Verdikt soudu ohledně Semelové je správný, ale morálně nepřijatelný

Zaprvé M. Kincl, který je členem TOP 09, nemohl ve skutečnosti utrpět žádnou psychickou újmu a úzkost, dané výroky, které M. Semelová pronesla. Na tomto bodě vlastně stála žaloba. I kdyby Kincla zkoumali soudem povolaní psychiatři, došli by ke stejnému závěru. Z morálního hlediska však nepochybně Kincl pravdu má. I když máme svobodu slova, některé výroky Semelové jdou až za hranu všeobecně přijímané (lidské) slušnosti. Kincl se tak může skutečně cítit dotčen či pohoršen. Soud však postupoval podle věcně právní roviny a ne podle emocí, a tak musel dát za pravdu komunistické poslankyni, ať se nám to líbí či nikoliv.

Zadruhé se komunisté k moci dostat nechtějí, jak se Kincl domnívá. Plně jim vyhovuje ,,petrifikovaný" stav, to znamená nestát se za každou cenu oficiálně stranou establishmentu (byť v kraji vládne komunistický hejtman), což by se stalo v případě vládního, resp. koaličního angažmá. Tam se však komunistům samozřejmě nechce, neboť by ztratili nemálo voličstva, tak jak se to stalo například francouzské komunistické straně v 80. letech, kdy v roce 1981 vstoupila podruhé v historii do vlády. Postupně se jí pak scvrkl voličský potenciál z 20 - 25% na zanedbatelných zhruba 5%.

Musíme se však ptát, jaké výroky by musela Semelová pronést, aby bylo Kinclovi dáno za pravdu, resp. které by mohly například zakládat skutkovou podstatu trestného činu? Zde je to velmi problematické, protože neexistuje jednotná hranice posuzování výroků spojených s nacistickým, potažmo komnunistickým režimem. V případu komunistického režimu je tato hranice více ,,rozvolněná", neboť se tento systém na rozdíl od genocidního nacistického v letech 1948 - 1989 měnil v čase (resp. měnila se represivnost prostředků k prosazování mocenského monopolu KSČ), a nelze samozřejmě srovnávat 50. a 80. léta. Záleží vždy na konkrétním posouzení daného soudu, pokud konkrétní výroky, které například veřejně popírají holocaust, již šly za hranu zákona.

M. Semelová sice soud vyhrála, což se dalo ostatně očekávat, ale je dobře, že víme, co od ní můžeme vzhledem k dalším výrokům proneseným v minulosti očekávat. Komunisté tuto stalinistku jistě neodstaví, protože vědí, že na sebe stále váže některé hlasy ,,staronostalgiků", byť i ty začínají ubývat. Výroky však dobře dokumentují skutečnost, že KSČM je stranou značně heterogenní, kde vedle sebe paralelně existuje ,,reformní" (J. Dolejš), pragmatické křídlo (V. Filip) a menšinové stalinistické, reprezentované právě M. Semelovou.