První velká letadlová loupež a první pokus o státní puč 3
8.3.2011 11:47
V předešlých statích byly připomenuty některé nesrovnalosti související s akvizicemi stíhacích letounů Spitfire, jejímž výsledkem bylo, že z Československa směrem do Izraele bylo zasláno Státu Izrael přinejmenším 70 letadel, i když Stát Izrael nakoupil a zaplatil toliko 61 letadel tohoto typu. Těch minimálně 9 navíc přenechaných strojů spolu s dalším „železným zbožím“ mělo být odesláno vlakem 25. února 1949 z Kunovic přes Maďarsko do Jugoslávie. Mezitím se v únoru 1949 v Izraeli odehrají volby, v nichž zvítězí tamnější Labour Party, což nutně vrhlo poněkud ostřejší světlo na zbrojní dodávky lidově demokratického Československa do Izraele. Tehdy se údajně dle zaručených zpráv tehdejší ilegální organizace Československé labour party, jejichž předání na západ zajišťoval a koordinoval pan Chalupa (podle svých vlastních slov spolupracující se Švábem, podle historiků usvědčený agent StB), měl na Hradě objevit velký nápis vápnem a štětkou: “Marto, seber ranec, v březnu bude tanec”. Otázka zní, jak k tomu mohlo dojít přesto, že už 8. února 1949 požádal 5. oddělení hlavního štábu Ministerstva národní obrany, tedy Vojenského obranného zpravodajství, řízeného tehdy generálem Josefem Musilem, bezprostředně podřízeného náměstku pro kádrovou práci minstra národní obrany generála Ludvíka Svobody Bedřichu Reicinovi, o čemž také byl informován podplukovník Palla, zmocněnec Důvěrně Izrael MNO, hlavního štábu., Osvald Závodský (jednající v zastoupení tehdejšího ministra vnitra Noska) o prošetření neoprávněného sdělení údajů o odletech, příletech a zalétávání Spitfirů členům bezpečnostního letectva ředitelem Leteckých závodů v Kunovicích Novákem. Mezi jiným jím totiž Ing. Novák sdělil, že do Izraele bylo již zasláno 36 Spitfirů z 50 zakoupených.
Nejde jenom o tuto zprávu, ale také o příliš klidnou reakci zástupců MNO a MV (s. Pally a s. Veselého) na informaci, že do Izraele bylo přepraveno dalších 25 Spitfírů vlakem a lodí, tedy v rozporu se smlouvou 11 letadel navíc. Jak podle Veselého z Ministerstva vnitra, tak i Pally z Ministestva národní obrany bylo vše v pořádku, byly dodrženy všechny podmínky (viz podrobněji předešlé pokračování).
Za možnou příčinou tohoto chování lze považovat události, které se tehdy souběžně odehrávaly v samotné Praze, i když šlo o vejce z téhož hnízda, z Ministerstva národní obrany. A ta kukaččí vejce snesla táž persona, Reicin, v té době náměstek pro kádrovou práci na Ministerstvu národní obrany, který do funkce koordinátora pomoci Izraeli prosadil též podplukovníka Pallu ještě z titulu své funkce ve Vojenském obranném zpravodajství. Zatímco ve vztahu k bezprostřední ochraně zájmů co nejlepších i neintenzivnějších styků mezi Izraelem a Československem dělá Reicin i Vojenské obranné zpravodajství svou práci naprosto profesionálním a standardním způsobem se střídavými úspěchy a neúspěchy a přinejmenším lze hovořit o určitém fandění angažovanosti Československa v izraelských záležitostech, tak navenek v jiných oblastech „hlavní metodou operativní činnosti 5. oddělení MNO byla provokace“ (Babka- Šimánková-Vorel, 2004, s. 54).
Podle výpovědi Dagmar Králové z r. 1963 „mimo případ Nechanský a několika dalších asi z 90% byla veškerá trestná činnost vyprovokována“ (Tamtéž, s. 74). Tyto provokace vedou např. i k vytváření některých ilegálních skupin koncentrovaných kolem Milady Horákové (viz Kaplan, 2008, s.417-422). Tímto způsobem naprosto objektivně byla odpoutávána pozornost od tehdy aktivní účasti Československa na izraelsko arabské válce. Avšak těmito prostředky, tak jako mnoha dalšími byla otevírána a rozvíjena československá fronta v této tajné malé válce.
Podplukovník J. Hruška ve výslužbě, bývalý spolupracovník národního socialisty Krajiny (v dubnu 1948), vedený od r. 1947 jako vázaný spolupracovník 5. oddělení Hlavního štábu Ministerstva národní obrany, jehož řídícím orgánem byl plukovník Richard Mysík a náčelník plukovník Josef Musil byl pověřen koncem února 1948 úkolem provokovat ilegální činnost.
V létě 1948 se Hruška dozvěděl, že v Praze se vytvořila ilegální skupina Pravda vítězí (PV) a po poradě s Mysíkem v jeho kanceláři dostal příkaz do ní vstoupit. Někteří její účastníci (Bacílkové) věděli o jeho spolupráci s vojenským zpravodajstvím. Do skupiny Pravda vítězí se mu podařilo začlenit další skupiny Šeřík a Lípa. Navenek měl reprezentovat odbojovou skupinu Pravda vítězí od listopadu 1948 generál Karel Kutlšvar.
Skupina o velikosti 170 členů, převážně bývalých národních socialistů a také několika lidovců, sociálních demokratů i komunistů za účasti 9 příslušníků čs. armády se aktivizovala výrazněji v srpnu a v září 1948. Měla mít k dispozici určité množství technických prostředků (6 vysílacích stanic, 9 kulometů, 5 samopalů 3000 kusů nábojů do pušek) a prováděla dokonce vojenský výcvik, Bylo rozhodnuto o obsazení 18 ústředních úřadů, osvobození politických vězňů na Pankráci a o složení nové úřednicko vojenské vlády. Reicin pak prostřednictvím svého podřízeného plukovníka Mysíka v polovině prosince 1948 určil datum provedení státního převratu na noc 24.-25. února 1949.
Jeden z ilegalistů – kšpt. Ervín Novotný – ale pozval svého přítele kpt. Jaroslava Pecháčka na ilegální schůzku skupiny PV. Pecháček, zpravodajský důstojník, zúčastnil se schůzek ve dnech 4., 11. a 16. Prosince 1948 a podal o tom 11. prosince 1948 zprávu gen. Reicinovi, který jí předal gen. Musilovi. Ve zprávě Pecháček uvedl, že existuje ilegální organizace PV a že na schůzce poznal také plk. Josefa Hrušku, který se zdá být vedoucím a který na schůzce iniciativně vybízel členy PV ke zvratu našeho státně-politického zřízení za součinnosti armády v ozbrojeném puči a označil jako vedoucího vojenských složek bývalého velitele Prahy, generála Kutlvašra a jeho pobočníka škpt. letectva Ervína Novotného, kteří byli na schůzce přítomni. Dále uvedl, že Karel Kutlvašr nabízenou funkci s určitými výhradami přijal. Gen. Musil, jakmile mu byla Reicinem tato zpráva předána, dohodl se s Mysíkem, že akci s PV uzavřou a přikročí neprodleně k zatýkání jejich členů. Současně se rozhodli, že nechají zatknout i Hrušku.
Na poslední schůzi ilegální organizace PV 16. prosince 1948 podal Hruška návrh násilného převratu, který měl být uskutečněn z 24. na 15. února 1949. Celá akce byla koordinována s americkými agenty CIC, kteří měli slíbit pučistům provedení parašutistického výsadku, složeného z českých emigrantů.
Dne 18. prosince 1948, inscenoval Mysík s Musilem zatčení Hrušky …“ (Tamtéž, s.68)
Ludmila Uhlířová v r. 1965 vypověděla, že „Mysík chtěl se Hrušky zbavit proto, že na vyprovokovanou činnost došlo hlášení z StB“ (Tamtéž, s. 75). K. Kultvašra sledoval agent s krycím jménem „Školník“. Je možné, že se jednalo o Arpáda Pertlíka ze správy StB v Praze.
Poslední den r. 1948 bylo zatčeno už skoro 200 osob, z nichž bylo 13 vybráno jako štáb skupiny pro následný soudní proces. Hruška byl zatčen pod záminkou, že agenturní činnost předstíral, závažné informace nehlásil a vyvíjel protistátní činnost. Reicin s Musilem ho nutí ho k přiznání, manipulují se soudním jednáním a nechají ho dokonce popravit, i když si musí být vědom nesouhlasu a odporu svých blízkých spolupracovníků a podřízených.
Mysik navštívil před soudním řízením v kanceláři soudu předsedu senátu Metličku a přesvědčoval ho, že Hruška je dubler. Zde je nutné dodat, že původně měla v tom únoru 1948 se aktivizovat take skupina kolem majora Nechanského, která ale se stáhla, když se dozvěděla o tom zatýkání. Vedoucí činitelé OBZ mohli být přesvědčeni o tom, že ty Hruškovy activity mohou mít širší základnu.
Pracovník Státní bezpečnosti a podřízený Jindřicha Veselého Václav Písecký ve své zprávě o průběhu uvedeného soudního líčení napsal: „Celkový postup vojenských zpravodajských orgánů v případě Hruškově jeví se býti z hlediska zpravodajského velmi nevhodným, jelikož jest krajně netaktické posaditi na lavici obžalovaných agenta, který za úplatu po dva roky vykonával zpravodajství určité služby, za které byl velmi dobře placen, a pak o jeho spolupráci vystaviti nepravdivé prohlášení, na základě kterého má býti tento agent nejen odsouzen k smrti, ale též popraven“. (citováno podle Babka- Šimánková- Vorel, 2004, s.54).
Obžaloba byla podána 7. února 1949, rozsudek Státního soudu byl vynesen 16. května 1949, Podle rozsudku Nejvyššího soudu jako soudu odvolacího ze dne 23. května 1949 trestný čin obžalovaných „byl spáchán v době mimořádně nebezpečného mezinárodního napětí, kdy každý vnitřní otřes neb i jen zakolísání vnitřní pevnosti kteréhokoliv státu, tím více státu významu Československé republiky, by se projevil ihned svými účinky v mezinárodní celkové politice a v mezinárodních vztazích …“
Takováto skupina asi neměla naději na úspěch, daleko důležitější bylo, že při potlačování tohoto tzv. puče by na významu získaly rezorty národní obrany generála Svobody, případně skupina kolem Slánského. Ale tento pokus o puč se odehrává v době první berlínské krize.
Jaké cíle mohl Reicin touto provokací sledovat a za jakých okolností se k podobným provokacím uchyloval, je možné zjistit právě z porovnání chronologie událostí, které se odehrávaly „na izraelské frontě“ a „na československé frontě“:
1) Když se schyluje v r1947 k arabsko izraelské válce, tak J. Hruška je získán ke spolupráci 5. oddělením Hlavního štábu Ministerstva národní obrany (řídící orgán plukovník Richard Mysík a náčelník plukovník Josef Musil), aby je informoval o situaci uvnitř strany národních socialistů;
2) V lednu 1948 jsou podpisovány první dohody o tajných dodávkách zbraní pro Izrael. Koncem února tohoto roku agent J. Hruška byl svými nadřízenými z Vojenského obranného zpravodajství pověřen úkolem sledovat a provokovat organizovanou ilegální činnost. Počátkem května zpravodajci sektoru Ministerstva vnitra III/Ab hlásí zvýšenou aktivitu činitelů organizace Haganach ve vztahu ke státním orgánům;
3) V první polovině června 1948 předseda vlády Gottwald a ministr národní obrany schválili splnění požadavků materiálních a personálních pro Stát Izrael“. V létě 1948 agent Vojenského obranného zpravodajství Hruška se dozvídá, že v Praze se vytvořila ilegální skupina Pravda vítězí (PV) a dostává příkaz do ní vstoupit;
4) Počátkem srpna 1948 končí žatecká akce, tedy leteckým most do Izraele po zásahu amerických diplomatů. Státní bezpečnost má signály o vzrůstajících aktivitách izra1ské lobby a projevuje mírný nesouhlas s celou akcí Důvěrně Izrael. Ministerstvo národní obrany souhlasí s prodejem 50 Spitfírů Státu Izrael. Skupina Pravda vítězí pod dohledem agenta Vojenského obranného zpravodajství Hrušky a za jeho přímé aktivní účasti se výrazněji aktivizuje, ozbrojuje je, rozhoduje se o složení pučistické vlády, plánuje obsadit 18 ústředních úřadů a osvobodit politické vězně na Pankráci;
5) Počátkem prosince 1948 je znovu otevřeno letiště v Podgorici pro mezipřístání Spitfirů a Reicin prostřednictvím svého podřízeného plukovníka Mysíka určuje agentovi Hruškovi, že odbojová skupina Pravda vítězí má provést státní převrat v noci z 24. na 25. únor 1949;
6) 11. prosince 1948 zpravodajský důstojník Pecháček informuje generála Reicina o aktivitách ilegální organizace PV. 16. 12. 1948 Hruška navrhl členům skupiny Pravda vítězí provedení násilného převratu, který měl být uskutečněn v noci z 24. na 25. února 1949. 18. prosince 1948 nechají Mysík s Musilem zatknout Hrušku a další členy skupiny Pravda vítězí,. 27. prosince 1948 první vlakový transport s 16 rozebranými Spitfiry opouští Československo;
7) 31. prosince 1948 jsou zatýkání členové odbojové skupiny Pravda vítězí. Ve stejný den se přes Podgoricu do Izraele přelétá 10 Spitfirů z 12 (dva havarovaly pro špatné počasí) a mohou být použity v probíhající operaci Horew a připravované operaci Assaf. Státní bezpečnost je zaměstnána výslechy 170 členů zneškodněné skupiny Pravda vítězí, takže takovými maličkosti, jakým jsou příprava dalšího vlakového transportu stíhacích letadel Spitfirů a rozhovor Ing. Nováka, ředitele Leteckých závodů v Kunovicích s členy leteckého detachementu bezpečnostního letectva, podřízeného Ministerstvu vnitra o průběhu dodávek letadel Spitfire pro Izrael ze dne 10. 1. 1949 se nemá nikdo čas zabývat;
8) Obžaloba na skupinu Pravda vítězí je dokončena a podána 7. února. 1949. 8. února 1949 žádá Zavodský z ministerstva vnitra o prošetření ing. Nováka, ředitele LET Kunovice pro podezření trestného činu neoprávněného prozrazení státního tajemství neoprávněným osobám;
9) V noci z 24. na 25. 2. 1949 měl být proveden státní převrat, organizovaný skupinou Pravda vítězí, podle původních Reicinových propozic. V pátek 25.2. 1949 druhým velkým vlakovým transportem bylo odesláno až 25 letadel typu Spitfire, označených jako železné zboží, které byly Metransem vypraveny z Kunovic a dále 1 vagón železných součástek k letadlům Avia S 189 vypravený z Čakovic. Ve stejný den je založena Rada svobodného Československa ve Washingtonu. Oficiální prohlášení sestavil a přečetl Ferdinand Peroutka. Předsedou zvoleného předsednictva Rady byl zvolen dr. Petr Zenkl, jeho zástupcem dr. Jozef Lettrich. Mimochodem, generálním tajemníkem Rady svobodného Československa byl zvolen Dr. Arnošt Heidrich, od 1945 generální tajemník Ministerstva zahraničních věcí, který se 9. 7. 1947 s ministrem Janem Masarykem se zúčastnil jednání v Moskvě se J. Stalinem o účasti Československa na Marshallově plánu a případné přípustné míře angažovanosti Československa na Blízkém východě a po únoru 1948 pak jednání Gottwalda s Clementisem o zásadách zbrojního exportu. 20. listopadu 1948 prchá s celou rodinou přes Německo do USA. V exilu působí v Hlasu Ameriky a v české delegaci Shromáždění porobených evropských národů v New Yorku. 25. února 1949 došlo ke vzpouře posádky kuomintangského námořnictva na bývalém lehkém křižníku královského námořnictva Aurora, který Británie předala v květnu 1948 Číně, o výtlaku 5 270 tun, s 6 šestipalcovými děly, 5 jedenadvacetipalcovými torpédomety a posádkou 450 mužů. Ten byl přejmenován na Čchung-čching na počest hlavního města kuomintangského režimu a brzy nato se stal vlajkovou lodí kuomintangského loďstva. Posádka přešla na stranu komunistů. A značná část čankajškovského loďstva měla následovat jejího příkladu. Vojenští stratégové si mohli na mapách světa zaznamenat změny v politicko vojenské situaci a dát návrhy na případnou reakci, respektive odvetné akce. V červnu 1949 zakládá zastupující ředitel CIA, Allen Welsh Dulles, zpravodajskou organizaci "Národní radu pro svobodnou Evropu" (National Committee for a Free Europe) a reaguje tím na založení podobné organizace pod názvem "Rada svobodného Československa" (Council of Free Czechoslovakia), dne 25. února 1949. V této souvislosti konzultuje Dulles vedení rady za přítomnosti Petra Zenkla, Ing. Jana Bervidy, Julia Firta a Ferdinanda Peroutky. Za Poláky je přítomen Jan Nowak-Jezioraňski. Allen Dulles sděluje exulantům, že Ministerstvo zahraničí USA (jeho starší bratr John Foster Dulles) zamýšlí vybudování rozhlasového vysílače v Mnichově na území SRN;
10) Další události:
4. dubna 1949 generální tajemník Maďarské strany pracujících Mátyás Rákosi posílá dopis „soudruhovi Gottwaldovi“, že do Jugoslávie jsou dodávány zbraně jakoby s určením pro Izrael.
1. května 1949 v průvodu v Praze se objevuje toliko jediný portrét generálního tajemníka Slánského.
5. května 1949 je zastavena vystěhovalecká akce z Československa do Izraele.
12. Května 1949 končí blokáda Berlína.
16. Května 1949 je vynesen rozsudek Státního soudu v případu skupiny Pravda vítězí.
23. května 1949 Nejvyšší soud jako odvolací soud vynáší rozsudek ve věci skupiny Pravda vítězí, podle něhož trestný čin obžalovaných „byl spáchán v době mimořádně nebezpečného mezinárodního napětí, kdy každý vnitřní otřes neb i jen zakolísání vnitřní pevnosti kteréhokoliv státu, tím více státu významu Československé republiky, by se projevil ihned svými účinky v mezinárodní celkové politice a v mezinárodních vztazích …“
8. listopadu 1949 je uzavřena dohoda o dodávce 11 Spitfirů do Izraele.
Snad lze ještě zde připomenout slova Václava Černého citovaná Janem Němečkem v jeho knize Mašínové (Zpráva o dvou generacích) o pokusu JUDr. Jaroslava Borkovce a jeho skupiny o další státní převrat: „...Tato akce byla reálná a byla vůbec nejodhodlaněji a nejradikálněji pojatým výkonem branné demokratické rezistence. Udála se ve spojení s poúnorovou emigrací...Borkovec měl zbraně, vozidla, odhodlané lidi, měl promyšlený akční plán: zahájit v daný den teroristický nástup proti určeným místům; obsadit klíčové punkty, zmocnit se klíčových osob, až po místní bezpečnostní referenty směrem dolů; vyhlásit stanné právo, rozpustit Národní shromáždění, všechny národní výbory, rozehnat Sbor národní bezpečnosti i všechny závodní milice; zrušit prozatím svobodu shromažďovací a tiskovou; povolat národ k svobodnému vyjádření vůle volbami. Akce byla zahájena zkušebním přepadením litoměřické věznice dne 12. května 1949 družinou Vratislava Polesného a Josefa Charváta, vyzbrojenou střelnými zbraněmi, ekrazitem, pancéřovými pěstmi, nájezdovými minami; skončilo obětmi, nikoliv však dobytím věznice." Pokus o státní převrat, o který se tato skupina pokusila o několik dní později, 16. května 1949, však již narazil na protiopatření Státní bezpečnosti, která náhodným zatčením na tuto organizaci narazila. Neúspěšný přepad generálního štábu skončil zatýkáním, když řada členů skupiny padla do rukou StB již před akcí“ Jen na okraj: celkově bylo zatčeno na 166 lidí, J. Borkovec a pět jeho druhů bylo odsouzeno k trestu smrti, dalších deset k doživotnímu vězení“. (viz Rozhovor se Zdenou Mašínovou …).
Předcházející část: http://www.vasevec.cz/blog/prvni-velka-letadlova-loupez-a-prvni-pokus-o-statni-puc-2/
Následující část: http://www.vasevec.cz/blog/prvni-velka-letadlova-loupez-a-prvni-pokus-o-statni-puc-4/
Obrázek: Marta Gottwaldová se svou vnučkou v r. 1949. Foto ČTK, převzato z idnes http://zpravy.idnes.cz/zpr_archiv.asp?c=A080129_100128_zajimavosti_adb
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 4764x přečteno
Související články
Komentáře
Václav Racek - 9.3.2011 13:20.
Zajímavé a poučné. Jsem zvědav, zdali dojdete k dalšímu pokusu o převrat, který skončil odsouzením skupiny Slánského a spol., prameny např. paměti A. Novotného od pana Černého (také ovšem jen okrajová zmínka, jako by se toho Novotný bál). Obávám se, že v tomto případě na zveřejnění ještě není doba.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.