Slovník pro život - takový, jaký je: Síla osobnosti

      Význam tohoto slovního spojení očividně předpokládá existenci osobnosti takové úrovně, že její síla je samozřejmá a přirozená. Taková osobnost tudíž nemusí být odkázána na cizorodé silové složky, protože její síla se násobí pouhým rozšiřováním okruhu vlivu osobnosti, nikoliv násilným prosazováním.

      Osobnost je v tomto směru jednak určující pro vše, co se v jejím dosahu děje, jednak relativně nezávislá na ostatních (speciální případ střetu dvou silných osobností v oblasti jejich společného vlivu ponechme pro náš případ stranou [Zelenský x Orbán]). Proč jsem si tedy vybral k vysvětlení podstaty síly osobnosti prezidenta Zelenského a z jakých důvodů?

      Prvním důvodem je to, že  - jak se vážený P.T. čtenář jistě rád rozpomene, už jsem se o něm na tomto webu nejednou zmínil a tak se  mohu o moje dřívější tvrzení opřít (Srv. "...Jakou máme záruku, že se nedožijem u jiných politiků, na nichž jsme závislí, opačného "zázraku" a sice že by se z předpokládaných vůdců stali v kritickém momentu komici?" Jak poznáme toho pravého? Ještě se nám nevybarvil. A jak ukrajinci poznali toho pravého? Který je náš Zelenský?..."[https://vasevec.info/blogy/ekonomika-politika-v-praxi-uceni-za-pochodu]).

      Druhým, závažnějším důvodem je to, že  Volodymyr Zelenskyj (zkraťme si to z pracovních důvodů na obvyklejší "Zelenský") je natolik rozporuplně chápanou postavou dnešních dějin (všimněme si, že dějiny se právě v této chvíli dějí, kdežto historie - čili historky -  se vypráví nebo jen opakuje), že by jste nenašli dva lidi mezi svými oblíbenci, kteří by se shodli na tom, jestli je osobností silnou či slabou. A to je na tom to nejzajímavější, co může z vědeckého hlediska nastat. Prostě logicky nelze definovat ani stanovit co to vlastně je a jaká je síla osobnosti, pokud neporovnáme jednu osobnost s jinými.

     Ještě než dopadl jeden z mých dvou používaných prstů na klávesnici počítače, zachvěl jsem se předtuchou, co asi napadá v této chvíli každého z Vás: totiž, abych porovnal sílu osobnosti Zelenského se silou osobnosti autora těchto řádků.

     To by mnohým jistě postačilo, protože by Zelenský vyšel jako jasný vítěz. A pak bych ani já nemusel přemýšlet nad vhodnými superlativy na jeho adresu a hledáním podpůrných argumentů pro tento závěr. Ve svém věku si však nemohu dovolit pro někoho jiného plýtvat tak kvalitními nadoblačnými superlativy. V mém nekrologu by se vyjímaly mnohem lépe a tím by mi (možná i jiným) působily skutečné potěšení.

     Ne, tudy cesta nevede. Je třeba zvolit jiné, obecně známé osoby pro srovnání a navíc je nutné vědeckou metodu komparace (porovnání) dvou osobností použít komplexně: tj. nejen k určení síly osobnosti Zelenského, ale také k určení síly osobnosti jiných, veřejně známých tváří srovnáním se Zelenským. Prostě začnu tím, že Zelenský - tak jak je Vám všem dobře znám - poslouží jako základní referenční hodnota síly osobnosti na její stupnici. Předem vím, že pokud síla jeho osobnosti na první pohled převyšuje úroveň autora, může být důstojným a určitě nedostižným měřítkem i pro jiné.

        Nuže do práce. Jazykovědný obor stejně jako všechny lidské činnosti, nelze posunout dále pouhým nezávazným klábosením, ale důsledným bádáním, porovnáváním faktů a hledáním pravdy. Koneckonců, i proto ji máme vepsánu na prezidentské standartě. Tak ji nezaujatě hledejme a respektujme alespoň my,  v podhradí.

        Metoda (komparace ) byla tedy zvolena, dále je třeba abstrahovat (Vlasta Burian používal přesnější pojem abstrouhnout), čili odmyslet od nepodstatných či zavádějících okolností osobnosti Zelenského, kterými se nebudeme a v zájmu vědy ani nesmíme zabývat.

Zde znovu - pokolikáté už - spoléhám na inteligenci a toleranci čtenáře, že přetrpí obšírnější úvod, tj. popis abstrakce. Věda si toho žádá.

     Nebudeme se tedy vůbec zabývat tím, zda v této chvíli je Zelenský po právní stránce vůbec legitimně platným prezidentem Ukrajiny - protože, jak by řekl Ostap Bender - k síle osobnosti se to bezpochyby nevztahuje. Síla osobnosti se projeví totiž vždy stejně silně v roli na jevišti i v libovolné funkci.

        Co je třeba ještě vyloučit ze zkoumání? Skutečnou či hranou neznalost toho, jak dopadli chráněnci USA ve Vietnamu, v Afghánistánu či třeba Kurdové.

        Též je zbytečné - z hlediska vědy - zkoumat, zda patří Zelenský k oligarchům nebo ne, popřípadě od kdy, nemá smysl mu přičítat podporu či toleranci korupčního prostředí. Jednoduše jsou to názory proti názorům a nemáme hodnověrné a dostatečné informace pro odsudek či pro bezmezný obdiv.

      Nemá ani význam bádat nad jeho lidskou či státnickou zodpovědností. Prostě jen proto, že nikdo by nechtěl být v jeho kůži při rozhodování, které ovlivňuje životy i neživoty miliónů lidí. Každý jeho den s sebou přináší mnoho rozhodnutí, které by jiný zaplatil neklidným spánkem. Předpokládám, že v jeho nejbližším okolí je někdo, kdo aspoň občas připomene: "...Ej, vysoko jsme zanotili písničku, bratře králi. Dejž Bůh, abychom ji dozpívali..." A tak můžeme z vědeckých úvah vliv vysoké hry, založené na znalostech síly i slabin spojenců a na jejich slibech, vyloučit.

      Nelze mu ani podsouvat podporu či nepodporu přepjatého nacionalismu s prvky a symbolikou, které by za jiných okolností byly v opravdové demokracii považovány za nezákonné. Takový postoj bývá zhusta vynucen okolnosti a není cizí ani silné ani té nejslabší osobnosti.

      Ani údajná odvaha setrvat v nebezpečné situaci (ač schopnost vystoupení ze své komfortní zóny je nesporně znakem silné osobnosti) není pro náš Slovník podstatná, neboť kvalitní krytí, které mu SBU poskytovala i v éře rychlých zvratů, má  na výsledný dojem rozhodující vliv. 

      Ani obliba či neobliba v očích ukrajinců nemůže být předmětem výzkumu. Pokles jeho popularity nevnímám jako změnu, protože z rozhovorů s ukrajinci u nás během posledních 3 let jsem seznal, že již dlouho je tam řada (eufemisticky řečeno) "výhrad" a poměr sil táborů jeho příznivců a odpůrců je a byl vždy nejednoznačný.

     Prostě je toho nekonečně mnoho, co hýbe veřejným míněním, koluje mediálním prostorem a vytváří zástupy příznivců či odpůrců osoby Zelenského.  Už úplně mimo jazykovědné úsilí je posuzovat, kdo a kolik a při jakých příležitostech z dále srovnávaných osob lže či mluví pravdu. 

      Rovněž nemám rád, když jej někdo dehonestuje, že jde o herce komika. Sám jsem kdysi přičinil úsudek, že z politiků se stávají komici, kdežto Zelenský - komik - se změnil v politika. V tomto směru má náskok. Ba naopak, skutečnost, že Zelenský využil všech svých hereckých schopností pro zvládnutí nové, nejtěžší životní role, jej jako osobnost jen potvrzuje. Vzpomeňme prezidenta Havla, který též vytěžil ze své předchozí profese maximum pro úspěšné zvládnutí nové politické vůdčí role. Mimo náš vědecký záběr je i stupeň improvizace či občasné vypadnutí z role, či naschvály režisérovi, který sídlí kdovíkde. Mezi naschvály režisérovi patří nepřeberné množství opakovných a pokaždé nových neotřelých pokusů zatáhnout jiné země, ideálně země natovské, do války tak, aby už nikdy nemohly couvnout a přebraly část válečné zátěže. Síla osobnosti spočívá - naštěstí - v něčem jiném. Uveďme si příklady. 

        Role, kterou se rozhodl Zelenský jako představitel Ukrajiny (i v této chvíli ohroženého státního útvaru) převzít, vyžaduje mobilizaci veškerých jeho vlastností, schopností k dosažení proklamovaných cílů i k jejich motivující formulaci v úloze vůdce. Jak by se chovali jiní v jeho roli? Srovnejme.

Dokážete si představit, že by prezident Zelenský řekl o Ukrajině něco podobného jako prezident Pavel o naší zemi? 

Tedy (jen volně řečeno) že bychom se měli vzdát práva veta (rozumějme, vzdát se možnoti účinně se postavit v případě nutnosti proti těm, kdo usilují o naši újmu), abychom nepůsobili problémy dominantním členským zemím EU.

Z tohoto prvního srovnání vychází prezident Zelenský jako silná osobnost a prezident Pavel jako, jako, jako.....

       Dokážete si představit, že by premiér Fiala, ministr Rakušan, ministr Lipavský, či ministr Síkela hájili důsledně při jakémkoliv jednání na úrovni EU či v USA naše národní nebo ekonomické zájmy?

      Kde jsou ve srovnání s neodbytným, důrazně se prosazujícím prezidentem Zelenským, často ponižovaným a odmítaným, ale přesto (jsa vyhozen dveřmi, dere se oknem) důsledně trvajícím na své formulaci zájmů Ukrajiny? V tomto smyslu - nic pro něj není chucpe. V připadě obtíží neváhá osočit kohokoliv pro lehkomyslné sliby, požadavky umí formulovat tak, že přesně trvá na tom, aby bylo po jeho, dokáže odmítnout co se mu nehodí. A naopak, kde je cesta neprůchodná, pružně mění taktiku. Naši představitelé jsou daleko vzadu, mezi poskoky a dezorientovanými alibisty a tvory, neschopnými jakékoliv smyslupné práce ve prospěch národa. Ani výjimky, které jiný stát běžně vyjedná, nevyužili. Nerovné postavení v nespočetných případech, energií počínaje a dotacemi konče jen zhoršili a navíc lhaním se snažili to vykreslit jako úspěch či něco, co bychom měli chtít.

I z tohoto druhého srovnání jasně vychází prezident Zelenský jako silná osobnost a naše vláda jako, jako, jako.....

      Někdo by snad oprávněně namítl, že jako silné osobnosti by vyšli z porovnávání jiní naši politici. Ano, ale to nám není aktuálně nic platné. Jsou jistě i jiné podobné výroky, které jakoby nic vypadnou z úst charismatického prezidenta Pavla, ale tak jako Zelenský, ani třeba z našich politiků prezident Zeman, prezident Klaus či ze zahraničních Fico, Orbán i několik jiných by toho schopni nebyli.

Zřetelný rozdíl dvou osob též vynikne, pokud postavíme vedle sebe třeba prezidenta Zelenského a premiéra Fialu. Silná osobnost a vedle něj jeho poskok, slaboch, odezírající ze rtů, připravený podržet tašku, bylo-li by toho třeba.

       No a tak bychom mohli pokračovat donekonečna dále. Myslím však, že základní rozdíl mezi silnou a slabou osobností je z příkladů nabíledni. Chápete, že by nemělo smyslu se zdržovat převzetím suchopárných definic ohledně sílných osobností od jiných autorů("...třeba že silné osobnosti dokáží říci NE, mají vysokou emoční inteligenci....atd"). Ti popisují jen projevy, které nevidíme u těch, kteří by měli být nejlepší z nás a měli by vést naši společnost k lepší budoucnosti.

       Nyní ovšem můžeme být klidnější, neboť víme, že na světě  silné osobnosti přece jen existují a že je s kým srovnávat. My akorát teď máme smůlu. Náš slovník pro život skýtá alespoň představu, co bychom měli srovnávat a kde je marné hledat.