Slzy, na které nezapomínáme

Dnes se tato skutečnost příliš nepřipomíná. Je naopak snaha zapomenout na události kolem Mnichova 1938. Tedy i na podíl Polska, či Maďarska při porcování Československa Německem.

Novodobí vykladači dějin často kladou Dr. Edvardu Benešovi za vinu, že měl vystoupit vojensky proti Hitlerovi. Československo se prý mělo v září 1938 bránit. Se zbraní v ruce bojovat proti nacistickému Německu, ale i Polsku a Maďarsku. Bojovat proti zájmům dalších účastníků Mnichova, tedy Itálii, Anglii, Francii.

Události měly tragické pokračování, druhou světovou válku. Velká Británie a Francie směrovaly Hitlera východním směrem. Odpovědnost těchto států je dnes potlačována, ale je to Mnichov, který by měl být v Evropě připomínán jako den spolčení  s nacistickým Německem. Mnichované nesou odpovědnost i za pozdější Pakt Ribbentrop - Molotov.

Dr. Edvard Beneš je novodobými mudrci často skandalizován za svá rozhodnutí v roce 1938, ale i za poválečný vývoj v ČSR. Tedy i za odsun Němců nebo za únor 1948. Mnohé bylo již tisíckrát osvětleno, přesto útoky na Dr. E. Beneše trvají. Dnes se nabízí srovnání….

Je skoro symbolické, že i nyní v zářijových dnech se opět rozhoduje o zájmech našeho národa. Tentokráte ne v Mnichově, ale v Bruselu. Diktát tvoří opět stejné mocnosti, jako před lety roku 1938.

Ti novodobí mudrcové mají dnes možnost vystoupit proti Bruselu na obranu vlasti. Postavit se tedy proti ztrátě naší suverenity. Mají to lehčí než to měl prezident Beneš v září 1938. Nebudou platit životy ani majetkem.

Doba se rozhodně změnila k lepšímu. Přesto na mnichovské slzy v září 1938 nezapomínáme.

Přemysl Votava