Proč ta brutalita policie u Národního muzea?

      Článků kolem neadekvátního zásahu policie před Národním muzeem po skončení sobotní demonstrace „Proti bídě“ bylo na alternativních stánkách již napsáno dost. Jen, co snad chybí, je úvaha, proč policie přistoupila k takto brutálnímu zásahu proti neagresívním demonstrantům. Já se na tuto otázku budu snažit odpovědět.

    Nejdříve se ale odkáži na demonstraci z minulého roku, myslím, že to bylo 8. 7. 2022, kdy asi tak 500 osob pochodovalo Prahou a vyjadřovalo nespokojenost, že na každé státní budově že visí ukrajinská vlajka. Při cestě z Malostranského náměstí nahoru ulicí Nerudovou byla na jednom soukromém domě vyvěšena ukrajinská vlajka a demonstrace se na tomto místě zastavila a někteří demonstranti se snažili srazit tuto ukrajinskou vlajku tyčemi na zem. Protože nás tenkrát doprovázela policie, tak ta zřejmě zavolala zásahové komando, a snad během 5, max. 10 minut se na místo dostavily dva autobusy ozbrojenců a tito postavili před onu budovu policejní kordon. Půl hodiny jsme se na sebe s těžkooděnci dívali, a pak se demonstrace pohnula dále. Jen musím dodat, že to byli ti samí ozbrojenci, kteří nás ani ne po roce začali masakrovat u Národního muzea.

   Naskýtá se otázka, proč tenkrát podobná situace proběhla, řekl bych, s úsměvem a bez eskalace násilí, na rozdíl od podobné demonstrace ani ne po roce u Národního muzea?

    Já na tuto otázku odpovím, protože tenkrát nebylo zadání, aby se situace hrotila. A já tvrdím, že kdyby policie tu eskalaci u Národního muzea záměrně nevyvolala, že bychom se podobně, jako tenkrát v té Nerudově ulici, na sebe tak max. jednu hodinu dívali, a pak by se šlo domů.  

    Ono právě to amatérské video natočené někým z demonstrantů odhaluje přesně to, co asi policie nechtěla ukázat, že to byla řízená provokace na něčí pokyn, aby zkrátka byla vyvolána vzájemná konfrontace mezi demonstranty a policií.

    Já jsem na tomto amatérském videu taktéž vidět, když henten zakuklený policejní šíbr ukazuje rukou, kam se má napřít útok policejního komanda, tak ukazoval přesně směrem ke mně. A když se ke mně začali řítit tři ozbrojenci, tak jsem měl prvně dojem, že jdou po mně. Ale oni si vybrali jednoho demonstranta stojícího vedle mě a na toho se vrhli jako zvěř a  povalili ho na zem a zaklekli na něho a pak mu svázali ruce za zády řemínky a odtáhli ho do Muzea.

    Nevím, co bylo důvodem, proč měli větší zájem o mého souseda, než o mě. Možná, že důvodem bylo jen to, že dotyčný soused byl vyšší a robustnější postavy, než já, a hodil se tedy více pro roli toho agresivního útočníka, který cestou k ukrajinské vlajce zranil tři policisty.

   Nicméně, jak je vidět na tom videu, tak jsme byli dva, co padli pod těmi železem vyfutrovanými policisty na zem. Oba dva se pak zvedáme a stavíme se hned do bojové pózy. A to bylo přece účelem, nás vyprovokovat, abychom se začali s policií rvát. To naše sražení na zem nebylo náhodné, samozřejmě, že ne. Když vám někdo šlápne nechtíc na nohu, tak se s ním přece nejdete rvát. Když ale víte, že vám ten dotyčný na tu nohu šlápnul vědomě, a ještě si k tomu dupnul, tak to je pak jiné kafé, že ano. A právě ta naše bojovná póza odráží ten fakt, že jsme věděli, že nás ti těžkooděnci poslali na záda úmyslně.

     Proč? Protože se pořád nic nedělo a mezitím se již začali pod schody Muzea houfovat reportéři spřátelených médií, a tak bylo potřeba pro ně spustit nějakou tu „action“, tedy nastavit ty správné kulisy, na které ti reportéři pod schody již přijeli  natěšení.  

     A tak bylo potřeba operativně obrátit scénář. Ti co měli útočit, tedy demonstranti, ti museli být pro pasivitu diskvalifikováni, a iniciativu musela převzít policie. Pak už přece jen záleží, jak to ta média podají, a kdy fotograf zmáčkne spoušt. A proto bylo nutno napadat demonstranty, kteří nevykazovali žádnou agresivitu, kromě nějakých těch slovních výkřiků, „chceme českou vlajku“ apod.

     To zadání, které si přivezl onen zakuklený policista, bylo, že ta demonstrace musí vyznít pro veřejnost, jako zběsilá steč hordy agresivních jedinců na Národní muzeum. A když se pořád nic nedělo a nikdo na policii neútočil, tak bylo přece třeba realizaci tohoto „zadání“ poněkud napomoci. Copak by mohl někdo prohlašovat dnes, že agresivní jedinci vyrazili na steč na policisty a na Muzeum, a přitom by nebyli žádní zatčení a žádní zranění? To by asi nešlo, a tak oboje bylo potřeba vyrobit, a proto policisté pod vedením oné osoby v kukle, jehož jméno je již známo, sami napadali osoby z davu a sráželi je k zemi a pak je vláčeli do budovy, a to jen proto, aby pak ta spřátelená média mohla tvrdit, že útočníky byli demonstranti a k tomu vyplodit nějaké to impozantní číslo o zraněných a zatčených. 

     Jiným způsobem ani nelze na sobotní události u Národního muzea nahlížet. Podle mě je to naprosto skandální zneužití policie pro politické účely současnou vládou. Snad ani není nutno doplňovat, že obecným záměrem bylo zdiskreditovat účastníky nejen protivládní demonstrace „Proti bídě“ v tu sobotu 11.3.2023, ale i účastníky všech budoucích demonstrací. Proto je nutné, aby se semkly různé názorové proudy a táhly za jeden provaz, protože pokud to této vládě tentokrát projde, tak příště přijdou napadnout ozbrojenci i vaši demonstraci.

    Podle rychlosti, s jakou vydal Rakušan svoje vyhlášení o „ nepřípustnosti ….“, tak rozhodovací linky vedly zřejmě až k němu.

    Žádám tedy ve světle těchto výše uvedených faktů, aby bylo otevřeno nezávislé vyšetřování událostí u Národního muzea a ministr Rakušan, aby okamžitě odstoupil. Takovéto zneužívání policie pro politické účely  přece nemůžeme v této zemi tolerovat. 

Miroslav Kelnar  

Ilustrační foto, zdroj Youtube