Útěk Jana Masaryka: jediný možný příběh

Instruktáž, aneb šedivá je teorie, zelený je strom života

Major Schramm začne přednášku tím, že napíše na tabuli בֵּית קִרוּר ; Avriel, Reicin a Slánský se pro sebe usmějí. Přednášející zhasne světlo a na plátno promítne detail průčelí Branické ledárny s nápisem LEDÁRNY. Naší experti pod vedením pana profesora učinili významný objev, za kvalitou českého piva, zvláště národního podniku Budwaiser stojí způsob jeho chlazení, který už se dnes ve světě téměř nepoužívá. Pivo z chladniček nemá ten správný říz. Vltavský přírodní led je naše národní stříbro, které je tedy nejenom vhodné k úsporám tolik potřebného elektrického proud, nemusíme tedy stavět atomové elektrárny, ani vltavskou vodní kaskádu, tuto konkurenční výhodu je možné a nutné využít v exportu.  Naše národní hospodářství přitom potřebuje valuty a devizy jako sůl, protože je třeba využít velkorysou nabídku pana velvyslance Steinhardta na 20 milionový úvěr na nákup americké bavlny. Proto je třeba vytvořit politické předpoklady pro naší exportní ofenzivu do USA. Zde však proti nám stojí mocný konkurent Anheuser-Bush, bude to tedy velmi těžká studená válka, ba bychom mohli říci ledová válka o světové trhy s pivem. Jde o to, jak využít naší konkurenční výhody, vltavského ledu, a udělat díru do světa.     

Na dalším světelném obrazu se objeví slopán a pod ní nápísy:   Zapamatujte si dobře pro sebe prodejní slogan této dnešní akce:

 Tak co dem na pivčo? Ale je to ledárna

XY = organizátor exportní ofenzívy

Budweiser = věčně živý Masaryk

B – buď obličej Masaryka, nebo jeho dvojníka

Anheuser-Bush = dvojník Masaryka, podle oblečení moravský Němec, který překročil nelegálně hranice na poslední chvíli s cílem převézt do Německa nějakou tu dobře ukrytou cennost, možná nevlastní bratr Jana Masaryka, zde také příklad rozmrzlého těla, která spadlo až po smrti z výšky

mezinárodní obchodní případ = pašování plutonia z USA do SSSR přes Prahu, respektive zbraně pro Izrael

Analýza = pitva 

Znehodnocení = smrt

Bečka = zmrzlé tělo, ledový muž, přezdívaný také Janek

Bečka ve vysokohorském prostředí =  mrtvý horolezec

Polámání obalu – zlomeniny vzniklé při pádu těla

Prodejní tým = vláda, respektive vládní kruhy.

Řečník po delší pauze negativ snímku ukáže napnutým posluchačům, před jejich očima jej vloží do kamenné misky a něco zasyčí.

Pak přejde ke dveřím a řekne: Pojď dál. Vydej svědectví. 

Mladý Václav Pacner, hledíc do ztemnělé místnosti, v níž nelze přesně rozeznat ani obličeje, ani postavy, se rozhovoří: 19. února jsem lyžoval u lázní Jeseník, známé vám také pod názvem Graefenberg. Při jedné kristiánce jsem zapadl mezi jehličnany, když jsem se vyhrabával, zavadil jsem ve sněhu o bečku s písmenem B, která nápadně připomínala Budweiser, takové plýtvání materiálem. Vyděsil jsem se. Dal jsem pokud možno vše do původního stavu a zavolal jsem z nejbližšího telefonu šéfovi, jemuž dělám prodejního zástupce pro Moravu, jestli netuší, co je děje. Šéf mi odpověděl, že děkuje za pozdrav z Moravy, ale že mám o celé záležitosti s nikým hovořit. Že se na to podívá osobně.

Schram: Děkuji, můžete odejít.

Počká, až zaklapnou dveře. Promítne beze slova tři další obrázky, fotografii ledového Janka, budovu Branické ledárny a jeden z jejich provozů.

Můj obchodní zástupce poněkud tou bílou krásou byl asi oslněn. Nešlo o bečku Budweiseru, bylo to ještě horší, ale o bečku Anheuser-Bush, někdo se pokoušel chladit zboží od konkurence. což jsem dovysvětlil i nálezci. Protože jsem nevěděl, oč se jedná, tak jsem bečku s pomocí dvou bývalých partyzánů, jednoho koňského vozku a jednoho zaměstnance přemístil sem. [Ukáže na poslední světelný obraz (viz obrázek)], aby se bečka uchovala pokud možno v neporušeném stavu zašel jsem za zde přítomným XY, naším expertem na zahraniční obchod a odborníkem na ty americké patoky a o celé záležitosti jsem mu poreferoval. Ten připustil, že jeho otec nebyl svatým a používal nekalé obchodní praktiky a triky, takže možná vedlejším a nechtěným důsledkem jeho různorodých směnných aktivit byla nakonec bečka Anheuser-Bush v prostorech lázní Jeseník, jak mu to dokonce naznačil krátce před svou smrtí.

Po chvíli zadumání mě XY požádal o laskavost. Že právě dokončil svůj poslední velký mezinárodní obchodní případ, sice úspěšně, ale že je kvůli němu v takovém průšvihu,  že mu ta bečka přihrála nápad, jak zmizet z prken, které znamenají svět a odejít do ústraní. že by to bylo i pro Československo lepší. Že už toho má dost, že chce uvolnit místo mladším, ale že nestojí o to, aby po něm někdo novináři a další podivná individua pátrala, že už chce mít svůj klid, že kdyby v 2014 dosáhl 62 let, tak by mu také prodejní tým umožnil odejít do zaslouženého důchodů. A to prosím, přesto, že bude zase zuřit kapitalismus. A naznačil mi svůj éroplán. Teď prosím pana profesora, aby se ujal slova.

Prof. Hájek. Budu stručný. Ani při ohledání, ani při analýze bečky nelze jednoznačně určit jako příčinu znehodnocení podchlazení, respektive zmrznutí beček ve vysokohorském prostředí. Analyzovali jsme případ, kdy bečka ve vysokohorském prostředí zmrzla ve vzduchu, když se zachytilo o skalní převis, a poté po rozmrazení, opíralo se do ní totiž polední slunce, přepadla ještě do rokliny. A nebyli jsme schopni dle samotné analýzy určit, kdy ke kterému polámání obalu bečky přesně došlo, zda před pádem, nebo po pádu.  Jinak řečeno, analýzy polámání obalu v případě vychlazených beček značky Anheuser-Busch vychlazených v chladničce po jejich testu s následným pádem ukazují, že na sliznici žaludku tvoří Višněvského skvrny, jichž je možné se zbavit pouze výplachem žaludku, kdežto po polámání obalu v případě beček značky Budweiser chlazených ve vltavském ledu, jsem se s ničím takovým se ve své praxi nesetkal, i když tento jev neumím teoreticky vysvětlit, tak tomu tak prostě je. Je to stejná záhada jako kvantová fyzika.      

Major Schramm: Děkuji panu profesorovi za výklad, právě o to naaranžování jde. Spustíme reklamní kampaň na mezinárodních trzích pod heslem. Ani po polámání obalu bečky Budwaiser, ochlazovaný vltavským ledem při jejím následném pádu, nezpůsobuje Višněvského skvrny na žaludu, které lze odstranit pak jedině jeho výplachem. Vědecky ověřeno. A když už nic jiného, tak si takto uhlídáme český trh. A prosím ostatní o součinnost v tom smyslu, aby udělali vše pro ztížení identifikace bečky, která tak napomohla při analýze pochybné kvality konkurence a inspirovala zde přítomného XY, aby našel způsob, jak přejít z našeho prodejního týmu, z něhož kvůli tomuto břemenu, ležící na jeho ramenou, v minulých dnech chtěl dokonce odejít, ale zůstal kvůli předsedovi představenstva, který se rovněž cítí být nemocen. Současně takto umožnit mu přejít na nové působiště, dokonce že je ochoten podepsat konkurenční doložku. V některých obchodních případech je lépe neuvádět původ zboží, není třeba vše prodávat pod značkou Made in Czechoslovakia. A s pány Tomanem a Avrielem promyslím předání zboží doručiteli a sám promyslím přípravu plánu B, jak v případě neúspěchu vycouvat z celé prodejní akce bez ztráty kytičky. Jsou nějaké otázky? Nejsou. Děkuji za pozornost. A nezapomeňte. Heslo je „ Tak co dem na pivčo?“ A odpověď zní: „Ale je to ledárna“.

Slovo si vezme nakonec pan ministr, který celou dobu tak nějak zaraženě seděl na své židli, asi se mu nelíbilo, že o něm mluvil major jako o zboží XY, a dojatě prohlásí:  Kluci, děkuji vám, vždyť jsem byl vždy váš. Vždy jsem šel s lidem, tak rád jsem s ním chodil i na pivo. A pak se mu zablýskají očka a poněkud veseleji prohlásí: Snad se s vámi ještě v budoucnu ještě rád vyfotografuji, když už nestihnu to společné fotografování našeho nového prodejního týmu.

A pivní, respektive pohřební bratrstvo, jak se to vezme, se po půl hodině tiše rozejde.

Akce, aneb chybičky se vloudí

Nejprve jedná Masaryk sám, pokouší se vyexpedovat do Velké Británie Marcii Dawenportovou a svého lékaře Oscara Klingera, tedy ty osoby, které by mohly po jeho útěku selhat při identifikací. Ta Marcia podle jistých pohybů (viz její vzpomínky) přesně věděla, následky jakého nevydařeného operačního zákroku si léčil její milý v tom americkém sanatoriu, než se přiženil do té bohaté židovské rodiny Craneových. Proto také nakonec musela zemřít i jeho první žena při autonehodě. Zajde za Alicí Masarykovou, něco ji naznačí v tom smyslu, že pokud neuvidí Cigána, tak se o celou záležitost není třeba zajímat. A vskutku Alici uvidí v Černínu až po pitvě. To byla první chyba, kterou lze vytknout přímo před závorku. Protože byla chybou nutnou

Zůstane naprosto v klidu, když se tu novinu dozví. A to přitom její manžel, Jaromír Langr, sice bigotní komunista, byl lékařem. Jak ta antikomunistka Marcia se k této rodině mohla přistěhovat, nechápu. Mimochodem pokud Kléma na nějakém tom poúnorovém shromáždění prohlásil něco v tom smyslu, že TGM by s Vítězným únorem souhlasil a Honza by mu kvůli tomu šel vynadat, tak ten by předestřel slova a skutky jeho vlastní rodiny. Nejenom že si Alice vzala takového manžílka, ale dokonce podepsala předvolební Manifest kulturních pracovníků v r. 1946 na podporu kandidátky KSČ. Že by po takovém skvostu v jejich klenotnici olomoučtí komunisté házeli krabičky?. To už spíše uvěřím, že na Zdeňka Nejedlého.   

S tou Marcii se mu to povedlo s pomocí Steinharda, odletěla jeho soukromým letadlem se 14 kufry do Londýna.  S tím Klingerem zase naoko prohovořuje plán útěku letadlem. Masaryk se ještě rozloučí s Johnem Ennalsem, svým kolegou z OSN, Sumovi nabídne velké množství korunek atd. Jednou deklaruje jednoznačné rozhodnutí vstoupit do vlády, jednou prohlašuje, že už ho tam nikdo neuvidí. Ten Klinger to nakonec zvládne sám, když získá pro sebe alibi, které mu umožní vyhnout se pitvě.  Nakonec zmizí i ten pes. Čeho je moc, toho je příliš. Masaryk svou roli, respektive součinnost přehrává. Jakož i ostatní účastníci. Šlo o druhou chybu, resp. sérii chybiček.

Současně realizoval major Schram nejprve plán B. Namluvil Vávrovi, že u Masaryka, najde nějaké kompromitující dokumenty, které se mohou hodit jeho britským kolegům, nebo pod nějakou jinou záminkou, a když se Vávra spolu se svými kolegy dostavil do Masarykova bytu, vskutku pana ministra zastihl téměř v nedbalkách, když ten si zrovna četl v knize věnované státnímu pohřbu svého otce, ale tam na něj už číhal major Schramm se svými lidmi a vyfoukl mu Masaryka před nosem, a řekl mu, jsi partyzán jako já, raději vypadni, než tě nechám zatknout pro únos. Když se pak ten Vávrův kolega vrátil do pokoje, Masaryk už tam nebyl. Byl už se Schrammem pryč. A Vávra raději s ostudou a ponížený potichu vycouval z bojiště. Právě o to ale Schrammovi šlo, měl krytí pro realizaci svého plánu A. Kdyby přece jenom někde něco selhalo, někdo začal vykřikovat, že nejde o tělo Masaryka, ale že jde o někoho jiného, tak by živého Masaryka slavnostně vrátil alespoň na chvíli na politické jeviště a oba by pak tvrdili, že ho Vávra unesl a že tu mrtvolu dvojníka tam podstrčil on sám. Však také Vávra vypadl snad ještě rychleji z Československa než Klinger. Ale samotný plán B byl třetí chybou, na kterou Schramm osobně doplatil.

Klinger se dopustí čtvrté chybičky, když se ve své výpovědi před policií zmíní o tom Gräfenbergu, tedy lázních Jeseník jako místu pro odpočinek Jana Masaryka, spíše přitom myslil na jeho poslední spočinutí. Tamější klíma v březnu i léčebné procedury jsou absolutně nevhodné pro terapii vykloubeného ramena a člověka trpícího chřipkami.   Po roce 1945 byla budoucnost lázní nejasná. Postupně se dařilo na Gräfenbergu dále provozovat lázeňství přičemž léčba byla zaměřena na neuropsychiatrická onemocnění, v menší míře i na odstraňování následků otrav těžkými kovy a hlavně na nemoci cest dýchacích.

Ve 11 hodin v noci přijede před Černínský palác kolona automobilů s mírně rozmrzlým dvojníkem v kufru, jak je slyšel Pavel Straka. Dvojníka vynesou nahoru, pokud to jde, tak všude zanechají jeho otisky prstů, i na rámech okna koupelny, která vůbec nešla otvírat. Dokonce je možné, že se ho nejprve pokoušejí vyhodit z okna na vnější straně Černínského paláce, jak to viděla ta slečna, co pak byla všem za blázna. To byla pátá chybička. Masaryk by nikdy ke skoku, či k útěku nepoužil to zapečené okno v koupelně, protože by se ho se svým rozbolavělým ramenem ani nepokoušel otevřít. Šestou chybou bylo, že to tělo nebylo ještě dost rozmraženo, takže ztuhlé padalo dolů čelem ke zdi jako vosková svíce, takže po dopadu pak právě paty na chodidlech byly na cimprcampr. Ve velmi krátkém období však polorozmrzlý stav těla usnadnil manipulaci s ním. Jan Masaryk uměl padat, protože jezdil na koni, takže by naprosto instinktivně se snažil následky pádu zmírnit, tím že by dopadl na špičky atd. zvláště, když by ho z toho okna někdo vyhodil nedobrovolně. Nerovnoměrné rozmrzání těla pak způsobilo, že vyšly při té manipulaci z těla ven extramenty, své udělaly střevní bakterie, produkující plyn. To byla sedmá chyba.  

Toho večera v Ruzyni přistálo pronajaté soukromé letadlo, na bojiště dorazila Marcia, ta milonářka na to měla, ať už byla poháněná žárlivostí, nebo svým řídícím orgánem Johnem Fosterem, možná dokonce existoval mezi Honzou a Marcií dohoda, že všichni společně odjedou i Klingerem, možná si chtěla si Masaryka odvézt do Británie a do USA, aby byl vydán tamější spravedlnosti, nebo alespoň aby komunisté byli kompromitování tím, že s nimi se už Honza nevyfotí. Spatřila mrtvolu na dlažbě a vydala se do bytu. A tam aby to těm komoušům nandala, čí aby se tak nějak zbavila frustrace z nenaplněné touhy po manželství, tak udělala z bytu kulničku na dříví a odnesla nějaké ty dokumenty, které byly po ruce. Udělala to všechno pro to, aby to ani náhodou nevypadalo na sebevraždu. I když jakoby ona pak této verzi dávala přednost, protože si byla vědomá, že jí někdo mohl spatřit na místě činu. A k verzi o vraždě se přiklonila veřejně, až když uplynuly promlčecí lhůty pro její stíhání. To byl externí faktor, s nímž nebylo možné dopředu počítat.  

Zřejmě v tom momentu si uvědomili ti divadelní mistři, že v tom představení jim něco neklape, mrtvolu nesou zpět do tepla, aby jim se kapánek rozmrazila. Zpět na studenou dlažbu ji přinesou, až se ti dělníci vracejí s tou sundanou polskou vlajkou zpět o půl šesté ráno zpět. Když ti dělníci šli nahoru kolem páté, na dlažbě Černínského paláce se žádná mrtvola  nevyskytovala, nebo že by ji v tom šeru skutečně neviděli? Je to sice možné, ale to by na nádvoří nemohla svítit ani lampička.

Pan Šedivý ve svém pátrání zdůrazňuje, že nebyla vidět žádná krev. Až později, tam někteří svědkové tu nějakou krev přece jenom spatří. Právě tento jev je typický pro rozmrzající se těla.

Kolem osmé hodiny ranní dorazí k tělu vrchní komisař Hora s policejním lékařem Teplým, kterého si bere se sebou záměrně, protože o něm ví, že se mu špatně klečí. Policejní lékař přece jenom při prohlídce zjistí, že hruď zesnulého je studenější než končetiny a možná také ztuhlejší. Ale dojde mu to až později, když přemýšlí o tom, proč ho jeho nadřízený nutí docela nezvykle k tomu, aby posunul dobu smrti co možná nejpozději. To byla osmá chyba. Udělá poslední pokus v 10 hodin dopoledne, nechá všechny přítomné rozloučit se drahým zesnulým, než ho odvezou na pitvu. Ticho po pěšině, protože zmizel i ten Masarykův pes Cigán.  A ti, co si případně všimli některých nesrovnalostí, tak doufají, že Masaryk je někde na útěku.  A rozhodli se ho krýt. Krátkodobě tato chyba se ukázala být výhodou.  Ale vedla k deváté chybě, tedy k položení sněženek za pravé ucho dvojníka, ležícího na katafalku a pak na jeho státním pohřbu.

V 11 hodin tělo dvojníka odvezou v přetopené sanitce a do 15 hodin ho vozí po Praze spolu s Vyšínem, aby zesnulý dorazil na pitevnu dostatečně rozehřátý. Při té pitvě se dopouští desáté i jedenácté chyby profesor Hájek, neví o těch injekcích a nechá provést zcela zbytečně výplach žaludku, protože se mylně domívá, že musí pro jistotu odstranit Višněvského skvrny. Na pitevně se zasvěcení dopouštějí dvanácté chyby, když zcela zbytečně zabraňují MUC. Vlčka sejmout posmrtnou masku. Samotný Masaryk je ještě tou dobou v Praze, protože za svého nezdárného bratra někdy zaskočil na katafalku. To byla třináctá chyba, ale nutná. Až po tom státním pohřbu si celé to improvizující pohřební bratrstvo oddechne. 

Epilog

Za několik dnů se v kanceláři se setkají Schram s Horou: Tak co dem na pivčo? Hora Ale je to ledárna.  Schramm: Jenom doufám, že už nedostanu nikdy žádný takový pozdrav z Moravy. Není divu, že bývalý partyzán a pozdější vedoucí partyzánského oddělení na ministerstvu národní obrany Jana Frtús vzpomíná, že po smrti Jana Masaryka jsem byl se Schrammem ve služebním a osobním styku, v rozhovoru jsme narazili na jeho smrt, a pokud si vzpomínám, Schramm se při zmínce o Masarykově smrti ironicky ušklíbl.

Když předtím dorazí Václav Pacner domů, pohladí svého mladšího bratra Karlíka po hlavě, a zašeptá  Až ti jednou budu vyprávět, co jsem dnes zažil. A vskutku v r. 1968 mu  všechno vyklopí, co ví a co si domýšlí, zhruba totéž, co ten Rand s Chlumským A když se stane v r.1964 poslancem za stranu lidově demokratickou, tak skládá slib do rukou bývalého sociálního demokrata, tehdejšího předsedy Národního shromáždění Fierlingera, který své lidi uměl vždy hájit.Od té doby mají oba bratři tak nějak cestičku vyšlapanou. Třeba v tom případě si novopečený soudruh navíc říkal, že se mu to ten svědek jednou může hodit, aby osvětlil tu jeho správnou roli v dějinách. To byla čtrnáctá chyba.

Fierlinger, který si to tak nějak vykonstruoval, zkrátka se mýlil, na té schůzce vydával svědectví nikoliv Václav Pacner, ale budoucí major Chlumský, šlo o náhodně zvolený pseudonym, nikoliv o osobu budoucího lidově demokratického poslance. A známý novinář Karel Pacner má pouze jediného bratra Miroslava, i když je zajímavé, že Karlík měl vskutku vždy na růžích přímo vystláno a že se celý život zajímal o ta témata, kterými je nutné se zabývat v případě kauzy Masaryk, počínaje raketami a atomem a konče únorem 1948.

Pravda je celek, aneb proč to muselo proběhnout tak, jak je uvedeno zde

Ušatá teorie Masarykova odchodu z politického života začleňuje a spojuje všechny dosavadní teorie do jedné teorie, v níž jsou všechna dostupná fakta seřazena do jednoho kauzálního řetězce. Objasňuje vše. Vychází z toho, že všichni mluvili pravdu, avšak skutečná pravda je celek. Ponechává místo všem hercům a autorům, aby si v ní mohli všichni odehrát svou roli, případně dokonce sepsat si svůj dialog, či monolog. Ba co více, v této detektivce se nevyskytují žádné záporné postavy. Všichni se mohou hájit, že jednali s nejlepšími úmysly. Platí ale současně, že všechny výše uvedené popsané chyby, jichž se dopustilo to pohřební bratrsvo, vystupují do popředí jenom a toliko ve bledém světle nikoliv Luny, ale té ušaté teorie.  

U těch Craneových doufám, že Ludvík Bass ví, co píše, byť to pouze nepřímo vkládá do úst Stalinovi ve formě nadávky. To užité heslo pro obchodní akci jsem našel na internetu. Ta schůzka se opravdu konala. Jenom ten dotyčný major Chlumský, nebo jeho zdroj si pro zvýšení důvěryhodnosti vyfabuloval seznam jejich účastníků dle svých tehdejších znalostí. Stejně tak Michal Rand v článku v časopisu Spiegel v roce 1965 pracoval s dokumenty z nějakého takového zdroje.  

Vkládám-li profesoru Hájkovi do úst v kódované podobě následující slova. Měli jsme případ, kdy tělo horolezce, visící na skále, soudě podle roztrhaného oděvu, umrzlo ve vzduchu, když se zachytilo o skalní převis, a poté po rozmrazení, opíralo se do něj totiž polední slunce, ještě spadlo do rokliny. A nebyli jsme schopni dle samotného pitevního nálezu určit, kdy ke kterým zlomeninám přesně došlo, zda před smrtí, nebo po smrti, vycházím z toho, že

 Za prvé na laviništi pro ledové muže neplatí tzv. jisté známky smrti - ztuhlost a  mrtvolné skvrny.

Za druhé v souvislosti vysokohorskou turistikou se vyskytují případy, kdy případy, kde příčina není zcela zjevná, např. se to týká nálezu čtyř mrtvých těl v sedle na Elbrusu v r. 2003, kde se uvádí, že by mohlo jít o umrznutí (resp. podchlazení, vyčerpání a následné zmrznutí), nebo o zásah bleskem. Dále 8. 3. 2002 nedaleko vrcholu Ostredok ve Velké Fatře našli záchranáři pod sněhem tělo čtyřiapadesátileté české turistky, která byla pohřešována od 22. 2. 2001. Příčinu smrtelného úrazu nebylo možné určit (pravděpodobně podchlazení, nebo pád do strže) (viz http://www.hruboskalsko.cz/metodika/Smrtaky2001-2.htm ).

Za třetí na dotaz nicka Michala Fabika v únoru 2007 Vím, že v tomto případě je to pravděpodobně nesmysl, ale chtěl bych se jen zeptat: je pravda, že při smrti umrznutím s následným rozmražením těla nevzniknou žádné viditelné, případně "pitvatelné" stopy? v jedné diskusi na idnes nick jurgen o půl dvanácté v noci odpověděl neni to pravda - vzniknou Wischnewskeho skvrny na sliznici zaludku. Nikdo presne nevi proc - ale vzniknou. A odkázal na údajně náhodně vybraný následující link http://lib.bioinfo.pl/pmid:976901, pod nímž se skrýval následující text:

Necropsy findings in fatal hypothermia cases. [My paper] J Hirvonen  A series of 22 cases of fatal accidental or suicidal hypothermia is presented. Necropsy findings on which the diagnosis can be based were analysed. Purple skin and swelling of face, hands and feet, as well as violet patches on elbows or knees were the most frequent external signs (Frequency 54--59%). The most conspicuous internal macroscopic signs were gastric erosions or haemorrhages, which were seen in half of the cases. Other less frequent signs were pulmonary oedema and acute renal and hepatic degeneration. Microscopically the myocardium showed small degenerative foci and/or fuchsinophilic fibres in two thirds of the cases. The myocardium was macroscopically normal. Histamine and serotonin assays from urine did not indicate increased excretion during exposure. Catecholamine concentrations in urine were high (greater than 0.1 mug/ml) in most hypothermia deaths indicating increased excretion due to cold. The best diagnostic signs seem to be purple skin and oedema in face and ears, stomach erosions, degenerative foci in myocardium and high concentration of catecholamines in the urine. Keywords: hypothermia; necropsy find; necropsy; myocardium; fatal; urine; purple; oedema; case; erosion; sign; catecholamine; excretion; focy; suicidal;   

Po zadání hesla Višněvského skvrny se mi objevil třeba tento článek s následujícími bibliografickými údaji (Smrt prochlazením u osob pitvaných na ÚSL Hradec Králové v letech 1992–2003Autoři: Hottmar P., Hejna P. (Ústav soudního lékařství, Lékařská fakulta UK, Hradec Králové Soud Lék., 50, 2005, No. 3, p. 38-41 ) s následující anotací: Smrt prochlazením je diagnostikována na podkladě nespecifických morfologických známek, které nejsou nalézány vždy a pravidelně – Višněvského skvrny, krvácení do slinivky břišní, krevní výrony v příčně pruhovaných paravertebrálních svalech a další. Pro zhodnocení jednotlivých případů je nutné znát anamnestické údaje a provést kompletní laboratorní vyšetření. Smrt prochlazením je mimo letní měsíce v klimatických podmínkách naší země relativně častá.

Z toho vyplývají dvě věci, za prvé, Višněvského skvrny se mohou, ale také nemusí objevit, profesor Hájek byl příliš opatrný, a tím se prozradil. Jsem si vědom,  že tento důkaz je prozatím postaven na domněnce, že si prof. Hájek vůbec něco mohl vědět o existenci těch skvrn, případně dalších příznaků, a mohl si myslet, že tyto skvrny lze výplachem vyzmizíkovat. Obávám se, že lékařská věda tento problém dosud neřešila. A moje maličkost si dosud neměla možnost celou záležitost na nějakém katyňském případu experimentálně ověřit. Snad příště.

Za druhé je evidentní, že ta odpověď nicka Jurgena, který obdobně jako Hájek se domnívá, že se ty Višněvského skvrny se objevují vždy, byla psána na anglické klávesnici. A vzhledem k jeho úrovni vědomostí, okolnostem a tématu článku (Britové pitvali prvního z mrtvých Čechů. Nic nezjistili) lze se docela dobře domnívat, že jde o námi hledaného posledního agenta, který se rád pochlubí svými vědomostmi, alespoň typově.

Hádanka na závěr: Zmínil jsem se o chybách, kterých se dopustili pachatelé. Ve správné detektivce se smí pachatel dopustit pouze lichého počtu pochybení. Která chyba v textu je tedy nadbytečná a které té chyby to pivní bratrstvo nikdy nedopustilo?

Pozn.: Navrhuji každému, ať si udělá následující test: vezme fotografii mrtvoly ležící na dlažbě Černínského paláce a porovná si poměr hořejší a dolejší části délky těla (4:7)  a pak to porovná s jeho  fotem s manželkou (10:11) a třeba po r. 1945 v Olomouci, s Gottwaldem a dalšími  (4:5). Třeba špatně měřím. Ale odpovídá to tomu, co vypověděla o postavě Jana Masaryka Marcia Davenportová, že měl krátké ruce a krátké nohy a byl to muž vysoké postavy. Vskutku na všech foto je to vždy ten nejvyšší muž kromě toho foto z Karlových Var, kde je vyfocen s L. Steinhardtem.  

Dnes, tedy 17 února jsem si ta fota prověřoval v programu GMP, který umožńuje měřit délky na foto v milimetrech. Zatímco poměr hořejší a dolejší části délky těla na foto mrtvoly léžící na dlažbě Černinského paláce je 2:3, tak na foto Honzy s manželskou z r.1925 a na foto s Gotwaldem a dalšími je ten poměr 4.5. Upozorňuji, že jsem bral do úvahy i případné drobné odchylky., dané polohou těla a tím, že na těch fotech je oblečený do saka, nebo do kabátu. Pokud bych na toto fota použil ten poměr 2:3, tak Masaryk musel mít pupek umístěný na hrudním koši, což zase ta mrtvola v Černímu nemá.

Jinak řečeno, od dnešního dne musí nejen historická věda začít počítat s existencí dvojníka Jana Masaryka jako historickým faktem a bude muset vyvinout značné intelektuální úsilí,, aby ho vrátila do pouhé teorie,. A protože existence tohtoto faktu vůbec nezávisí na tom, zda ten poměr hořejší a dolejší části těla byl 2:, nebo 4:5, tak samozřejmě daleko větší úsilí bude muset být vynaloženo na úsilí vrátit fakt existence dvojníka do říše spekulací. Přeji každému v tom hodně úspěchů a budu těm dotyčným úplně vážně držet všechny čtyři palce.

Dodatek z 21. února 2012. Jsem rád, že mohu přispět k úsilí vátit dvojníka do říše spekulace, neboli alternativní historie. Pokud jsem psal v předcházejícím dodatku, že horní část těla mrtvého ležící 11. Března 1948 na nádvoří Černínského paláce ve vztahu k její dolní části je 2:3, tak přesnější přeměření ukázaly, že ten poměr je 4:5. Jinak řečeno, proporce těla Jana Masaryka na foto s jeho manželkou v r.1924 a na foto s Gotwaldem a Molotovem z r.1947 jsou shodná s proporcemi těla ležícího na nádvoří Černínského paláce. Současně platí, že pokud místo jejího dopadu je od zdi Černinkého paláce vzdáleno 2,20 m (na náčrtku k případu sebevraždy, vyhotovený 11. Března 1948 označeno křížkem), pak platí, že délka respektive jeho výška tohoto těla je 198 centimetrů. (na foto o velikosti 343 x 226 délka mrtvoly je 90 mm a její vzdálenost od paty zdi je 100 mm), což  by odpovídalo přesně  tomu, co uváděla M. Daventportová Pan profesor Hájek se přepsal, pokud pitval mrtvolu o délce 178 cm. Na tom foto zřejmě ta mrtvola leží v původní pozici, kdežto ten náčrtek ji lokalizuje do vzdálenosti 2,90 m od paty zdi.  Nemohlo asi tedy jít o  místo sekundárního dopadu ve vzdálenosti 2,90 m od paty zdi, ale pouze o místo, kam byla mrtvola v průběhu policejního vyšetřování přemístěna.

Dosud ale teorie mírně namrzlého kuřete stále ještě žije. Ty fota jsou prostě tři a na každém z nich jsou ty proporce horní a dolní části ležícího těla v pyžamu jsou jiné. Ta Davenportka by se hlásíla pouze k jedinému z těch tří.

Dodatek  z 29.února 2012. V pořadu o Janu Masarykovi bylo uvedeno svědectví býválého člena hradní stráže. který tvrdil, že kolem 10 hodiny večerní viděl na Loretánském náměstí auto, v němž spatřil  poněkud zvadlého Masaryka, Zorina a Clementise a divil se, že mu neposkytují první pomoc. Vyšetřovatel Pravda to odmítl jako absolutní nesmysl, protože v té době měl být Masaryk u sebe v bytě, což je tedy pravdou, ale stejně to nevylučuje, že se v tom nemohl vést poněkud promrzlý dvojník. Takže už dokonce lze mít svědecky prokázané, že ten dvojník byl vskutku dopraven do Černínu, dokonce tedy už víme, kdy a kým a v jakém stavu.