Ve věci JUDr. Vyvadila

Sám J. Vyvadil po delším působení v ČSSD (mj. i jako senátor) ČSSD nedávno opustil a vrátil se do ČSNS 2005, v jejíž předchůdkyni ČSS kdysi působil. Tam tak před r. 89 byl členem i J. Paroubek.

Těm, kteří se zajímají o politiku delší dobu, se asi v duchu připomene polistopadový osud ČSS. Tato strana se dostávala do stínu OF a později OH. Další etapou bylo období fungování v rámci LSU, trojspolku ČSS, Zemědělské strany a SZ. Právě LSU byla označována tehdejšími analytiky jako nejslabší článek levicové protiváhy vůči ODS a ODA, a článek snadno destabilizovatelný. Po zániku LSU následoval pád preferencí ČSS, dluhy a odchod řady politiků především do sílící ČSSD.

Co však prakticky není známo mimo zasvěcené, je to, že J. Vyvadil jako právník je spojován s doporučeními z podzimu 2009 odstoupit od dohody s ODS a tak nechat volby až na řádný termín v r. 2010. Po zrušení termínu voleb v září 2009 ÚS bylo možné ještě splnit listopadový termín v tomto roce. Předseda ÚS tehdy připustil, že bylo pro ÚS tehdy velmi problematické i tento termín zrušit na nějaký opakovaný Melčákův podnět. Nálada byla tehdy dost bojovně naladěna proti pravici reprezentované prakticky jen ODS. Takové rozhodnutí soudu by bylo tehdy jasně vnímáno jako manipulativně-politické a nikoliv jako ústavně-právní. Nálada ve společnosti, která by vznikla po eventuelním zrušení voleb, s tehdy předpovídaným vítězstvím levice by velice pravděpodobně generálně směřovala k celostátnímu protestu, ke stávce, s tímto přívlastkem.

            Zároveň začalo sílit povědomí o tehdejší Fischerově vládě coby vládě odborníků, řešících věcné problémy věcně. Sám premiér Fischer se do té role rád stylizoval. Ovšem řada jejích členů (polovina byla nominována ODS) se spíše zabývala zadáním jak oživit pravicovou politiku a spíše jí dát větší razanci, ovšem oproštěnou od lascivních topolánkovských gestikulací, které národ čtenářů Švejka nepřijímal jako švejkovsky roztomile prostoduché, ale jako poručíkodubovsky odpudivě dubohlavé. Otěže finanční politiky tehdy třímal E. Janota, jako pravá ruka M. Kalouska, nijak se tím netající a neochvějně kráčející v jeho šlépějích. Vůči M. Kalouskovi měl E. Janota jen jakýsi přívětivější (ne)úsměv pro dobro věci (čti dobro finančních kruhů) zapáleného odborníka ve srovnání s Kalouskovou vizáží hráče pokeru z hollywoodských spaghetti-westernů. Tato vláda měla i několik dalších pozoruhodných osobností, vystupujících např. pod kódovým označením Velká sestra, známá z Přeletu nad kukaččím hnízdem (jejím úkolem bylo pacifikovat nespokojenost zdrav. personálu) či Pecivál, který bojoval s korupcí, předkládáním (anti)koncepcí založených na legalizování daňového nepřiznání (potencionálně) korupčního osobního majetku.

            I nepolitikovi však bylo jasné, že toto samo nemůže postačit. Proto je mezitím pokračovalo na budování imiže bodrého strýcodědy, který v admirálské čapce někdejšího admirála z Rispaldiců bezpečně navede kymácející se korábku do klidnějších vod.

A pro ty, kteří snad tolik nedají na modrou krev, zde byla připravena téměř cimrmanovská figurka jemně poťouchlého investigativce, televizní hvězdy, který měl vytvářet protipól k emotivnímu Paroubkovi, který se tak snadno kreslil Š. Marešovi a spol. Neohrožený vymetač dinosaurů z politiky měl tehdy ještě navíc puvoár zabezpečovatele idylického domácího soužití.

            To vše pro českého občana nezařizoval Ducháček, ale již tehdy známý nabyvatel bytů OKD za cenu spíš symbolickou, svými finančními příspěvky. Ten však díky řízení svého finančního imperia neměl zřejmě svůj hlas v mediích pozvednout přímo, takže to museli přes Facebook obstarat Issová s Mádlem, kteří apelovali na mladé, aby přemluvili bábu a dědu, aby nevolili levici, totiž Paroubka.

I to všechno však nemuselo dostačovat, a zde do slova spadl z nebe pro pravici jako mana nebeská, kolaps Řecka. Je sice zčásti v občanech bratrskou závistí leccos vysvětlitelné, ale i tak se divím, že se nenašla skupina poslanců, kteří nenapadli u ÚS tuto zlovolnou volební manipulaci. Zhruba rekapituluji: Řekové ve státních službách do práce prakticky ani nedocházejí, ale berou plný plat, místo toho si ještě přivydělávají v jiném zaměstnání a do penze pak odcházejí s důchodem prakticky stejně vysokým jako jejich předchozí příjem. Opravdu se podivuji, že Řekové, kteří jsou občany ČR, se masově od nás do tohoto ráje masově nevystěhovávali.

J. Vyvadil, místo analyzování politického vývoje( Vědět, co se v politice stane, to mne baví), které si dává jako osobní motto na serveru www.vasevec.cz a vyvozování důsledků z chybné úvahy, která měla být v podstatě očekávatelná pro letitého politického matadora, nyní zabývá projektem vytvoření levicové TOP09, ve kterou by rád přetvořil současnou ČSNS 2005. Pro tento projekt láká J. Paroubka (Paroubek zvažuje odchod z ČSSD. Víme kam. http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/191124.aspx )

J. Vyvadil specifikuje, že chce tím upozadit KSČM, aby nemohla nárokovat služební Octavii pro svého předsedu Filipa a dobýt tak 8% v parlamentních volbách. Čili řečeno v podstatě Kalouskovými slovy, který za pravou českou sociální demokracii považuje ODS, vyrobit reformovanou pravicovou KSČM socialisticko-sociálně-demokratického typu.

Že se vám to zdá poněkud, ehmm, srandovní? Proč, přece v r. 2010 se podařilo část českých voličů přesvědčit, že pravou (tedy levou alias levicovou) sociální demokracií je podnikatelský projekt, který jako volební materiály, prezentuje plavky svých členek a střelbou z hmoždíře plaší dinosaury. Proč se o to tedy nepokusit. Ano, uvedení politické strany na trh, vyžaduje nemalé finance. Zde je však jistá šance na sponzoring (že by od donátora VV?) poté co veverky dopadly v komunálních volbách 2010 tak, že to za úspěch počítal jedině jejich úřadující ředitel, který se označuje za předsedu.

Co dodat? Můžeme se těšit na příští koaliční vládu, kde by byli Sobotka, Hašek, Paroubek, Vyvadil, Bobošíková, Volfová a Zeman. Každý z jiné strany. Michal Hašek tímto možným koaličním potenciálem ČSSD musí být ohromen, to snad během svých proslovů k nominantům ani neočekával. A otázku zda, je v pořádku, že volby u nás stabilně vyhrává Strana Nevoličů se 40 až 60% preferencí si málokdo ze zmíněných položil. Ostatně to je mimo záběr bohumínských výpravčích…A běžný volič? Ten místo intelektuálně laděných politologických úvah je nucen si lámat hlavu vpravdě přízemními starostmi, zda příští volby budou v údobí nárůstu cen za dodávky tepla o 200 či jen o 100%.