Slovník pro život - takový, jaký je: Klukovský syndrom

    Každý z nás, kdo klukovské lotroviny prožíval naplno a bez výčitek svědomí, potvrdí (až dočte) , že klukovský syndrom velmi dobře zná. Jde o to, že při organizaci jakékoliv klukovské lotroviny, která něčím trochu smrdí, je organizátor ve střehu a jeho čivy jsou napnuty k prasknutí. Mozek jeho pak, odpočatý při hodinách výuky ve škole, začíná pracovat na plné obrátky. Jak provést svůj záměr a uspět? Ale hlavně: jak minimalizovat přistižení při činu a pokud k přistižení dojde, jak umenšit případný trest a neutrpěti újmy tělesné?

    Vždyť nikdo z rodičů ani jiní dospělí neplýtvají velkorysostí. V tomto směru jsou morálně hluboce pod úrovní průměrného hrdiny rodokapsu, který čas od času je schopen i v případě naprosté převahy darovat život a zasunout zpátky kolt proklatě nízko k pasu.

     Jak tedy postupovat? My kluci jsme na to měli specielní fígl: Diverzifikace viny a zadní vrátka pro různý výklad úspěchu i neúspěchu.

    To se dělá tak, že se sezve a zapojí do akce co nejvíc ostatních kluků (někteří i s donucením, jiní za podíl na kořisti či za jinou odměnu, někdy stačí jen slib, aniž by hrozilo jeho plnění) a to klidně i těch, kterých si ten největší lotr jindy nikterak necení.

      Tím i samotné určení viníků k potrestání je složitější, zdlouhavější a často k trestu nedojde. Mimoto mezi účastníky je vždy někdo privilegovaný (beztrestný), na něhož se pak ostatní mohou odvolávat a v zájmu rovné spravedlnosti žádati úlev.

        To je tedy podstata klukovské taktiky, která dovolí přežít dětství bez trvalých následků tělesných. Klukovská duše ovšem, pakliže výchova pokulhává, bývá tímto lehce zmrzačena, což se v dospělosti projevuje výlučné při trestné nebo politické činnosti.

         Jak se tato podstata projevuje? Samozřejmě příznaky, neboli symptomy. A tím se dostáváme k pojmu syndrom. 

 Syndrom je totiž  soubor příznaků (symptomů), který charakterizuje určitou poruchu zdraví(tělesného či duševního) nebo nějaký zvláštní, až nežádoucí stav. (Tím jsem se chytře vyrovnal s tím, že v našem slovníku doposud ani symptom ani syndrom  nemá jasnou definici.)

      Jak takový syndrom poznáme? Podle chystané lotroviny? - to by jste určitě tipovali na prvním místě. Jistě, máte pravdu. Ale kouzlo vědy jazykové spočívá v tom, že lze sledováním syptomů čili příznaků včas zjistit, že se projevuje syndrom (syndrom klukovský, pochopitelně) a že se tedy teprve chystá nějaká pořádná lotrovina.

     Pro první příklad nechoďme daleko. Mnohý čtenář si třeba povšimnul, že když se před léty chystala lotrovina v Perském zálivu, počalo horečné shánění ostatních kluků, ať již přímo pro akci samotnou nebo aspoň proto, aby po skončení, až se zjistí, že chemické zbraně nikde nebyly, ubylo těch, kteří by trhali partu a kritizovali, že záminka byla falešná.

     Takových klukovin bylo a je více, no jéje. Ale vždycky ty příznaky byly zhruba stejné. Spolu s tím se navíc uplatňovala klukovská hrozba upoutat případné zasvěcence, kteří by byli příliš přemýšliví, k mučednickému kůlu.

     Politiků, kteří ujížděli na klukovinách i v důstojném věku, je tolik, že je nelze všechny jmenovat. Ale těch politiků, kterým to už v dětství pálilo a pochopili podle prvních příznaků, že se chystá nějaká lotrovina a že vysmeknout se včas z vnuceného klukovského syndromu vyžaduje předběhnout toho největšího lotra, těch je pomálu. Miloš Zeman, Václav Klaus, Miroslav Kalousek, Robert Fico, Viktor Orbán, abych jmenoval jen jasné favority.

    Kouzelnou piruetu třeba předvedl slovenský premiér Robert Fico - ještě nějakou dobu před atentátem, pochopitelně. Když svolával Macron kluky do jakési akce, první co Robert udělal, bylo že bez ztráty tempa propálil, že jde o vyslání vojáků na Ukrajinu a že Slovensko je tam nepošle. A bylo slovíno (jak trefně říkají jihočeští rybáři, když překvapeně zjistí, že je o pouhé měsíčku jediné zatmění mráčkem předběhli pytláci).

      Nevím, jestli Robert Fico vyrůstal ve městě nebo na vesnici, ale klukovská léta využil zřejmě účelně a dětství prožíval naplno. Poznal předem - podle prvních příznaků - klukovský syndrom a správně vytušil, že Macronova lotrovinka proběhne tak, že na první "tajné" schůzce bude vyjeveno vše, klukovská lotrovinka bude prohlášena za zahájenou a nevratnou, na klukovskou čest musí všichni odpřísáhnout, že řeknou jen to, co se domluví, jinak půjdou k mučednickému kůlu a kdo nebude držet basu a odmítne, tak je smaradlavý skunk.

     A tím, že si Robo na chvíli zahrál na prosťáčka a propálil budoucí utajené informace a zakopal se na svých pozicích, hodil do všeho vidle. Vzpomínáme si, jak mu nadávali do lhářů, že to není pravda a bla bla bla. Ale to bylo tak všechno, co mohli dělat. Za zrádného skunka jej označit nemohli, mučednický kůl taky nebyl na pořadu dne a že nelhal, vysvitlo o nějakou dobu později. A později vysvitlo, že lhali ti ostatní. Navíc se Macron odkopal tím, jak si (naoko) cenil Fica (jako kumpána pro lotrovinku, když ji chystal) a pak hledal těžce vhodná slova odsudku v nevyčerpatelné studnici francouzštiny - studnici jazyka diplomatů a básníků.

Prostě Robo byl vždycky šikovný kluk, co říkáte.

       Takže tyto dva příklady by mohly postačit k osvětlení aktuálního významu slovního spojení klukovský syndrom. Vedle klukovského syndromu jsou pro slovník připraveny i jiné (třeba syndrom prostitutky), ale to až jindy a nejlépe po 22.-té hodině.