Reprezentant protonacismu opět zaútočil

K vršení svých lží zneužil adventní čas. Poválečný odsun sudetských Němců, podporovatelů nacismu, z Československa, označil za etnickou čistku (viz, 21. 12. 2020). Nebyla to žádná spontánní pomsta, byla to chladnokrevně plánovaná etnická čistka.

B. Posselt je reprezentant současného protonacismu, jenž je ideovým základem sudeto –německého a –rakouského hnutí landsmanšaftů. Opět lže. Poválečný odsun českých občanů německé národnosti, podporovatelů nacismu, nebylo vyhnání, nebyla to msta, nebyla to ani etnická čistka. Byl to vítězi ve 2. světové válce navržený a schválený odsun českých občanů německé národnosti kolaborujících s nacismem, občanů, kteří se většinou dopustili zrady předválečného Československa z hlediska zákona, zrady, jež byla zločinem, který se v té době trestal i smrtí. Zrada spočívala v aktivním i ozbrojeném pomáhání nepříteli – nacistickému Německu − při likvidaci Československa. Byla to velezrada, zločin proti státu, jehož byli velezrádci státními občany, velezrada s cílem okupace Československa, resp. českých zemí, nacistickým Německem.

O rozumné soužití národních skupin neměli sudetští Němci zájem, ve spojení s nacistickým Německem o rozbití ČSR, i se zbraní v ruce, usilovali. Předci sudetů vraždili naše občany, vypalovali obce – to byly etnické zločiny. Během více než šestileté nacistické nadvlády zahynulo kolem 350 000 obyvatel tehdejšího Československa. Nikdy jsme od sudetů neslyšeli jediné slovo lítosti, omluvy.

O odsunu německých osob, kolaborujících s nacismem, z pohraničí Československa, rozhodly vítězné mocnosti, odsun s kolektivní vinou, etnickou čistkou či pomstou neměl nic společného, a to i když více než devadesát procent z tehdejších sudetů nacismus podporovalo; kdo nebyl nacista a chtěl zůstat, zůstal.

B. Posselt ve svých vystoupeních nabízí rozmluvu, dialog a dokonce přátelství. Základem rozmluvy musí být přiznání viny tehdejších německých občanů Československa na okupaci a vraždách ve třicátých letech do konce 2. světové války. Základem dialogu musí být připomenutí příčin pozdějšího odsunu. Nikoli lhaní.