldování se dalších kandidátů u Generála snad nemá ani smysl zmiňovat, to mělo stejně daleko k asertivnímu sebevědomí jako rekatolizace evangelizujících nevolníků po Bílé hoře.
Specifickým případem je/byla kandidatura J. Bašty z SPD. Pár voličů, včetně mne, ji bralo jako netypický záblesk ve světe typické politiky. Nějak jsme víceméně doufali, že J. Bašta osvěží celkem nevábnou politickou arénu a že se mu podaří nějak „proboxovat“ do stavu (výší preferencí), kdyby se stal oním jazýčkem na vahách (ostatně je i politická linie předsedy SPD T. Okamury), kdyby mohl (ve 2. kole) nějak ovlivňovat chování favorizovaného kandidáta A. Babiše. Právě podmíněná podpora Babišovy vlády od KSČM a koaliční spoluvládnutí ze strany ČSSD, činilo poslední Babišovu vládu -jakež-takež“ – snesitelnou. Bohužel se tak nestalo. Proč se tak nestalo, vidím následující důvody:
- Baštova kampaň začala příliš pozdě a tak byla příliš krátká
- „specifičnost“ politického působení (uhlazený eufemismus) Okamurovy SPD působí na řadu občanů ČR spíše odtažitě
- vystrkávání naší SPD až někam „na hanbu“ a to nejen v rámci ČR, ale v zesílené míře v rámci EU, které nabývá až groteskních forem (Brusel/Štrasburk: ...dejte jim ty nejnevlídnější pokoje) a SPD k tomu nehledá dostatečně razantně účinné protiakce (podle mne)
- s ohledem na výše uvedené to vše i u občanů, s jistou afinitou k J. Baštovi vzbuzovalo u nich znatelnou nechuť, dát mu hlas
- což bylo ještě katalytizováno věkem J. Bašty (který korespondoval s věkem tehdy již prezidentujícího M. Zemana, kdy se u něj začaly projevovat zdravotní obtíže)

Musím, byť nerad, i dodat, že SPD (podle mne) nedostatečně, a někdy snad i kontraproduktivně, nebourá a nerozrušuje svou separaci (doslova vmanipulovávání „do ostrovů pro malomocné.“) Drobným příkladem zde budiž i hlasování J. Bašty pro vstup Švédska a Finska do NATO, zde nejde aplikovat ono povrchní: … kdo chce kam, pomozme mu tam.
Přesun neutrálních států do kategorie oněch „ochotných“ v Kolektivním Západu právě totiž zásadně překresluje politickou mapu Evropy, a zároveň tím SPD si sama podkopává svou vlastní doktrínu: být jazýčkem na vahách, když sama posiluje pozice svých protivníků jak v EU, tak i v ČR.
Před vstupem do NATO jsem p. Baštu zažil v Berouně, kde byl ostrým kritikem polyhistora Ransdorfa. Musím dodat,že od té doby ušel kus cesty směrem k pozicím těch, kteří se nyní označují za české vlastence. J. Bašta vstoupil do své prezidentské kampaně s famózním, ale zároveň víc než potřebným: … odvolal bych Fialovu vládu. Ano, sice to vzbudilo, až alergický rykot, Kyseláků (specifická skupina antizemanistů, kritizujících ho tzv. ústavně právnicky), ale v kombinaci s demonstracemi (Vrábel etc. ) by se dosáhlo kýženého synergického efektu. Ale ani stran spoluúčasti SPD na těchto demonstracích se nepodařilo bohužel SPD do nich zapojit a vlastní demonstrace SPD byla účastí občanů někde tak 2 řády pod nimi.
Rezultuje, bohužel to, že z uvedených důvodů se občané kandidaturu J. Bašty nepodpořili, neboť nezískali pocit, že J. Bašta bude jím vytčený cíl, odvolat vládu, dostatečně prosazovat (snad lze tím i vysvětlit, že nakonec J. Bašta získal méně než polovinu preferencí SPD, čili oněch 4.5%),čímž by patrně přilákal i nějaké nevoliče a tak by se mohl přiblížit výsledku prof. Nerudové a tak by pro 2. kolo mohl položit na stůl J. Babišovi jasné požadavky, které by mu umožňovaly překlopit na svou stranu preference. Bohužel tak proti Generálovi zůstal A. Babišovi jen antikomunismus, který ani na Generálské přívržence z řad antikomunistů nemůže zabírat a také nezabírá. Což ostatně nějak potvrzuje i rádoby levicový Alarm (https://a2larm.cz/2023/01/andrej-babis-posunul-ceskou-antikomunistickou-komedii-do-dezinformacni-ery/)

Odborník na vojenství Štefec (http://www.regionalninovinky.cz/zpravy/politika/stefec-andrej-s-monikou-neni-extra-terno-ale-proti-dvojce-petr-a-eva-ano/) zde příhodně dokresluje pohled na finalisty souboje o Hrad:

Netvrdím samozřejmě, že Andrej Babiš s první dámou Monikou po boku na Hradě by bylo nějaké zvláštní terno. Ale proti dvojce „Petr a Eva“, umyté na čísi pokyn českými médii „dočista do čista“ stejně, jako to dokázal legendární prací prostředek „Árijec“ v proslulém pitomoučkém šotu proti xenofobii a rasismu, je to jistá naděje. 

Ano, to se již se ukázalo v premiérské funkci, ale i nijak „nekorigovaný“ A. Babiš je pro prezidentský stolec, byť bohužel, lepší eventualitou, než Generál, který bude salutovat dříve, než nějaký subordinační činitel z kolektivního Západu naznačí svou vůli či nevůli.
V tomto smyslu se vyjádřila většina představitelů vlastenecké fronty od radikální levice (K. Konečná) až po nefialovskou pravici. Z SPD zaznělo hodit tam prázdný lístek.
A. Babiš, podle mne, nepůjde proti 5ti-Demolici, ale něco bude realizovat pomaleji. Pokud by se pod 5ti-Demolicí začala houpat křesla, tak ji nebude stabilizovat.

Se skřípěním zubů to hodím ve 2. kole této prezidentské volby A. Babišovi