S nejistotou usínám, s nejistotou se proubouzím

A to i přesto, že jí každodenní realita usvědčuje ze lži. Zavedl jsem snad na začátku devadesátých let bankovní komunismus? Výraz "bankovní socialismus" je nepřesný výraz, neboť cílem komunismu je, že si každý bude brát podle svých potřeb. A to se  také v bankovních trezorech dělo, pouze s tím rozdílem, že ne každý, ale jen ten, komu tržní politici(aniž by jim to pravdovláskoví politici den co den vyčítali)  umožnili, aby kradl a nebylo ho vidět.

Tyji snad z předražování veřejných zakázek? Proti tomuto, pro státní kasu smrtelnému nešvaru se rozpočtově odpovědnou hubou bojuje jako nikdy, ale skončí se s ním až na svatého Dyndy. A jelikož vím, že tohle všechno se musí zaplatit na úkor těch co nekradli a není dne, aby se  nepsalo o dalších nevyšetřených zlodějnách, tak se nikdo nemůže divit, že s nejistotou usínám, s nejistotou se probouzím, na úkor čeho tohle nekonečné přesouvání veřejných prostředků do privátních kapes horních deseti tisíc z rozkazu pravicové legislativní většiny zaplatím.