První velká letadlová loupež a první pokus o státní puč 12 (závěr)

Do první poloviny ledna 1949 do  Izraele bylo zasláno 20 letounů letecky, v bednách 16 letadel v prosinci 1948 a koncem února 1949 mělo být vlakem odesláno 14 letadel (7+2+5),  dohromady 50 letadel, což by bylo v souladu s dohodou o prodeji letounů Supermarine Spitfire Státu Izrael.   Na základě dopisu generálního tajemníka Maďarské strany pracujících Mátyáse Rákosiho  „soudruhovi Gottwaldovi“ ze  4. dubna 1949 o nejasnostech kolem dodávek zbraní do Jugoslávie (!) požádal soudruh president dopravní podnik Metrans o objasnění celé záležitosti.  Podle vysvětlení z Metransu (nástupce Interspeedu) od počátku r. 1949 byla do Izraele odeslána jediná zásilka zboží (po zaplacení izraelskou stranou), zapsaná pod čj. 19007/88268-49 ze dne 30. března 1949, prováděnou prostřednictvím jugoslávského speditéra Trans-Jug, který dostal zaplaceno za dopravu jako příjemce po předložení nákladního listu zaslanému Metransu. Mělo jít o 25 vagonů deklarovaných jako železné zboží (obsahující 25 letadel typu Spitfire), odeslaných z Kunovic na Moravě podnikovým ředitelstvím Metrans v Brně (odpovědný ředitel Ryšavý) a 1 vagón deklarovaný jako železné zboží (obsahující součástky k letadlům), odeslaný z Čakovic v Čechách. Ryšavý informoval odpovědného úředníka Metransu Praha Linharta, že  počátkem března byla zásilka zadržena v Čopu v Maďarsku. Od Linharta pak Ryšavý obdržel přesné pokyny, jak jednat. Od té doby nebylo „o zásilce v Praze ničeho známo a podnikové ředitelství v Praze mělo tedy za to, že zásilka dávno došla na místo svého určení“.
Také už víme, že podle pana Krumbacha koncem roku 1948 v leteckém závodu Kunovice na 50 letounech S-89 (Spifire LF-Ixe) byly provedeny revize, rozšířena palivová instalace, nakonec byly letouny demontovány, nakonzervovány, zabaleny a uloženy do transportních beden a odeslány zahraničnímu zákazníkovi. I když od tohoto počtu odečteme těch 11 z druhého kontraktu, a připočteme k nim těch dvacet přelétajících, tak by v rámci první smlouvy bylo odesláno do Státu Izrael nikoliv 50, ale 59  letadel. Tutéž verzi zřejmě přebírá od pana Krumbacha historika letectví Václav Šorel (2008, s. 27), vyjadřující se k problematice plnění obou dodávek  61 letadel S-89 „ podle něhož „do závodu přicházely zakázky na opravy dalších letounů, včetně důležitého úkolu, kterým byla revize padesáti stíhaček Supermarine Spitfire L.F.Mk.IXE (S-89) s následným rozebráním, zakonzervováním a uložením do transportních obalů pro přepravu do Izraele. Původně mělo být do Izraele prodáno 51 spitfirů (???)“.
Účetně ty počty zkrátka nesednou. Zatímco Gottwaldovi, Veselému, Pallovi, Novákovi a  Metransu zmizelo 11 letadel, tak historici  postradají jenom devět kousků.  Pan Novák hlásí, že další vlak  může odvést  být toliko 14  letadel S-89,  Metrans hlásí, že by v tom vlaku těch letadel mělo být 25, tedy o 11 více, podle historiků by těch letounů mohlo v tom vlaku být naloženo maximálně [51 (50) -11 = 40 (39)-16  =] 14 ( 13). Hlavně že po těchto mezinárodně obchodních operácích  zůstal minimálně z 82, respektive 84 letounů typu Supermarine Spitfire II v Československu 1  Spitfire, ten 51, nenaložený, nenakonzervovaný  a neuložený do transportního obalu, ten muzeální kousek., na něhož se s velkou slávou chodíme dívat do Kbel, o 10 Spitfirů přišlo při leteckých nehodách.  A nejzajímavější na tom je, že nikomu nic nechybí, všichni ti experti zůstavají zcela klidní.