Revoluce nové třídy

17.11.2014 15:11
Na Národní třídu dorazilo několik tisíc lidí s červenými kartami pro Miloše Zemana. Zajímavé by bylo vědět, kdo z těch věkově patřičných tady byl v onom listopadu 1989. Možná někdo byl. Ale víc jich spíš bylo několik dnů předtím na oficiální manifestaci k 28. říjnu. A v sobotu 18. listopadu, když skupina, v níž byli i herci Kaiser a Lábus, šla po Václaváku a volala Češi pojďte s námi, zůstávali lidé na chodníku a raději si prohlíželi výlohy. Třeba někteří z nich jsou dnes „strážci revoluce“ a říkají – Já to viděl, já tam byl. Tak to bývá. Čím více let bylo od Slovenského národního povstání, tím více do Banské Bystrice přijíždělo partyzánů, říkal Ladislav Mňačko. Protože myšlení bolí, málokdo se nad skutečným Listopadem 1989 zamýšlí. Státní svátek je pro mnohé spíše příležitost k happeningu.

Česká televize vysílá pořady, zpravidla původně připravené k předchozím kulatým výročím, ve kterých si mnozí čechrají peříčka a jedni neomaleně, druzí decentněji ukazují na své zásluhy v Listopadu i polistopadovém vývoji. Až se člověk diví. Vždyť mezi výdobytky uplynulých let patří i nezaměstnanost na úrovni hospodářské krize 30.let minulého století, růst chudoby, nedovyživenost dětí, bezdomovectví, navracení některých druhdy vymýcených nemocí, sebevraždy ze sociálních důvodů.

Listopad samozřejmě přinesl řadu pozitiv, například v oblasti svobody slova a uplatňování politických práv. Můžeme demonstrovat za prezidenta či proti prezidentovi. Můžeme volit a někteří, kterým se výsledek voleb nelíbí potom pořádat nátlakové akce za změnu výsledků voleb. Trochu  humoru: Otevřeněji můžeme mluvit i o fotbale. Třeba o uplácení. Čtvrtníček s Lábusem mohou excelovat ve hře o odposleších fotbalových úplatkářů. Stejně si někteří jsou rovnější. Jinak by se nestali předsedy fotbalistů.

Bylo také možné nesouhlasit se vstupem do NATO nebo Evropské unie. Jen je problémem naší polistopadové demokracie, aby třeba veřejnoprávní televize informovala o názorech, které ona považuje za nevhodné. Arogance předlistopadových redaktorů jakoby měla své pokračovatele. Někdy si je možné připomenout Leninův Dekret o půdě – kdo na půdě pracuje, toho půda je. Kdo na Kavčích horách pracuje, toho televize je.

Někteří „mýtus“ listopadu 1989 potřebují. Třeba slzy Karla Schwarzenberga by jistě byly dojemné, kdyby nebylo pochybných restitucí rodinného majetku a podílu na privatizaci Becherovky. Ano, listopadová „sametová revoluce“ je jen mýtem. Proto tak rychle zapadly myšlenky z tehdy kolujícího dokumentu „Otázky, které zajímají dělníky“. Kdo by se zajímal o nějaké dělníky. Byli ovšem dobří, když jich několik tisíc z ČKD na Václavské náměstí přivedl kovák Petr Miller. Mimochodem – co je dneska s ČKD?

Petr Pithart odvážně říká, že komunisté v roce 1989 moc odhodili. V poslední době byla také Gorbačovem připomenuta role mezinárodních podmínek. Nemůžeme si nevšimnout, že v tehdejším Československu předání moci probíhalo se značným odstupem od kulatého stolu v Polsku, že to hřmělo v NDR nejen manifestacemi Nového fóra či pádem Berlínské zdi a také Maďarsko bylo někde jinde. V Česku si komunisté na odhození moci počkali, stejně jako „disent“ na její převzetí.

Příčiny takové „revoluce“ popsal již roky předtím Milovan Džilas ve své knize o fungování komunistického systému Nová třída. Část členů komunistické strany, formovaná zejména v období normalizace po roce 1969, si nepochybně uvědomovala limity své moci. Cyničtí aparátníci, kádři z velkých podniků, bank a podniků zahraničního obchodu sice měla privilegované postavení. Nemuselo však být věčné a také – na rozdíl třeba od KLDR – nepřecházelo na další generace. Nedalo se dědit.

Jejich šancí se stala jedině změna systému. Třeba v dohodě s částí opozice. Vždyť v ní bylo i tolik bývalých komunistů, kteří třeba prohráli svůj boj v roce 1968. Často měli společné známé - z StB. Šlo o hodně, o možnost transformovat své dosavadní postavení do dědičného majetku. Moc plynoucí z vedoucí úlohy KSČ tedy odhodili, ale vzápětí rozkulačili stát. Orlík, Lucerna, ale i restituce, to jsou jen "kosti". 

Nyní po čtvrt století jsme svědky snahy o definitivní politickou “legalizaci” získaných majetků. Jen nikdo neomamuje lidi slovy o pravdě a lásce, dnes se rozdávají koblihy. Nová třída ji může mít jako své logo.

 

Na snímku srbský politik Milovan Džilas, autor knihy Nová třída


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Copak o to, Praha už viděla ledacos.

 

Například:

- přísahání narvaného Václaváku věrnosti Velkoněmecké Říši.

- odsouzení atentátu na Heydricha včetně hajlování

 

Každoroční prvomájové a říjnové průvody v čele s umělci

- za Gottwalda

- za Zápotockého

- za Novotného

- za Svobody

- za Husáka

 

Jak je vidno, tak první svobodně lidem zvolený prezident

NEMÁ NÁROK NA VLASTNÍ svobodný NÁZOR.

 

Poslechněte si píseň Karla Kryla "Demokracie"

Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou:
                    ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou,

 

 

Pravděpodobně vznikne nový ouřad, který bude
PRVNÍMU PREZIDENTOVI TÉTO REPUBLIKY,
ZVOLENÉMU PŘI HLASOVÁNÍ VŠEMI OBČANY
(kteří se uráčili jíti k volbám, pochopitelně)

SCHVALOVAT, CO MÁ ŘÍCI.

Slyšel jsem v mediích plno povídání o tom,
že můžeme mít 25 let svůj názor .....

A ejhle - chybička se vloudila.........

Pro Zemana to neplatí.
Že by pro jeho neamerický postoj k Ukrajině ???

 

 

AKORÁT NEVÍM, PROČ MI TOHLE NECHTĚL CENZOUR

NA SVOBODNÉM WEBU NOVINKY.CZ    PUSTIT ????