Úmorná cesta, nemající beztak zdárného konce

Ať už jde o prezidenta republiky anebo premiéra, kteří vyhráli volby, ale nejsou po chuti skvadře výše pojmenované, nespokojené menšině, oba nejvyšší ústavní činitelé, z vůle voličů, občanů, řídící tuto naši krásnou zemi, musí čelit neuvěřitelným útokům a napadáním. Ty některé způsoby útoků poražené menšiny na vítěze jsou věru hodně moc za čárou, za hranou obyčejné lidské slušnosti, elementární politické kultury, o nějaké kultivovanosti nemluvě.

Nějaký bojovník z té výše spomínané roty, prý umělecké, fronty, se prostřednictvím upadajícího, nevkusného už až týdeníku, vyprázdnil ze svých děsů a běsů z našeho pana prezidenta (https://www.parlamentnilisty.cz/…/Herec-v-Reflexu-striha-me…) způsobem, který by měl silně avizovat, přímo alarmovat jeho nejbližší i širší okolí, že něco s ním a jeho psýchou není úplně v pořádku. Ta jeho technologie sprostoty, se kterou zvěřejňuje své metastáze nenávisti, je úděsná a vskutku odpudivá. Inu, každému co jeho jest ...

Na první pohled sofistikovanější, víc jakoby promyšlenější, je snové blábolení někdejšího stavěče dvojdomku, za politickým a společenským zenitem už, Petra Pitharta. Tento, téměř už až politováníhodný bývalý politik, se celým zbytkem svých sil přidal do boje proti ďáblovi Babišovi, nastoupil jako fosilie do roty jiných bývalých, nechvalně známých politiků. Těch, co dnes přemoudřele radí a doporučují stávající opozici, jak toho ďábla porazit, jak tu politiku dělat dobře, výborně až suprácky, myslící si, že občané, voliči si nic nepamatují, že je zapomenuto, jako oni to tady politicky a hlavně hospodářsky, s prominutím, zprasili, jaké zoufalé a pro občany státu neblahé důsledky mělo jejich vedení, šafáření se státem a jeho tehdejším majetkem.
Ti, co po právu a podle zdravého rozumu dostali od voličů před časem nadosmrti červenou kartu, by dnes chtěli dělat trenéry a poradce, někteří se dokonce (naštěstí logicky neúspěšně) pokoušeli o návrat do vysoké politiky. Trousí svá moudra kde to jenom jde, nejvíc, jak jinak, na spřátelené naší/jejich ČT, která si je zve z jediného důvodu - jejich animozity vůči prezidentovi a premiérovi.

Ale ať už je to zmiňovaný Pithart, anebo jiní bývalí odejítí pro totální neschopnost politici, různí zavilí nepřátelé stávajících vedoucích politiků, kteří přemoudřele radí a nastolují své "geniální" taktiky, jak porazit ďábla Babiše a zbavit se ještě před ukončením mandátu moudrého a pragmatického prezidenta Zemana, mají všichni ti rádcové jeden obrovský hendikep myšlení, ale i pověsti. Skoro nikdo jim už nevěří a jejich rady jsou naprosto bludné, hloupé až.

Největším "hitem" v sérii rad a doporučení, jak na ně, jak je porazit a případně sesadit, ty naše nejvyšší politiky, vítěze voleb, jsou výzvy k fúzím, spojování se v nejrůznějších variantách a podobách. Všichni tito pazdráti, i politici bývalí, čičmundové dnes, nějak ale zapomínají, anebo neberou v potaz jednu, nejdůležitější v tomto, skutečnost. To, že ty podistraničky, ale i ty mírně si vyskakující k deseti procentům preferencí mají, každá jednotlivě, jednu obrovskou, vlastní preferenci - všichni jejich předsedové chtějí do Strakovky, usednout tam na nejlepší křeslo, jejich místopředsedové, všichni, chtějí být ministry. Někteří se na ty posty už docela vážně připravují, školí, chodí na politické housle.

Tito čučkaři z opozice, aniž by měli sebemenší naději, i kdyby se zfúzovali s tisíci politologickými génii, se už dnes perou o nejvyšší i vysoké posty, až jsou směšní.

Nejkomičtější jsou modré straky se svým eunuchem Petříkem Fialů, hned za nimi permanentně v rauši Piráti, ale i jiní čudlíci.

Takže ať jenom rádci radí, spekulují a fantazírují. Času mají dost, beztak nic jiného, kloudného, nedělají. Vláda s ďáblem Babišem pracuje, doslova maká a ve vzácných chvílích volného času se určitě k tomu shovívavě usmívá, mám za to.