Saša Mitrofanov – dnes štěkající nula z novinářského hnoje.

Hned úvodem se musím zeptat řečnickou otázkou:„Kdo toho Mitrofanova z fialovských odpadlíků platí?“ Protože tak zaujaté komentáře neumí ani lídři opozice. Celou vládní většinu včetně voličů otituloval jako pštrosy – a to za omezení zbrojního sprintu přes 2% HDP a dávání přednosti potřebám českého občana.

V jednom článku si pochvaloval, že byl zvolen prezidentem Pavel, ale hned dodává - „Jenže následně pštrosi s volebním právem dostali do čela vlády pštrosa“- uráží i voliče! Program vlády ohodnotil příkladně a ještě i v titulku:„Vláda malých poseroutků“. A to bylo málo, tak přidal: „ To si může myslet jen pštros s pokročilou demencí.“Osobní urážky mu byly asi málo, tak to zaokrouhlil: „Vláda, která v této době schválně omezuje obranyschopnost státu, který řídí, je náchylná k vlastizradě.“

Když jsem byl „povýšen“ na pštrosa, pak musím využít jeho schopností. Je pověrou, že před nebezpečím strká hlavu do písku; umí dost rychle vzít nohy na ramena, ale také umí těch silných nohou využít k boji. Takové kopnutí od pštrosa je někdy až devastující. A proto tedy:

Myslím, že potěch slintech o zbrojení by bylo na místě Sašenkovi dát k snídaní na talíř nový samopal a jako dezert pár patron;k obědu několik dronů s příslušnou muniční zátěží a k večeři něco ručních granátů a nášlapných min – jistě by si náramně pochutnal.

Jsou v časovém posunu chvíle, kdy dobré, šťavnaté ovoce, postupem času oschne a pak i zplesniví – už nejde ani vykrájet a putuje do odpadu. Nějak podobně to vypadá s Mitrofanovem. Takže, jestli já jsem pštros, tak on je vypelichaný pes, zbytečně štěkající - za kostku cukru.