Případ Křeček

Stanislav Křeček říká to, co si (myslím) myslí většina občanů: Zákony by měly platit pro všechny občany. Příslušnost k libovolné minoritě – národností, sexuální atp. – není důvodem k výjimečným sociálně-ekonomickým benefitům nebo dokonce k toleranci k porušování zákonů členy takové minority. A myslím, že jenom takové myšlení má budoucnost. To není myšlení na hraně rasismu vůči národnostním menšinám, proti právům dětí či právům žen, jak tvrdí M. Šimůnková.

Zástupkyně pana S. Křečka je nositelkou myšlenek radikálně aktivistických: Bez budoucnosti. A směřujících k problémům sociálně a ekonomicky okrajových: Rasové napětí není dobré vyvolávat kvůli nezaviněnému úmrtí feťáka proto, že je příslušníkem národnostní menšiny; přítomnost otců u porodu či pobyt rodičů s dětmi v nemocnicích není kardinální sociální problém. (Abychom si rozuměli – jsem pro to, ať jsou otcové u porodu svých dětí, pokud k tomu jsou porodnice uzpůsobeny a otcové přitom nebudou omdlévat, a stejně tak souhlasím s pobytem rodičů s dětmi v nemocnici, ovšem za stejných podmínek – avšak taková témata nemohou být fundamentálním obsahem agendy ombudsmana.)

Politický aktivismus je orientován na zakrývání problémů, na předkládání prázdných záležitostí jako faktických problémů společnosti. Je přece jednodušší zabahnit veřejný informační prostor společensky nepodstatnými problémy, uměle tvořenými pseudoproblémy, než vážné problémy řešit. Je jednodušší být aktivistický, než aktivní.

Radikální politický aktivismus vyvěrá též z nedostatečné politické legitimity. Všimněte si, kdo se do ombudsmana S. Křečka svou kritikou hlavně strefuje – členové stran, které by se, kdyby Ústavní soud protiústavně nezrušit násobnou procentní hranici pro volební koalice politických stran, do parlamentu ani nedostaly.

Hlavně se ozývají radikální političtí aktivisté, např. předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová-Adamová (předsedkyně strany TOP 09), předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Marek Výborný, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová (politická strana Piráti). Radikální politický aktivismus zakrývá závažné společenské problémy, zakrývá je marginalitami.

Příkladem mizivé politické legitimity je Senát; stát se senátorkou/rem díky několik tisícovkám hlasů občanů, je ostudné. Aby se Senát zvýznamnil, tak za svůj terč též zvolil Křečka. Místo úvah a aktivit vedoucích ke zvýšení legitimity členové Senátu provozují politický aktivismus; jím zakrývají politickou prázdnotu.